Asi sto kroků severovýchodně ode vsi Soběboře nebo Souboře spadá vysočina, na níž ves tato stojí, k potůčku, který teče od Vrbky. Důl tohoto potoka křivolakým způsobem se vinoucího zavřen jest na západě příkrými stráněmi, z nichž jedna vybíhá k východu ve skalnatý ostroh. Tento jest asi 10 metrů vysoko nad loukou čili bývalým Černým rybníkem, a jak již řečeno, strmý na třech stranách. Jen na západě souvisel ostroh ten, na němž hrad Zíkev nebo Lacembok stával, se sousední plání, na níž stojí myslivna Ostojavka; na této straně byl překopán ostroh několikráte.
Posud dobře znáti jest bývalou cestu ke hradu, jíž se posud užívá. Cesta ta jde od Ostojavky pod samým hradem do údolí dolů, tak že se ke hradu i z údolí i s hořejška jezditi mohlo; kromě toho vedla i hořejší cesta k popluží panskému. Hezký kus od Ostojavky a asi 60–70 metrů před hradem jest ostroh přerván příkopem; následuje potom plochý sklon (nyní les), na němž dvůr poplužný, ovocné sady a jiné bývaly. Potom teprve následuje předhradí, oddělené od pláně příkopem, za nímž jest mohutný násep. Kdo sem přijel, jel přes příkop a násep, tuším, na jich severním konci, a jel potom mezi náspem a druhým příkopem po úzkém parkánu, objel na jižní straně druhý příkop a vjel branou vedlé polookrouhlého srubu. Všecko to bylo ohrazeno ploty, neboť po zdech není potuchy; také okolo nevelkého předhradí byly jen ploty. Od předhradí vybíhaly valy, které hrad z částí (kromě strmější strany) zavíraly. Za předhradím jest čtvrtý příkop hluboký, který dělil zadní hrad z kamene postavený. Ze zadního hradu zbylo jenom málo. Brána bývala někde vedlé velké věže, po níž zbyl vysoký kopec plný kamení a rumu. Nelze již ani poznati, byla-li věž okrouhlá nebo čtverhranatá. Od věže vycházely hradby, zavírajíce hrad asi do podoby hrušky založený. Pod velikou věží bylo nějaké stavení, z něhož staré základy zbyly. Na konci hradu byla snad okrouhlá věžka, aspoň tomu základy zasypané nasvědčují. Místo to slove u lidu „na hradě“ a jest obrostlé lesem. Hrad zdejší měl dvoje jméno, Zíkev a Lacembok. Ono pocházelo od nějakého staršího dvoru, toto dáno bylo hradu od zakladatele, protože tehda jako i později německé pojmenování pokládáno bylo za lepší. Bezpochyby se měl jmenovat Lanzenbach, jako hrad téhož jména v Němcích, ale z úst lidu hned ve 14. století jinak slýchati nebylo než Lacembok. Okolo jeho, jak se zdá, patřilo napřed k Vrbce; aspoň první pán Zíkve byl téhož rodu, jako tehdejší držitelé Vrbky a Sačan, a tuším jejich bratr. I zdá se, že Jaroš z Lacemboku, jenž se v l. 1350–1374 připomíná, hrad Zíkev na díle svém založil. Pro služby, které v mládí svém králi Janovi učinil, obdržel r. 1360 majestát, aby v Hostačově, Šonově, Lipolticích a Hostovlicích pivováry a krčmy zříditi mohl. Roku 1371 dostal od papeže pro sebe a manželku svou Anéžku milosti. Asi v ty časy založil klášterec sv. Jakuba u Svídnice. I zdá se, že před tím Lacembok prodal a Stradov za své sídlo zvolil. Syn jeho Jindřich byl průvodcem Husovým v Kostnici. Hašek z Lacemboku, rodu neznámého, byl rukojmí (r. 1384) při prodeji platu v Bohdanči, ale pro nevyplnění tohoto závazku dal se kupující Předbor z Holišína r. 1393 zvésti na zboží správcův, zejména i na Haškovo zboží: v Soběboři čtyři dvory kmetcí a dvůr poplužný, Lacenbok tvrz a sedm lánů lesu. Nástupce jeho byl Prokop z Lacenboku, jenž zde seděl s chotí svou Eliškou. Po smrti jeho bylo dědictví r. 1414 v Čáslavi za odúmrť královskou provoláno, a poněvadž nikdo tomu neodporoval, daroval je král Vácslav Martinovi Kladnému (z Těchlovic ?) k manství Vyšehradskému. Týž také r. 1415, 23. března úředníky dvorskými zveden jest na ty dědiny, totiž Lacenbok hrad, Seboboř dvůr poplužný s dvěma poplužími a poli pustými, s lukami, lesy, potoky a vší zvolí a odhadány mu v 140 kopách. Týž však všeho práva svého postoupil Petrovi z Kutrovic. Petr od těch časů nenazýval se rodinným jménem svým, nýbrž podlé hradu nově nabytého. Roku 1417 věnoval Alžbětě choti své na Lacemboku a Seboboři 100 kop grošů českých. Za válek husitských byl hrad zbořen a ves také spuštěna. Dlouho po smrti Petrově a Alžbětině dědictví jejich hrad Lacembok pustý a ves Seboboř zcela pustá byly podruhé za odúmrť provolány (r. 1457) a dány v manství t. s. Janovi z Nasetic, místosudímu, Martinovi z Božkova, písaři, a Vácslavovi z Baštin, místopísaři, úředníkům desk dvorských. Výprosníci tito nemohouce nebo nechtíce nároků svých na vrch práva dovésti, vzdali se dědictví odpírajícímu Janovi Hadburkovi z Sobučic (r. 1458), načež tento od úředníků dvorských na Lacembok zaveden jest. Ke sklonku téhož roku prodal Jindřich Hadburk z Sobučic „dědiny své manské“ k Vyšehradu, hrad Lacembok pustý, jinak Ziekev, ves řečenou Seboboř celou pustou s rolemi, lukami, lesy, potoky a věno Alžbětino Jindřichovi z Říčan a z Ledče za 108 kop grošů českých, pročež hrad pustý na vždy k panství ledeckému připojen byl. Ve vkladech desk zemských, r. 1544 a 1550 Markétou Ledeckou z Říčan učiněných, posledně se připomíná jako Lacembok a Lancembok hrad pustý.Text: historie
6.2. 2009 - A. Seláček, Hrady, zámky a tvze České XII
|
Přihlášení |
