Peyrepertuse

Rozsáhlé zříceniny hradu Peyrepertuse se tyčí na skalnatém vápencovém bradle 800 m n. m., vysoko nad krajinou pyrenejského podhůří francouzské provincie Roussillon. Hrad byl jedním z nejnepřístupnějších hradů v celé Francii. Patří do skupiny tzv. "Katarských hradů". Jedná se o hrady spojené s dramatickým odbojem katarů, náboženské sekty, proti níž byla roku 1209 vyslána křížová výprava. Peyrepertuse se stal, spolu s ostatními hrady této skupiny, symbolem jejich zoufalého a marného boje o přežití. I přesto, že kataři svůj boj prohráli, jejich památka dosud zahaluje celý kraj do temné roušky tajemna. Toto tajemno dnes podněcuje představivost lidí do takové míry, že se zde soustředí mnohé okultní skupiny, jako třeba hledači ztraceného Grálu a dalších pokladů, ufonisté a také pohané s praktikami zvířecích obětí v lesích. Jeden rychle pochopí, že zříceniny těchto hradů vysoko v horách dnes znamenají mnohem více, než jen romantické ‘hromady kamení’ a že ‘tajemno’ zde stále vládne.

Hrad samotný je poprvé zmiňován roku 1070, kdy patřil pánům z rodu Besalu. Ti jej roku 1107 svěřili Ramonu Berenguer z Barcelony. O něco později, roku 1140, páni z Barcelony složili přísahu věrnosti rodu Besalu, čímž jim bylo držení hradu potvrzeno. Jako majetek pánů z Barcelony hrad přináležel Aragonskému království. Tento fakt ušetřil hrad prvního náporu útoků křížové výpravy v letech 1209–1213. Mnozí kataři utíkali přes hranice za bezpečím v Aragonském království, a úkryt našli i na hradě Peyrepertuse. Toto bezpečí však zaniklo roku 1213 po prohrané bitvě u Muret. Velitel křižáckého vojska a nový pán v Carcassonnu Simon Montfort pak bez boje obsadil Peyrepertuse v roce 1217. Majitel hradu, pan Guillaume, se Simonu podřídil a hrad si tak udržel. Guillaume však dlouho v poslušnosti nevydržel, křižácké nadvládě vzdoroval a byl za to roku 1224 exkomunikován. Až do roku 1240 byla křižácká kontrola nad hradem čistě teoretická a hrad nadále sloužil katarům jako útočiště. Roku 1240 byl hrad obsazen Jeanem z Beaumontu ve jménu francouzského krále. Tím katarské období hradu definitivně skončilo. Guillaume dostal panství Cucugnan coby odškodné za ztrátu panství Peyrepertuse a hrad Peyrepertuse se tak stal majetkem francouzské koruny. Důležitost hradu na nové francouzsko-aragonské hranici byla veliká. To se promítlo v okamžitém rozšíření hradu. Do příchodu Francouzů se hrad skládal pouze ze staré citadely a dolního hradu, dnešní východní části hradu. Francouzi starý hrad rozsáhle zrekonstruovali a dvojnásobně rozšířili k západu podél skalního bradla. Zcela nově postavili dnešní střední hrad a úplně na závěr citadelu San Jordi v letech 1250–1251. Během těchto prací zanikl skalní útvar Petra Pertusa (Propíchnutý kámen), který dal hradu jméno. Hrad byl opraven a vyzbrojen v roce 1355 a pak znovu v letech 1367–68, kdy se sem s povolením krále Karla V. Francouzského uchýlil Henri de Transtamare. Jean Graves, pan v Serignanu, se hradu zmocnil v roce 1542, byl však později dopaden a popraven. V roce 1580 se pak hradu zmocnili hugenoti. Osudovou ranou byla pro hrad Pyrenejská smlouva, podepsaná roku 1659. Ta posunula francouzskou hranici dále na jih. Hrad tím pozbyl na významu, byl pak obsazen již jen domobranou vesničanů, tzv “Mortes payes”. Ti byli výměnou za obranu hradu osvobozeni od daní. Po francouzské revoluci byl hrad, podobně jako většina francouzských hradů, prodán roku 1820 státu. V nedávné době bylo hradní zdivo zakonzervováno.

Text: historie
18.8. 2012 - Pavel Semple

Zdroje
: zdroj (The Cathars, str.206, nakladatelstvί Fournié, Toulouse, 2008)