Prácheň

Hrad Prácheň náležel k nejstarším hradům v Čechách. Jeho vznik a nejstarší dějiny jsou však pro naprostý nedostatek pramenů nejasné. Archeologický výzkum zjistil, že v 10. století zde stávalo hradiště. První písemné zprávy o hradu jsou až v několika listinách z l. 1184–1222, v nichž se uvádějí prácheňští kasteláni.

Prácheň byla župním hradem, na němž sídlívali knížecí úředníci, kteří odtud řídili správu Prácheňského kraje a vykonávali funkci popravců. R. 1268 tento úřad zanikl, protože král Přemysl Otakar II. udělil soudní pravomoc v kraji vyšehradskému kostelu. Funkci krajských popravců pak získali páni ze Strakonic. Tím pozbyl prácheňský hrad svůj význam. V době mezivládí po smrti Přemysla Otakara II. (1278) a po vymření Přemyslovců (1306), kterým hrad náležel, stavba chátrala a nakonec zůstalo jen hradiště. Do našich časů se z někdejšího sídla prácheňských kastelánů zachoval pouze hrubý val a kostel sv. Klimenta z konce 13. století, který však byl v průběhu staletí několikrát přestavován. Král Jan Lucemburský daroval r. 1315 polorozpadlý hrad Prácheň Bavorovi III. ze Strakonic, který zde vystavěl nový hrad. V rukou pánů ze Strakonic byl (s výjimkou let 1389 – 1394) až do r. 1404, kdy se stal jeho majitelem Zdeněk z Rožmitálu. Další držitelé Práchně (Jan a Racek z Kocova) se o hrad nezajímali, protože jim náležely nedaleké Horažďovice, kde sídlili. Na počátku 16. století dal hrad zčásti opravit jeho tehdejší majitel Půta Švihovský z Rýzmberka a v r. 1505 na něm a na Horažďovicích pojistil věno své manželky. V polovině téhož století byl s konečnou platností opuštěn a ponechán svému osudu. Podobu hradu neznáme. O stavbě si můžeme učinit představu na základě zachovaných pozůstatků. Hrad stál na táhlém hřebenu vrchu na pravém břehu řeky Otavy, která se zde prudce otáčí od jihozápadu k jihovýchodu a vytváří ostroh. Severní a západní svahy spadají příkře k řece a tvoří přirozený obranný val. Přístup k hradu byl na nejmírnější východní straně. Předhradí oddělovala od vnitřního hradu příčná zeď s válcovou věží uprostřed, z níž zbyl jen sutí vyplněný pahrbek. Ve stejném stavu jsou zachované části vnějších zdí. Hradba na východní, nejpřístupnější straně byla zesílena čtyřmi baštami střídavě válcovými a čtverhrannými. Střed hradu tvořilo rozlehlé nádvoří, které se směrem k severu mírně rozšiřovalo. Obytné a hospodářské budovy, z nichž zbyly sotva znatelné základy, byly přistavěny k hradbám. Nádvoří na severovýchodní straně ukončovala druhá příčná zeď, za kterou se nalézala poslední část hradu, z něhož zbyly jen základy obvodových zdí.

Text: historie
10.6. 2003 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1986