Loučky

Dějiny hradu (z více pramenů)

Od jihovýchodu kolonizovali povodí Loučky (na horním toku zvané Bobrůvka) až k Drahonínu páni z Deblína (Plaček, M. 1987: Sídlištní struktura a hrady v povodí Loučky (Bobrůvky), XVI. Mikulovské sympozium 1986, 246), s jejichž aktivitami se počátky hradu Loučky (nesprávně též Střemchov) spojují. Poprvé se po tomto hradě (bez obav nad pravostí dokumentu) píše roku 1287 (de Luxa) Hartleb (CDB V/2, č. 869, s. 590; CDM 4, č. CLII, s. 211, jinde též z Dubna). Tu a tam se ještě dnes objevuje datum 1236 (CDM 2, č. CCLXXV, s. 315; Hartleb je zde uveden jako svědek – Hartlibus de Luchca), kdy se má po hradě rovněž psát Hartleb. Nicméně dnes je toto datum považováno za nereálné a jeho původ tkví v pramenech z kategorie padělků. V listině z roku 1278 daruje Hartlieb de Laučka (v textu uveden jako Hartlews de Luxa) patronátní právo kostela ve Velké Bíteši tišnovskému klášteru. Patrně tím, kdo zahájil stavbu hradu, byl Hartleb st., který se roku 1254 píše po Deblíně a později z Dubna. Zemřel mezi lety 1286–1292. Hrad tedy začal budovat jako muž ve značně pokročilém věku. Po hradu se píše buď on, nebo až jeho stejnojmenný syn Hartleb ml. (umírá po roce 1294), bratr Vítka z Loučky. Podle M. Plačka se po hradě píše právě Hartleb st., bratr Jence z Deblína (Plaček, M. 2007: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, 358), otec Hartleba ml. a Vítka. Hrad, tedy alespoň jeho jádro, tedy mohl být budováno už jejich otcem Hartlebem st. Vítek z Loučky zdědil hrad roku 1292. Větev rodu pánů z Deblína sídlící na Loučkách vymřela někdy po roce 1322, kdy se naposledy uvádí Vítek z Loučky (CDM VI, č. 209, s. 156) (Vitkonis de Luczka). Po něm jsou osudy hradu neznámé, snad formou odúmrti spadl na krále a ten hrad postoupil Kunštátům (snad již Gerhardovi z Kunštátu podle M. Plačka), po Gerhardovi drží hrad roku 1353 jeho syn Hroch z Kunštátu a z Louček (ZDB II, 117), který Horní a Dolní Loučky (patrně i hrad) zapsal jako věno své manželce Markétě ze Šternberka (Plaček, M. – Futák, P. 2006: Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu, 125). Druhou možností by byl sňatek Gerharda z Kunštátu (†1350) s dědičkou Louček, tedy dcerou Vítka z Louček (obě varianty M. Plaček). Roku 1360 je Hroch poprvé uveden pod predikátem z Louček (de Luczka, ZDO I, č. 718; CDM 9, č. 144, s. 116). Hroch zemřel před rokem 1367 (Plaček, M. – Futák, P. 2006: Páni z Kunštátu, 431).

Po Hrochově a Kuníkově (jeho syn, zemřel krátce po roce 1368) smrti zdědila jejich majetky boleradická větev rodu Kunštátů, konkrétně Vilém z Boleradic. Následně jsou v držbě hradu doloženi bratři Vilém (II.), Čeněk (I.) a Smil (I.). Po smrti Čeňka připadly Loučky do vlastnictví Viléma (II.), což se odrazilo i v jeho predikátu (Plaček, M. – Futák, P. 2006: Páni z Kunštátu, 438; ZDB VII, č. 1072). Vilém (II.) z Louček (1377–1408) v době markraběcích válek stál po boku markraběte Prokopa. Jeho syn Boček zase poskytoval určitou formu podpory lapkovské družině, tzv. Tovaryšstvu Janáčovu. Je však otázkou, jestli do této jeho případné podpory byl zapojen i hrad Loučky. Patrně poslední generací rodu Kunštátů, která využívala hrad Loučky, byla generace dětí Viléma (II.), tedy synové Boček, Smil (III. – číslování a údaje z knihy Plaček – Futák: Páni z Kunštátu, rodokmen str. 586-587), Čeněk (II.) a Kuna (I.), který zemřel nejpozději, a sice roku 1460. Pokud byl hrad nejpozději v 70. letech 15. století opuštěn (Plaček, M. – Futák, P. 2006: Páni z Kunštátu, 482), pak představuje Kuna (I.) posledního jeho doloženého majitele, po jehož smrti hrad chátral. Hrad se jako pustý uvádí roku 1497 (Plaček, M. 1987: tamtéž, 246; ZDB XVII, f. 10, č. 54). Roku 1366 je na hradě doložen purkrabí Dětřich (Plaček – Futák: tamtéž, 482). Podle Plačka se Kunštáti stavebně podíleli na podobě tzv. dolního hradu, krytého masivní zdí (až 5 m širokou) štítového charakteru. Podle konfigurace terénu je však tzv. dolní hrad součástí původního stavebního záměru (Plaček, M. 2007: tamtéž, 358). Archeologický materiál datuje hrad do doby 2. poloviny 13. – 15. století (Poláček, L. 1990: Feudální sídla v povodí Bystřice, Nedvědičky a Bobrůvky ve světle archeologických nálezů. In: Pravěké a slovanské osídlení Moravy. Sborník k 80. narozeninám Josefa Poulíka, 407–425). Je hypotetické, zda zánik hradu souvisel s česko-uherskými válkami, pro případné dobytí hradu jak v husitských válkách, tak ve válkách česko-uherských, nemáme prozatím žádné indicie.

Text: historie
11.4. 2015 - Jan Večeřa