Vilém I. Dobyvatel (1066-1087) přikázal stavbu hradu v jihovýchodním rohu římského opevnění města na břehu Temže. V době jeho vlády probíhala výstavba mohutného čtverhranného donjonu (obytné a obranné věže) zvané Bílá věž. Právě ta dala hradu jeho jméno (Tower/Věž). V 1. pol. 12. stol. jsou v Londýně zmiňovány další dva hrady, Blackfriars (na západním konci římského města u řeky) a Mountfichet’s Castle (u západní brány města). Tower byl ale hlavním městským hradem. Na jeho stavbu dohlížel Gundulf, biskup z Rochesteru.
V roce 1086 je uváděn první kastelán Geoffrey de Mandeville. V roce 1100 byl na hradě vězněn královský poradce Ranulf Flambard, první z mnoha nedobrovolných hostů. Ranulfovi se podařilo utéct. Poté co opil stráže vínem slezl dolů z ochozu po laně. Král Jindřich I. Anglický (1100-1135) rozšířil hrad na straně města. Spoustu peněz na něm prostavěl královský místodržící Vilém Longchamp v prvních letech vlády krále Richarda I. Lví srdce (1189-1199). V roce 1191 hrad oblehl Richardův bratr Jan (pozdější král Jan Bezzemek). Vilém Longchamp se musel vzdát pro nedostatek zásob. Král Jindřich III. Anglický nastoupil na trůn v roce 1216 jako devítiletý chlapec. Většinu země ovládali vzpurní šlechtici kteří se postavili na odpor jeho otci. Tower držel francouzský princ Louise, který se měl stát anglickým králem. Jindřich III. získal hrad spět teprve po vyhrané bitvě u Lincolnu v květnu 1217. Dobře si proto uvědomoval že kdo ovládá Tower ovládá Londýn. V době jeho vlády (1216-1272) dostal hrad nový věnec opevnění. To nahradilo staré římské městské hradby, na kterých byl hrad do té doby závislý. V březnu 1240 přikázal král natřít donjon bílou vápennou barvou. Proto dnes nese jméno White Tower (Bílá věž). 23. dubna 1240 se zřítila nová brána na straně města. O rok později došlo k dalšímu pádu, což vedlo k výstavbě mohutné základové rampy. Na hradě byl zvěřinec. V roce 1235 dostal Jindřich tři levharty od římského císaře Fridricha II. V roce 1251 byl z Norska dovezen polární medvěd. Ten dostal dlouhý řetěz na kterém chytal ryby v Temži. V roce 1254 dostal král slona od francouzského krále Ludvíka IX. Slon údajně dostával denně 4 l vína. Na hrad se v té době přesunula královská klenotnice a zbrojnice. Tyto úřady a sklady pak vyžadovaly mnohé stavební aktivity až do 19. stol. Král Eduard I. Anglický (1272-1307) zahájil výstavbu parkánu na všech čtyřech stranách hradu. Před ním byl vyhlouben nový vodní příkop široký 50 m. Stavba probíhala do roku 1281. V roce 1292 byly v příkopu vysazeny štiky. Na hradě byla založena královská mincovna, která tu byla do 19. stol. S korunovací Eduarda II. v roce 1308 začala dlouhá tradice korunovačních procesí z Toweru přes město do Westminsteru, která vydržela do roku 1660. V letech 1346-1357 byl na hrade vězněn skotský král David Bruce a v roce 1360 francouzský král Jean II. Oba byli zajati v bojích. V roce 1381 se na hrad uchýlil král Richard II. Anglický. Jeho válka s Francií a s tím související vyšší daně dovedly rolníky ke vzpouře. Díky spojencům se rolníci dostali do města a vyrabovali vládní budovy. V roce 1399 král Richard II. v Toweru abdikoval poté co přišel o trůn ve prospěch Jindřicha IV. V roce 1406 se do Toweru nedobrovolně podíval další člen skotské královské rodiny, budoucí král Jakub I. Skotský. V období 1455-1487 probíhaly Války růží, souboj dvou anglických rodů, Lancasterů a Yorků, o anglický trůn. V roce 1460 byl král Jindřich VI. Anglický (Lancaster) uvězněn vévodou