Pohraniční hrad byl postavený ve 13. století na ochranu Biksárdského (Bukovského) průsmyku, jímž procházela tzv. "Česká cesta" – tradiční obchodní cesta mezi Uhrami a Čechami, vedoucí přes západní Slovensko.
Není jisté, kdy byl hrad postaven. Prvně se zmiňuje možná již roku 1273 v rakouské klosterneubuské kronice jako Scha(r)fpurch, první jistá zmínka o hradu je z roku 1363. Zprvu byl královským majetkem, roku 1366 jej král daroval Mikuláši ze Seče, čímž se dostal do držení uherských feudálních rodů. Roku 1394 hrad od krále Zikmunda Lucemburského obdržel Ctibor ze Stibořic. Po smrti Ctibora II. ze Stibořic r. 1434 se hrad vrátil do královského majetku. Od roku 1453 se v jeho držení střídali zástavní držitelé, až do r. 1496, kdy jej získali Imrich a Martin Czoborové, od roku 1507 v majetku Martina Czobora. Od roku 1535 se o hrad dělili Kašpar Czobor a bratři Petr a Pavel Bakičové. Od roku 1554 vlastnili čtvrtinové podíly hradu Bakičovci a Revaiovci. Za bratrů Bakičových byl vybudován severovýchodně situovaný spodní hrad s válcovou baštou. Roku 1558 byl hrad rozdělen mezi Bakičovce a Czoborovce. V 2. polovině 16. století byly na hradě provedeny další úpravy – dolní hrad byl rozšířen druhým pásem opevnění s baštami, a k hradbám byla přistavěna dvorana, klenutá kaple, panský byt a pekárna. Roku 1579 byl hrad rozdělen mezi zemské palatiny Imricha Czobora a jeho bratra Pavla. Roku 1689 obdržel část hradu, která byla zabavena vzbouřenému Imrichu Thökölymu, hrabě Kryštof Erdödy. Roku 1704 se poblíž hradu odehrála velká kurucká bitva, při které byl pravděpodobně poškozen i hrad. Tou dobrou Česká cesta vedla již přes Bratislavu a hrad ztratil na významu. Roku 1707, během povstání Františka Rákócziho, byl hrad obsazen císařským generálem Starhembergem. Koncem 18. století získali hrad s panstvím do dědičného držení Pállfyové, za kterých hrad přestal být sídlem panstva a postupně zchátral.Text: historie
2.5. 2013 - E.H. podle http://www.zamky.sk, Encyklopedie slovenských hradů, M. Bóna a M. Plaček, Libri 2007
|
Přihlášení |
