Pro staveniště hradu byl vybrán výrazný kopcovitý výběžek z horského masivu Vysoké (572 m n. m.), který velmi strmými svahy na jihu a východě spadá k řece Váh. Od k západu stoupajícího terénu je samotný strmý vrcholek kopce oddělen mělkým sedlem.
Hrad si v podstatě dodnes uchoval svůj původní rozměr, který dostal již v první stavební fázi. Je ohraničen měkce tvarovanou vysokou středověkou hradbou dávající tvar kapky s jakýmsi čelním břitem na vysokém skalisku čnícím nad údolím řeky Váh. Rozsah hradu je asi 80 x 40 m. Tento rozměr nabyl nejpozději do první čtvrtiny 14. století. Hradbu doplňovaly na nejohroženější západní a severní straně dvě hranolové věže. Menší severní částečně předstupovala před líc hradby a chránila bránu prolomenou v hradbě východně od ní, masivnější západní věž byla přiložena k hradbě zevnitř. I dnes lze tyto věže ve hmotě zříceniny dobře rozpoznat. Stejně tak zazděný průchod původní brány. Jádro hradu, v renesanci zcela přestavěné, lze očekávat v nejvíce zřícené východní části. Toto však může jistě potvrdit pouze archeologický výzkum. Z jádra se snad dochovaly zasypané nepřístupné sklepy. Rozpoznání etap vývoje a samotného utváření zástavby jádra je díky jeho enormní destrukci velmi problematické. Nejstarší čtyřprostorový zalomený palác zřejmě stával při severní hradbě této části. Lze tak soudit podle výběžků příčného zdiva svázaného se severní obvodovou hradbou. Nejvýchodnější prostora tohoto paláce, ve východním břitu celého hradu, bývá díky vnitřnímu uspořádání označovaná jistě ne neprávem jako „kaple“. Později bylo od zbytku hradu příčnou zdí vydělené vyvýšené jádro, zastavěno dalšími budovami a mezi nimi vznikl menší dvorek. Hrad byl díky svému půdorysu a celkovému uspořádání předurčen pro obvodovou zástavbu, která postupně obklopila hlavní nádvoří hradu. Z vrcholně gotického období lze v obvodu nádvoří rozeznat ještě spodní část drobné budovy zapojené do pozdějšího jižního renesančního paláce. Patrně v tomto období také vznikl na západní a jižní straně nový parkán, který na jižní straně končil u nové hranolové věžice. Pozůstatky parkánové zdi se zachovaly pouze v jižní části, kde jej jako základ využila pozdější renesanční budova vysunutá z obrysu hradu. Do této doby, či již do období rané renesance, můžeme položit vznik zalomené budovy při jihozápadním nároží hradu v jeho nádvorní části, která spojila starou západní věž a gotickou budovu na jihu nádvoří a také dvě zaoblené bašty na hranolovém základě, které na jihu a západě vložili zvenčí obvodové hradby do parkánu. Renesance je na Považském hradě spjata především s osobami Jana a Rafaela Podmanických. Obvod hradu byl celkově zastavěn. Na jihu byl na starší pozdně gotický objekt a v napojení na hradní jádro postaven nový trojpodlažní palác, který je dnes nejzachovalejší částí hradu. Volný prostor podél severní hradby, od staré západní věže až po napojení na hradní jádro, zaplnily nové provozní a správní budovy. Byla zde také hradní kuchyně a průjezd hradní brány. Tu zvenčí zabezpečila půlkruhová bašta, která tvořila jakési předbraní, do něhož ústila dřevěná mostovka nesená dvěma zděnými pilíři. V renesanci docházelo postupně ke zvyšování hradeb i obytných budov, což mělo negativní vliv na vlastní statiku hradu. Severní obvodová stěna paláce jádra hradu byla proto doplněna o několik mohutných opěrných pilířů. K nejvýchodnějšímu z těchto opěrných pilířů se připojovala zeď (dnes jen krátké fragmenty) sbíhající k severnímu výběžku pod hradem, kde se také nacházejí další drobné fragmenty patrně nedokončené dolní provozní ohrady a vstupní brány do ní.Text: popis
21.5. 2008 - Jan P. Štěpánek
Zdroje
ps využitím M. Plaček, M. Bóna: Encyklopedie slovenských hradů, Libri, Praha 2007
|
Přihlášení |
