Most

Královský hrad Most byl postaven na vrchu Hněvině (do 19. století Zámecký vrch – Landeswarte) za Václava I. v l. 1237 až 1248, v době, kdy došlo k přemístění hradské správy z Bíliny do Mostu. Archeologickým výzkumem v l. 1970–1975 bylo zjištěno, že před vznikem mosteckého hradu bylo na vrchu slovanské sídliště. Jedinou podobu hradu zobrazila Willengergova rytina z r. 1602 a některé archivní doklady z doby třicetileté války. Podle rytiny byly největšími objekty hradu velká čtyřboká věž a dlouhý jednopatrový hradní palác. Vlastní hradby byly vyztuženy skalními výstupky.

V souvislosti s vybudováním královského hradu došlo v polovině 13. století k postupnému vývoji královského města Mostu, které vyrostlo v politické a hospodářské středisko obdařené výsadami českého panovníka. Město se vyvinulo z původní trhové osady, která se připomíná již v r. 1040 jako Gnewin most. Další zpráva je z r. 1207, kdy majitel vsi Hrabišic Kojata věnoval vinný desátek z trhu v Mostě oseckému klášteru. Mostecký hrad svým vojenskostrategickým charakterem zvyšoval význam královského města. Vojenský a hospodářský význam hradu podpořil český král Přemysl Otakar II. (1253 až 1278) zřízením služebních manství v 11 vsích v okolí Mostu. Manové vykonávali vojenskou službu na hradě a řídili se právními výnosy manského soudu, který byl na mosteckém hradě svoláván. Mostecký hrad, který měl charakter zemské pevnosti, byl vůči městu samostatnou složkou i v hospodářské sféře a vlastnil pozemkový majetek v okolí (například Zámecký dvůr atp.). R. 1248 došlo pod hradem k bitvě mezi vojskem Václava I. a odbojnou šlechtou, do jejíhož čela se postavil králův syn Přemysl Otakar. Hrad byl v rukou silné a dobře zásobené královské posádky, pod velením Boreše z Rýzmburka. Přemyslovo vojsko utrpělo porážku, která znamenala i konec odboje. Z r. 1269 se dochovaly první zmínky o královském purkrabím na hradě, jímž byl Dětřich Špaček (Spatzmann) z Kostelce. Po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli (1278) obsadili hrad v r. 1282 žoldnéři braniborského markrabího Oty, ale již v r. 1283 byl vrácen do královského majetku. V r. 1297 zde byl purkrabím Ondřej z Dubé na Mrači. Jindřich Korutanský postoupil v r. 1307 Louny, Mělník, Litoměřice a město a hrad Most míšeňskému markrabímu Bedřichu mladšímu jako náhradu za válečnou pomoc, kterou mu poskytl proti jeho odpůrcům. Ale v r. 1310, kdy se českým králem stal Jan Lucemburský, míšeňské posádky obsazená města včetně Mostu vyklidily. V období Jana Lucemburského se v listině z r. 1331 také poprvé uvádí německý název Landeswarte. V r. 1388 zde byl purkrabím Petr z Miličevse. V r. 1397 zastavil Václav IV. město Most s hradem a další majetek markrabatům míšeňským za 8000 kop grošů. Vyhradil si ale právo, že v případě války je může kdykoliv obsadit a bránit proti komukoliv. Město Most se stalo svobodným v r. 1402 a mostecký hrad se dostal do rukou českého krále v r. 1406. V r. 1401 vpadli Míšňané pod markrabím Vilémem starším na Mostecko a do města i hradu vložili svou posádku. Purkrabím na hradě se stal saský rytíř Albert Schenk ze Seidy, který se připomíná v r. 1403. Teprve v r. 1406 se na hradě objevuje opět český královský purkrabí Petr z Miličevse (připomínaný již v r. 1388). 15. dubna 1413 zapsal Václav IV. hrad Martinu Kladnému z Malešova v ceně 800 kop grošů. 100 kop přidal z královské komory samotný král Václav IV. Kladnému bylo velmi důrazně uloženo, že nesmí hrad zastavit cizincům, jmenovitě Míšňanům. V době dalších zástav hradu v l. 1406–1420 však zůstalo město Most stále českým královským městem. Na počátku husitského revolučního hnutí v r. 1420 držel mostecký hrad Mikuláš z Lobkovic. A potom přichází období další míšeňské zástavy, která trvala téměř 50 let. Ale už 30. prosince 1420 dal císař Zikmund z finančních i vojenských důvodů hrad i město Most do zástavy míšeňskému markbrabímu Bedřichovi staršímu. Hrad i město byly obsazeny Míšňany a na hradě došlo k velkým opravám opevnění. Most se stal důležitým strategickým bodem Zikmundových spojenců proti husitům v severozápadních Čechách, hlavně proti lounsko-žateckému husitskému městskému svazu. Velitelem míšeňské posádky ve městě byl Dětřich z Witzlebenu a na hradě velel dolnolužický fojt Hanuš z Polenska a purkrabí Titus Gorenz. Pražské husitské vojsko pod velením Jana Želivského se dostalo na své vítězné cestě Poohřím a Podkrušnohořím až k Mostu, který dne 24. července 1421 oblehlo. Obležení však bylo neúspěšné. Dne 5.