Na jižní straně Veporských vrchů na středním Slovensku nechal některý z uherských králů poloviny 13. století postavit na vysokém vápencovém bradle nad údolím říčky Revúce hrad, sloužící pro ostrahu důležité stezky k rudným ložiskům. Poprvé se písemně připomíná roku 1271, kdy ho král Štěpán V. věnoval zemskému sudímu Mikulášovi.
Od té doby se na hradě střídaly šlechtické rody (doloženi Omodějovci, Bebekovci), ve 40. letech 15. století se jej zmocnil jménem královny Alžběty Jan Jiskra z Brandýsa. Jeho bratříci hrad ovládali do vlády Matyáše Korvína, který jej po dobytí věnoval Štěpánu Zápolskému. Počátkem 16. století jej obsadil loupežník a penězokazec Matěj Bašo, který zahynul při pokusu o útěk při obléhání 1548. Od té doby do roku 1600 opět v královských rukách. Během 17. a počátku 18. století opakovaně dobyt při několika stavovských povstáních proti Habsburkům, nejznámější majitelkou té doby byla "Muráňská Venuše" Marie Széchy, postupně provdaná za několik příslušníků magnátských rodů, která hrad ztratila při potlačení povstání svého třetího muže Ference Wesselényiho (1670). Poslední šlechtičtí držitelé pocházeli z rodu Koháry a Coburg-Koháry. Za nich došlo roku 1760 k požáru hradu, po kterém byly opraveny už jen některé objekty. V 19. století hrad dále pustl a majitelé (kteří se stali bulharskými cary) pro své lovecké vyžití zřídili v sedle pod ním chatu, fungující dodnes.Text: historie
9.1. 2009 - Ivan Grisa
Zdroje
dle Plaček - Bóna, Encyklopedie slovenských hradů
|
Přihlášení |
