Newcastle upon Tyne

Hrad stál ve vyvýšené poloze nad severním břehem řeky Tyne. Původně stál na menší ostrožně, ta však není v dnešní zástavbě velkoměsta patrná. Od pol. 2. stol. do 5. stol. zde stála římská pevnost Pons Aelius, která byla součástí Hadriánovy zdi. Zeď nechal postavit římský císař Hadrián v 1. pol. 2. stol. na ochranu Římské říše proti nepřátelským Piktům na severu, v dnešním Skotsku. Zeď vedla napříč ostrovem ze západního pobřeží k pobřeží východnímu.

Pevnost Pons Aelius na místě dnešního hradu navíc chránila most přes řeku. Pons znamená most a Aelius bylo rodové jméno císaře Hadriána, který jej nechal postavit. Po pádu Římské říše se v ruinách pevnosti usadili Sasové. Od 7. stol. zde pohřbívali své mrtvé. Zříceniny obvodové hradby pevnosti byly nejspíše využity jako obvodová zeď hřbitova. Od 10. stol. zde stál i kamenný kostelík, jehož základy byly nedávno odkryty a jsou k vidění severně od hradního donjonu (obytné a obranné věže). Normani dobyli Anglii v roce 1066. V roce 1076 se místní obyvatelstvo vzbouřilo proti Walcherovi, biskupu z Durhamu, který byl v té době správcem hrabství Northumbria. V roce 1080 byl ten samý biskup zavražděn rozhněvaným davem lidí před svým kostelem v Gateshead. Normani potřebovali zajistit pořádek a z toho důvodu zde v roce 1080 Robert Curthose, nejstarší syn Viléma Dobyvatele, založil Nový hrad. Ten byl postaven v prostoru bývalé římské pevnosti na místě saského hřbitova. Při hloubení příkopu napříč hřbitovem byli nebožtíci doslova vyházeni ze země. Tímto činem Normani dokonali porobu místního obyvatelstva a zajistili svou nadvládu. Starý kostelík se ocitl uvnitř hradu, jehož počáteční fáze byla dřevěná se zemním opevněním. V letech 1095 a 1096 obsadil vzbouřený hrabě z Northumbrie, Robert Mowbray, královské hrady Newcastle a sousední Tynemouth. Král Vilém II. (1087-1100) je oblehl a dobyl. Skotský král David obsadil Newcastle v roce 1135, kdy se dožadoval Northumbrie na anglickém králi Štěpánovi. Na základě příslibu že o tom bude Štěpán uvažovat se David stáhnul. Když se pak ale nic nedělo tak vpadnul do Northumbrie znovu v letech 1137 a 1138. Na základě mírové dohody podepsané v Durhamu roku 1139 se stal hrabětem Northumbrie Davidův syn Jindřich. V letech 1168 až 1178 byl hrad přestavěn králem Jindřichem II. Přestavba stála tehdy ohromnou částku 1144 liber. Vedoucím stavitelem byl Maurice, nejspíše stejný Maurice který projektoval hradní donjon (obytnou a obrannou věž) v Doveru. Donjon v Newcastlu je mu velmi podobný a je jeho zmenšeninou. Vedoucími úředníky na stavbě kamenného hradu byli Guy Tisun, Robert Dilston, Josceleyne Rufus a Robert FitzEve. Stavba byla na krátkou chvíli přerušena během skotského vpádu roku 1173. Hrad byl tehdy neúspěšně obléhán. Tato situace se opakovala i v roce 1174. Král Jan nechal ve východní části hradu postavit velký sál na začátku 13. stol. Za vlády Jindřicha III. byl v letech 1247 až 1250 postaven barbakán (opevněné předbraní) v severní části hradu. Ten chránil severní bránu a byl založen před bránou na dně příkopu. Tento barbakán dosud stojí spolu s donjonem a je dnes nazýván Černá brána (Black Gate). Stavbou barbakánu byl vývoj hradu dokončen. Hrad byl po staletí důležitou královskou pevností na severu Anglie. Chránil Anglii před útoky Skotů a sloužil jako základna pro anglické vpády do Skotska. Byl proto anglickými krály často navštěvován. Král Jindřich III. tu byl v letech 1234, 1236 a 1238. Král Eduard III. tu byl nejméně pětkrát při svých invazích do Skotska. Není však jasné zda při svých návštěvách králové přenocovali na hradě a nebo v některém klášteře. Hrad byl převážně vojenskou pevností a pohodlí v něm pro krále moc nebylo. Od začátku 14 stol. byl navíc často v chatrném stavu. Jediným doloženým přenocováním královské hlavy byl (na jednu noc) nedobrovolný pobyt skotského krále Viléma Lva během jeho zajetí v letech 1173 a 1174. Zděný hrad byl v té době ve výstavbě. Osada u hradu se mezitím rozrostla do významného obchodního města. To bylo postupně opevňováno kamennou hradbou, jejíž dokončení spadá do pol. 14. stol. Hrad se tak ocitnul uvnitř městského opevnění a začal postrádat na vojenském významu. V 16. stol. sloužil západní úsek hradního příkopu jako městské smetiště a přízemí donjonu se stalo vězením. Ke konci 16 stol. je hrad uváděn jako zpustlý. Roku 1618 král Jakub I. pronajal hrad svému bratranci Alexandru Stephensonovi. Ten pak povolil výstavbu domů v areálu hradu, z nichž pak vybíral nájemné. Vnitřní prostory hradu se staly atraktivním obchodním místem poněvadž šlo stále o královskou půdu na kterou se nevztahovaly městské daně. Když v roce 1639 vypukl ozbrojený konflikt mezi králem a skotskými presbyteriány nazývaný „války biskupů“, král Karel I. pověřil Jakuba Astleyho revizí stavu hradu. V roce 1640 Skotové skutečně obsadili severní Anglii i s newcastleským hradem a drželi jej pak po dobu téměř jednoho roku. Po uzavření míru roku 1641 jim Karel I. musel zaplatit za odchod. V době občanské války (1642-1651) byl hrad provizorně opraven a vybaven děly. Skoti oblehly hrad a město roku 1644. Město padlo dne 19.10.1644 po několika měsících obléhání a poslední boj byl pak sveden o hrad samotný. Po občanské válce byl hrad opět rychle zastavěn obytnými domy a velký sál sloužil jako divadlo. Přízemí donjonu bylo stále vězením, v kapli uvnitř donjonu bylo skladiště piva a na koruně donjonu se pěstovaly ovocné stromy. K závěrečné zkáze hradu došlo během 19. století: hradby byly strženy a na jejich místě byly postaveny nové domy a ulice, navíc plochu hradu přetnuly dva železniční viadukty. Ty se u donjonu spojují a pokračují vjezdem do hlavního nádraží. Na druhou stranu ale proběhla oprava donjonu, který byl od roku 1811 ve vlastnictví města.

Text: historie
7.12. 2020 - Pavel Semple

Zdroje
(Newcastle Castle, místní brožura)