Peel

Ostrov svatého Patrika nese jméno po keltském klášteře zasvěceném sv. Patrikovi, který zde založili irští mniši někdy v raném středověku. Keltský klášter tradičně sestával z dřevěných kruhových obydlí pro mnichy a dřevěného kostela. Celek býval opevněn příkopem a valem s dřevěnou palisádou nebo nasucho kladenou zdí. Osídlení na ostrově je však ještě starší, v době železné (500 př. n. l. až 500 n. l.) se tu nacházelo hradiště.

Vikingové v roce 798 klášter vypálili a v následujících letech zabrali celý ostrov Isle of Man. Z ostrova uprostřed Irského moře si udělali ideální základnu k dalším nájezdům do dnešní Anglie, Walesu a Irska. Vikingové se ale věnovali také zemědělství, na ostrově se usadili a postupně přešli na křesťanskou víru. V 11. stol. Vikingové založili na ostrově hradiště. Ostrov sv. Patrika byl strategicky velmi důležitý. Opevnění hradiště ale sloužilo také k obraně obnoveného kláštera. Právě někdy v 11. stol. vznikla dosud stojící klášterní kruhová věž a u ní kamenný kostel sv. Patrika. Věž mohla sloužit jako zvonice, zároveň je možno předpokládat také strážní funkci. Nejstarší křesťanské hroby na ostrově jsou ze 7. a 8. stol. Nad nimi byly nalezeny vikingské pohanské hroby z 10. stol. a nad nimi znovu pozdější křesťanské hroby. Ve 12. stol. byla před opevněním hradiště založena katedrála sv Germána. Ta pak byla ve 13. stol. přestavěna do své závěrečné podoby. O ostrov se tak dělila světská moc s mocí církevní. Toto soužiti bylo často velmi nesnadné. Snad právě proto byla katedrála založena před opevněním původního hradiště. Hrad byl ale v 15. stol. rozšířen a obehnán dnešní kamennou obvodovou hradbou s flankovacími věžemi. Katedrála se tak ocitla uvnitř opevnění. Příchod poutníků představoval bezpečnostní riziko pro hrad, když jim byl vstup povolen. Když poutníci do hradu nesměli, tak si zase biskup stěžoval nejenom že v katedrále nejsou bohoslužby, ale že navíc slouží jako skladiště. Osudy hradu byly těsně spjaty s osudy celého ostrova. Do roku 1266 patřil králi Mannu a prostřednictvím něj norskému království. V roce 1266 prodal norský král Magnus VI. celý ostrov skotskému králi Alexandru III. Od konce 13. stol. až do roku 1329 se pak o celý ostrov přetahovalo Skotsko s Anglií. Nakonec král Eduard III. Anglický v roce 1329 nařídil invazi a od té doby byl ostrov trvale podřízen Anglii. Po dlouhé období od roku 1405 až do roku 1736 patřil celý ostrov Isle of Man i s hradem rodu Stanley. Stanleyové o něj na krátkou dobu přišli v době Anglické občanské války (1642-1651). Anglické parlamentní vojsko dne 28. října 1651 oba hrady Peel a Rushen oblehlo a po kapitulaci se stal majitelem hradu a celého ostrova Tomáš Fairfax. Když Anglie v roce 1660 obnovila království, nový král Karel II. Stanleyům celý ostrov vrátil. Církev se z hradu postupně vystěhovala, mohla k tomu přispět reformace v 16. stol. a hlavně výstavba snadněji dostupných kostelů na hlavním ostrově a ve městě Peel. Vojenskou roli hrad plnil ještě na začátku 19. stol., kdy sloužil jako protinapoleonská pevnost s dělostřeleckou obranou. Poté byl ale opuštěn a proměnil se ve zříceninu. Dnes je hrad majetkem ostrovní vlády a je přístupný veřejnosti v návštěvních hodinách.

Text: historie
24.3. 2018 - Pavel Semple

Zdroje
(D. Freke, The Peel Castle Dig, The Friends of Peel Castle, 1995).