Norham

Hrad nechal postavit Ranulf Flambard (1099-1128), biskup z Durhamu, v roce 1121 přímo na hranici se Skotskem nad hraniční řekou Tweed. Obranu v té době zajišťovaly pouze příkopy a dřevěné palisády, jedinou kamennou stavbou byla dnešní severní polovina donjonu (obranné a obytné věže). Při pohraničních bojích se Skotskem šlo o hrad v přední bojové linii. Norham byl proto ve středověku považován za jedno z nejnebezpečnějších míst pro vojenskou službu.

Na útok ze Skotska hrad nečekal dlouho, již v roce 1136 jej obsadil skotský král David I. K dalšímu útoku došlo v roce 1138. Hrad byl těžce poškozen a zůstal nějakou dobu v ruinách. Biskup Hugh de Puiset (1153-1195) jej pak nechal na příkaz krále Jindřicha II. Anglického kolem roku 1160 obnovit. Donjon byl tehdy rozšířen o svou jižní polovinu. Z této doby pochází také nejstarší části branských věží předhradí a jádra hradu. Biskup Hugh de Puiset se ale zapletl do vzpoury proti králi Jindřichu II. Skotský král Vilém Lev během této vzpoury obsadil Northumbrii. Vzpoura byla ale potlačena a biskup byl donucen postoupit hrad anglické koruně. V roce 1197 byl Norham navrácen biskupu Filipovi z Poitou, po jeho smrti v roce 1208 opět připadl koruně. V roce 1209 se na hradě setkal anglický král Jan se skotským králem Vilémem Lvem. Vilém složil Janovi vazalský slib za své anglické pozemky. Král Jan udržoval hrad v dobrém stavu a se silnou posádkou. To se vyplatilo v roce 1215, kdy jej oblehl skotský král Alexandr II., syn Viléma Lva. Obléhání trvalo čtyřicet dnů a bylo neúspěšné. V roce 1217 se po smrti krále Jana hrad opět vrátil do biskupských rukou. V roce 1219 tu byla podepsána smlouva o příměří mezi Anglií a Skotskem. Tento mír pak přetrval po většinu 13. století. Král Eduard I. Anglický Norham také několikrát navštívil. Biskup Antony Beck jej na hradě hostil v květnu 1291. Eduard tehdy rozhodoval mezi třinácti uchazeči o skotský trůn. V roce 1292 přijal Eduard poctu od vítězného kandidáta, skotského krále Jana Balliola, v kostele v Norhamu. Královský dvůr měl v roce 1293 v Norhamu 269 koní. V roce 1296 Eduard I. zahájil invazi do Skotska. Jeho žena, královna Margarita Francouzská, zůstala během invaze v Norhamu. Eduardova kampaň ve Skotsku uvrhla obě království do dlouhé a táhlé války, která pokračovala i v 1. pol. 14. stol. Hrad byl přitom častým terčem útoků. V roce 1318 byli Skotové opět před hradem v čele s jejich králem Robertem Brucem. Obléhání trvalo téměř rok, Skotům se přitom podařilo na tři dny obsadit předhradí, pak se ale museli stáhnout. V roce 1319 byli zase zpátky a hrad obléhali po dobu sedmi měsíců, opět neúspěšně. K dalšímu pokusu došlo v roce 1322. Během všech tří obléhání velel hradu sir Tomáš Grey z Hetonu. Hradní posádka v té době o válečné akce neměla nouzi. V roce 1327 se Skotům podařilo hrad zabrat, brzy nato byl ale po vyhlášení příměří zpět v rukou durhamského biskupa Lewise de Beaumont. Dalších válečných událostí se hrad dočkal v 15. stol. během Války růží (1455-1487). Dva královské rody se přely o anglický trůn. V roce 1462 byl držen Yorky. V následujícím roce jej po dobu osmnácti dnů marně obléhali přívrženci Lancasteru. Na pomoc tehdy hradu přišlo vojsko Yorků. V roce 1464 přešla posádka hradu na stranu Lancasterů, byla ale nucena se vzdát Yorkům. Na konci 15. stol. nechal biskup Richard Fox zesílit obranu hradu. K dalšímu obležení došlo v roce 1497. Byli to opět Skotové v čele s králem Jakubem IV. Obléhání trvalo dva týdny, Skotové se ale museli stáhnout při příchodu anglického vojska. Při tomto obléhání bylo použito dělo Mons Meg, které je dnes k vidění na hradě Edinburghu. Král Jakub IV. se z tohoto neúspěšného obléhání ponaučil. V roce 1513 opět stanul před hradem a tentokrát to měl Norham spočítané. Skotové si přivezli silná děla a během několika dnů zničili opevnění hradu, načež se posádka vzdala. Z vítězství se ale Jakub dlouho neradoval, o několik týdnů později byl totiž zabit v bitvě u Fladdenu. Angličani pak Norham znovu obsadili. Hrad byl po tomto obléhání natolik zdevastovaný, že musel být s výjimkou donjonu a brány do předhradí v podstatě celý znovu postaven. Ze středověkého hradu se tak stala dělostřelecká pevnost. Do roku 1559 byl stále v rukou biskupů z Durhamu, poté se stal opět královským majetkem. V roce 1542 byl v dobrém stavu, o devět let později byl ale jeho stav špatný a severní zeď donjonu se zřítila. V roce 1561 byl na hrad poslán vojenský inženýr Rowland Johnson. Jeho úkolem bylo posoudit stav opevnění. Rowland navrhl postavit novou pevnost někde poblíž. Z jeho zprávy je patrné, že severní polovina donjonu byla v ruinách, zatímco jižní polovina stála v plné výšce s děly na střeše. V roce 1594 byly obyvatelné pouze dva pokoje u brány. Královna Alžběta I. se o dva roky později nechala slyšet, že za opravy hradu žádné peníze utrácet nebude. Po její smrti v roce 1603 se stal skotský král Jakub VI. anglickým králem Jakubem I. Anglie a Skotsko se staly spojeným královstvím, tím hrad pozbyl na významu a zpustnul. Norham si oblíbil anglický romantický malíř J. M. W. Turner (1775-1851). Poprvé jej namaloval v roce 1797 a během svého života se na hrad několikrát vrátil. Od roku 1923 je hrad ve státní péči a od roku 1984 se o něj stará památková péče English Heritage.

Text: historie
18.5. 2016 - Pavel Semple

Zdroje
(A. Saunders, Norham Castle, English Heritage, 2011, https://en.wikipedia.org/wiki/Norham_Castle)