–6. srpna došlo na lukách mezi Mostem a Kopisty k bitvě mezi pražany a sasko-českým pomocným vojskem pod velením knížete brunšvického, Oty Pfluga, Hynka Hlaváče, Zikmunda z Vartemberka a Mikuláše z Lobkovic. Bitva byla přerušena tmou a panika, která vznikla mezi pražany, dovršila jejich ústup a porážku. Míšeňskou zástavu potvrdil císař Zikmund znovu v r. 1423. Fojtem na hradě byl v r. 1425 saský rytíř Jindřich Maltitz. Ze záznamů z r. 1431 je již vidět, že Sasové se na Mostecku začali zabydlovat a počínali si zde jako na svém území. K mosteckému hradu tehdy náležely vesnice Komořany, Vršany a Čepirohy. Na hradě byla posádka 10 jezdců a 30 střelců, v některých dobách však i podstatně více. V bitvě u Zelenic (ves mezi Mostem a Bílinou) se 23. září 1438 utkalo vojsko Loun, Zátce, Klatov a polských oddílů pod vedením Petra Holického, Petra ze Zvířetic, Václava Cardy z Petrovic s vojskem Jakoubka z Vřesovic a s oddíly saskými a míšeňskými, které měl Jakoubek bezpečně provést z Prahy do Saska. Jakoubek porazil své protivníky a zajal několik set vojáků; část jich umístil v Mostě, jiní byli odvezeni do Saska. Na mosteckém hradě bylo v r. 1439 uzavřeno příměří mezi Sasy a husity. Ozbrojené potyčky a srážky mezi Sasy a stoupenci Jiřího z Poděbrad v okolí města i hradu však pokračovaly až do r. 1452. Teprve v tomto roce bylo v Mostě uzavřeno mezi oběma stranami příměří. V té době se také pomalu blížil konec saské nadvlády na Mostecku. Dne 11.–12. srpna 1455 bylo město zničeno zhoubným požárem. Zmatku, který po požáru nastal využilo vojsko Jiřího z Poděbrad, soustředěné v okolí, a 8. září vstoupilo do města. Sasové uzavřeli příměří, ale hrad zůstal ještě v jejich nikách. Saská posádka jej opustila až 21. dubna 1456. Hrad se zařízením, zásobami a výzbrojí předal Zajícovi z Házmburka saský zbrojmistr Wildener a kuchař Hans Tomayl. Saská zástava byla definitivně likvidována při uzavření míru mezi Jiřím Poděbradským a Sasy 25. dubna 1459 v Chebu. Období vlády Jiřího z Poděbrad znamenalo rozšíření majetku náležejícího k hradu. V r. 1471 k němu patřily vsi Čepirohy, Slatinice, Koporeč, Vršany, Kamenná Voda, Holešice, Václavice, Komořany a 3 poddaní v Kopistech. Navíc spojil Jiří z Poděbrad mostecké hradní panství s bývalým klášterním panstvím v Postoloprtech a zastavil je svým synům. V r. 1471 byl hradním hejtmanem Bořita z Martinic a v r. 1472 drželi hrad Jiříkovi synové Boček a Hynek z Minstrberka. Král Vladislav II. zastavil v r. 1480 hrad s příslušenstvím karlštejnskému purkrabímu a kutnohorskému mincmistrovi Benešovi z Veitmile a jeho synům. Při bojích vzbouřených stavů v r. 1547 byly město a hrad Most obsazeny saským vojskem Ferdinandova spojence vévody Mořice. V r. 1585 se stal mostecký hrad s příslušenstvím majetkem prezidenta české komory a hejtmana německých lén Ladislava Popela z Lobkovic. R. 1593 byl Ladislav Popel obviněn z pokusu o vzpouru proti Rudolfu II., uprchl ze země a byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti a ztrátě majetku. Převzetí hradu z Lobkovicova majetku provedla v r. 1594 zvláštní císařská komise vedená královským rychtářem v Mostě Johannem Winkelmannem z Hasenthalu. Tehdy se také splnil sen Mosteckých o úplném získání hradu a panství. Císař Rudolf II. jejich přání vyhověl a hrad s příslušenstvím jim v říjnu 1595 prodal za 69 480 kop míšeňských. Majetek, který