Římskoněmecký král Jindřich IV. postoupil zdejší oblast hraběti Gotfrídovi z Norimberka za jeho věrnost v bitvě u Mailbergu (dne 12. května 1082), kde bojoval po boku Čechů a Moravanů proti markraběti Leopoldovi II. Babenberskému. První známá písemná zmínka o hradu pochází z Kosmovy kroniky české, v níž se uvádí pod názvem Racouz v souvislosti s událostmi kladenými k roku 1100, při nichž byl pan Gotfríd ze svého sídla nakrátko vypuzen znojemským knížetem Litoldem. Gotfríd s pomocí českých oddílů Litoldovu posádku na Rakousu oblehl a vyhladověl. V následujících letech prestiž Gotfrídova rodu vzrostla, neboť jim Jindřich IV. propůjčil úřad norimberského purkrabího dědičně. Později hrad vlastnil Gotfrídův dědic Konrád I. a po něm jeho syn Konrád II. Již s titulem hraběte z Rakous patřil k nejbližším straníkům vévody Leopolda V. Babenberského (1157–1194). Po roce 1156 Konrád II. pod hradem na protějším břehu Dyje založil trhové městečko. Patrně již tehdy měl hrad převážně kamennou podobu. Kolem roku 1192 Konrád II. zemřel a s ním po meči vymřel rod hrabat z Rakous. Dědictví si rozdělily Konrádovy dcery. Anežka, provdaná za bavorského hraběte z Hirschberka a Dollnsteinu, získala hrad a západní polovinu panství. Starší Sofie, choť Fridricha ze Zollernu, získala východní polovinu panství s městečkem v podhradí a také úřad norimberského purkrabího. V roce 1252 získal celé hrabství český král Přemysl Otakar II. a přidělil je lénem hrabatům z Hardeggu ( Hardekové). Po vymření Hardeků po meči v roce 1260 hrad dostal Vok I. z Rožmberka (1220-1262). Po Otakarově smrti v roce 1278 byl Vokův syn Jindřich nucen odevzdat léno Rudolfu Habsburskému. Od roku 1358 hrad vlastnil rytíř Albrecht z Puchheimu, jehož potomkům Rakous patřil jako dědičné léno po dalších 350 let. Kolem roku 1385 byl napaden českými lapky v čele s Mikulášem z Ostrova. Koncem 14. století byl hrad přestavěn a rozšířen. V 16. století se Puchheimové řadili k nejbohatším dolnorakouským šlechtickým rodům, jehož členové se vyznamenávali v bojích proti Turkům, při kterých získali také nové zkušenosti a ty použili při velké přestavbě hradu po roce 1554. Stavební úpravy obytných prostor uvnitř hradu se protáhly až do 17. století. Ondřej II. z Puchheimu se zapojil do českého stavovského povstání (1618–1620) proti císaři Ferdinandovi II., za což byl prohlášen velezrádcem a v září roku 1620 hrad obsadilo vojsko a panství bylo konfiskováno. Po císařově smrti se však Rakous vrátil zpět Puchheimům. Poslední mužský příslušník Puchheimů, baron František Antonín, panství s hradem postoupil Františkovi z Quarientu a Raallu. Jeho potomci prodali Rakous roku 1760 baronovi Janu Kryštofovi z Bartensteinu. Později často měnil majitele.
V 80. letech 20. století byl vlastníkem hradu Willy Enk, za něhož došlo k rozsáhlé obnově. Posléze zde vznikla pobočka Rakouského národopisného muzea a od roku 1996 hrad patří rakouskému nakladateli Richardu Pilsovi.Text: historie
3.8. 2016 - Luděk Vláčil
Zdroje
publikace Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem- Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort -Jiří Kacetl, Petr Lazárek, David Molík, .http://www.muzeumznojmo.cz a další
|
Přihlášení |
