Město Podolínec se urbanisticky formovalo do roku 1292. Tehdy získalo od českého a polského krále Václava II. četné městské výsady, včetně práva obnovit opevnění. Podolínec tehdy spadal k polskému území.
Vlastní hrad je však mladší než městské hradby. Jeho založení je spojeno až s postavou Imricha Perényiho, který roku 1408 získal Ľubovnianské panství včetně Podolínce od krále Zikmunda Lucemburského do državy. V roce 1409 bylo Imrichovi povoleno uvnitř městských hradeb vystavět hrad z kamene či dřeva. Hrad, který měl sloužit jako městská pevnost, byl dokončen zhruba do roku 1412, kdy však Podolínec s dalšími dvanácti spišskými městy připadl opět k Polsku. O hradu se činí další zmínka zhruba o třicet let později, kdy odolal vojsku Jana Jiskry z Brandýsa. Nakonec se však držitel Podolínce Mikuláš Komorovský k povstalcům sám přidal. V polovině 16. století a posléze ještě r. 1593 z iniciativy Šebestiána Lubomirského byl hrad opravován. Syn Šebestiána Lubomirského Stanislav je spojen se založením piaristického kláštera s kostelem sv. Stanislava vně městských hradeb na severovýchodě. Jeho komplex byl dlouhou dobu s hradem mylně ztotožňován. Hrad v pozdějších dobách sloužil jako centrum správy panství, které se sestávalo z města a několika okolních vesnic. Hrad se ve své celistvosti zachoval až do roku 1765, ze kdy pochází jeho poslední popis. Poté byl jeho areál postupně rozebírán a likvidován. Zmínky o hradu se činí ještě v letech 1871 a 1891 V roce 1903 bylo stavení bývalého hradního paláce využito a upraveno v městský dům zvaný „Ratůš“, v němž sídlí městský úřad.Text: historie
4.1. 2009 - Jan P. Štěpánek
Zdroje
podle M. Plaček, M. Bóna: Encyklopedie slovenských hradů, Libri, Praha 2007
|
Přihlášení |