Most získal, byl značný, neboť k hradu patřily mimo jiné dvůr, pivovar, sladovna, ovčín, vsi Souš, Třebušece, Holešice, Pohlody s dvorem, Kamenná Voda, Vršany, Lipětín, Mníšek, Křížatky, Klíny, Nová Ves v Horách, Komořany, mlýn Střelnice na řece Bělé, hornojiřetínský mlýn, hamr a pila, dále vsi v lenním poměru – Vysoké Březno a Stránce. Město zajišťovalo zásobování, výstroj a vybavení zámecké posádky a hejtman, který byl vybírán z řad mosteckých měšťanů, zodpovídal za obranu této důležité zemské pevnosti přímo českému panovníkovi. V 90. letech 16. století byla zřízena na mosteckém hradě alchymistická laboratoř financovaná císařem Rudolfem II., ve které pracovali známí alchymisté Angličan Edward Kelley a Marek Bragadino, původem z Kypru. Kelley sám byl potom na hradě vězněn. Město muselo nákladnou laboratoř financovat. Významnou vojenskou roli sehrál mostecký hrad v období třicetileté války. Již v polovině listopadu 1620, po bitvě na Bílé hoře, byly hrad i město obsazeny jednotkami Albrechta v Valdštejna. V l. 1620–1631 prošlo hradem i městem mnoho císařských vojenských útvarů, které pro ně byly vždy pohromou. V listopadu 1631 obsadili město i hrad bez boje Sasové a byli zde až do června 1632, kdy vyklidili hrad před Valdštejnovou armádou. Císařské velení si uvědomilo i strategický význam mosteckého hradu, který začalo opevňovat novými raveliny, vybavovat střelbou a umístilo sem vždy praporec vojska pod velením císařského důstojníka. Město muselo zásobovat posádku, což bylo v té době mnohdy těžko splnitelné. V r. 1634 se objevila před Mostem švédská vojska generála Jana Banéra. Hrad se však jejich prudkému útoku ubránil. Švédové se pokusili o jeho dobytí ještě několikrát: v dubnu 1639 znovu Banér, v březnu 1640 Wrangel, v únoru 1645 a 17. ledna 1646 opět Wrangel, který tehdy po mohutném ostřelování hradu přinutil slabou císařskou posádku pod velením kapitána Konráda Hámmericha ke kapitulaci. Na hrad byla vložena švédská posádka v síle 200 mužů – mušketýrů a dragounů pod velením majora Alexandra Gardena. Stala se pohromou pro zubožené město Most a hrozbou širokého okolí, kam zajížděla na loupeživé výpravy (dokonce až ke Křivoklátu a Ústí nad Labem). Blokáda hradu císařskými vojsky byla nedostatečná a Švédové měli až do r. 1648 plynulé zásobování a přísun posil z Německa. Po podepsání vestfálského míru v r. 1648 zde trávil vánoce zweibrückenský falckrabí a pozdější švédský král Karel Gustav a dobyvatel Prahy generál Kryštof Königsmark. Po úplném vyplundrování opustili poslední Švédové mostecký hrad 3. října 1649. Na hrad byla opět vložena císařská posádka pod velením plukovníka Jana Příchovského z Příchovic. Tehdy zástupci města požádali přímo císaře Ferdinanda III. o povolení zbořit a zrušit zbytky mostecké pevnosti, která byla zvláště v době války hospodářskou zhoubou pro město. Císař jejich žádosti vyhověl. Poslední vojenská posádka opustila objekt 26. září 1650. V listopadu 1651 začala likvidace hradu a byla ukončena stržením čtyřboké věže v září 1653. Na zboření hradu pracovali zedníci z Mostu, horníci z Hory Sv. Kateřiny a Freiberku a nevolníci z Havraně, Velebudic, Moravěvsi a Nového Sedla nad Bílinou. Stavební materiál byl použit na obnovu těžce poškozeného Mostu. O mosteckém Zámeckém vrchu – od 19. století nazývaném Hněvín – se objevily opět zprávy až v r. 1811, kdy se zde začalo dolovat hnědé uhlí. V r. 1879 byla na původních základech hradu, z kterého se zachovaly pouze gotickorenesanční sklepy a zbytky opevnění, zahájena výstavba výletní restaurace ve stylu původního hradu. Mostecký pseudohrad byl dokončen v r. 1900 úpravou a výstavbou věže, která je zčásti původní. Restaurační objekt slouží dodnes jako restaurace, na hradě je možnost ubytování. Ve věži je mostecká lidová hvězdárna.

Text: historie
22.2. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Střední Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1984