z Yorku. Yorkové pak zaútočili na Tower dělostřelbou z opačného břehu Temže. Hradní posádka se nakonec vzdala. V následujícím roce nastoupil na trůn yorský král Eduard IV. Předchozí král Jindřich VI. byl na útěku. Po svém dopadení v roce 1465 byl krátce vězněn v Toweru. V letech 1470-1471 se krátce vrátil na trůn. Yorkové pak znovu získali převahu a hrad byl znovu v obležení. V květnu 1471 byli Lancasteři poraženi a Jindřich VI. byl v Toweru zavražděn. V roce 1483 došlo na hradě k další královské vraždě. Syn Eduarda IV, dvanáctiletý Eduard, vládl dva měsíce jako nekorunovaný král Eduard V. Jeho strýc a poručník Richard, vévoda z Glouchesteru, ale uvěznil krále a jeho mladšího bratra v Toweru a chopil se trůnu jako Richard III. Oba chlapci byli zavražděni. Jejich pozůstatky byly nalezeny v roce 1674 při demolici předbraní hradního donjonu. Hrad byl ve středověku málo využíván jako královská rezidence, byl vnímán spíše jako zbrojnice, mincovna a vězení. Hlavním královským sídlem v Londýně byl palác ve Westminsteru. První dva tudorští panovníci Jindřich VII. (1485-1509) a Jindřich VIII. (1509-1547) jako poslední zvelebovali rezidenční části hradu. Jindřich VIII. přestal Tower využívat po svém druhém sňatku s Annou Boleynovou v roce 1533. Anna byla na hradě uvězněna před svou popravou na tom samém místě v květnu 1536. Královský pobyt pak probíhal pouze na základě protokolu, například před korunovací, poněvadž korunovační procesí začínalo v Toweru. V letech 1603-1604 probíhaly opravy před korunovací Jakuba I. Například velký sál byl bez střechy od pol. 16. stol. Vynucený nepohodlný pobyt královského dvora vyžadoval stejně nepohodlné vystěhování vězňů pro celkový nedostatek prostoru na hradě. Naposledy korunovační procesí začalo z Toweru v roce 1660 při korunovaci Karla II. Král ale na hradě nepřespal, k bráně hradu dojel až ráno. Po zbytek novověku byl hrad nadále sídlem královské zbrojnice. Těmto účelům byla přizpůsobena většina jeho interiéru. Hradní donjon se stal skladištěm střelného prachu. Při požáru Londýna v roce 1666 panovaly obavy o hrad a v něm uložený střelný prach, hrad ale plamenům unikl. Po požáru byl kolem donjonu vymezen bezpečnostní prostor s novou ochrannou zdí. Snad v rámci těchto prací byly v roce 1674 nalezeny pozůstatky obou princů, Eduarda V. a jeho bratra, zavražděných v roce 1483. V roce 1691 se v donjonu propadla podlaha, přibližně 2000 sudů se střelným prachem spadlo o patro níž. Hrad byl navštěvován veřejností již v době vlády Alžběty I. (1558-1603), tehdy pouze na základě pozvání. Od pol. 17. stol. ale stačilo jednoduše přijít k bráně. Veřejné prohlídky důležité vojenské pevnosti udivovaly zahraniční návštěvníky. Například v Paříži se nikdo neodvážil ani pohlédnout na Bastille. Osobní zbraně nechaly návštěvy na bráně. Vstupné záviselo na společenském postavení návštěvníka, například generál Patrik Gordon v roce 1660 zaplatil 33 šilinků, což byl čtyřměsíční plat dělníka. Dnešní návštěvník by tedy asi neměl nadávat při placení 29 liber (2020). První pokladna byla na hradě postavena v roce 1838. Od zač. 19. stol. platilo jednotné vstupné. V roce 1837 hrad navštívilo 10500 návštěvníků, v roce 1839 80000 a na konci století půl milionu lidí ročně. Hrad je i nadále královský majetek. Od roku 1988 je na seznamu Světového dědictví UNESCO.Text: historie
7.6. 2020 - Pavel Semple
Zdroje
(E. Impey, G. Parnell, The Tower of London, The Official Illustrated History, Merrell Publishers, 2000).
|
Přihlášení |
