Hrad Koberštejn byl vystavěn patrně slezským knížetem Bolkem Svidnickým z rodu Piastovců na konci 13. století, jako protiváha moravského hradu Kvimburku. Jako staveniště bylo zvoleno osamoceně trčící skalisko na svahu Zámecké hory, nedaleko jejího plochého vrcholu. Z hradu bylo možno shlédnout až 11 km obchodní stezky, která se údolím Černé Opavy klikatila.
Původní hrad Koberštejn byl tvořen bizardní stavbou štíhlé nepravidelně válcové věže (hlásky), která byla postavena, respektive vyrůstala z výrazného skalního suku. Její vysoký štíhlý kamenný střep je doposud nejdochovanějším pozůstatkem hradu. Za ní se na plochých, těžko přístupných skaliscích (od severu vysokými až přes 10 m) nacházel patrně obytný palác (budova). O její existenci nasvědčuje několik nepřímých důkazů. Předně jsou to vysunuté kameny z obvodu věže, které nasvědčují o napojení zdí pokračujících ke stavení. Dalším důkazem mohou být patrné umělé záseky pro uložení dřevěné i zděné konstrukce. Nejvýmluvnějším důkazem je velké množství sutě s hojnými nálezy střepů, kostí zvířat a železných předmětů právě pod skalisky, na kterých se palác nacházel. Je tedy zřejmé (i podle dobových fotografií), že vlivem eroze a úprav v 60. letech 20. století byly veškeré důkazy o zástavbě skaliska shozeny dolů. Pavel Kouřil z Akademie věd naopak existenci budovy za věží vůbec nepředpokládá, i když je její existence více než pravděpodobná. Rostislav Vojkovský je naopak zastáncem existence budovy. Po prozkoumání a zdokumentování hradu se jeví jako reálnější Vojkovského teorie. Oproti ní však předpokládám jinou variantu přístupu do jádra. Vojkovský předpokládá průchozí válcovou hlásku. Tato varianta se však nejeví dost reálnou. Přístup do zadní části hradu byl patrně podél západního úpatí čelního skaliska po dřevěné rampě. Od stoupajícího terénu na jihu byl hrad vydělen dílem ve skále vylámaným mohutným příkopem tvaru U. Ten má dodnes rozměry od 15–25 metrů na šířku a 4–10 m hloubku. V místě bývalého mostu jsou skály terasovitě upraveny pro jednodušší výstavbu konstrukce mostu. Mezi příkopem a jádrem hradu byla vyčleněna ještě dostatečně velká, asi čtvrtkruhová plocha sloužící pro zázemí hradu. V jejím čele vyrůstá mohutný monolit skaliska, který svou hmotou toto zázemí stíní a tak chrání i zadní hrad s věží. Při jeho západní straně se s velkou pravděpodobností nacházela vstupní brána do níž ústil dřevěný most přes příkop. Na samotném skalisku se nacházela strážní stavba kontrolující přístup do hradu. Na ploše tzv. předního hradu se nacházely pouze jednoduché, dle všeho dřevěné objekty tvořící hospodářské zázemí hradu, stáje, apod. Obvod této přední plochy končil ve svahu v podobě dodnes dochovaných valů. V první stavební fázi tvořilo ohrazení této části hradu patrně jen dřevo, čili nějaká forma lehčí palisádové konstrukce. Pravděpodobně podobným způsobem byl opevněn i val vyhozený před šíjový příkop, který se dodnes z velké části zachoval. Po připojení Slezska k Českému království v r. 1335 připadl hrad opavskému vévodovi Mikuláši II. Patrně ten dal někdy kolem poloviny 14. století hrad opravit a přestavět. Přestavba se jistě dotkla především hlavních obytných a vojensky důležitých částí hradu. Dobře lze tuto přestavbu rozeznat na dodnes stojícím vysokém střepu válcové věže, kde se zachovalo několik rovných opracovaných špalet, které nenechávají spát ani nejerudovanější odborníky. Někdo je považuje za část již opracovaného interiéru věže, jiný za vstupy z věže na obvodovou hradbu. Interiér věže byl každopádně v této fázi druhotně tvarově upraven z oválného na nepravidelně čtvercový. Stejně tak byly nově zpevněny i základy věže vyrůstající přímo z hmoty štíhlého skaliska. Zřejmě v této době byla k jižnímu úpatí skaliska s věží i k věži samotné přistavěna nová obdélná budova, která vytvořila s oválnou věží jakousi srostlici. Je otázkou, zda-li sloužila jako nový schodišťový vstup do věže a dále do zadních částí s palácem, nebo byla zadní část opuštěna, zpustla a nahradila jí nová, možná částečně obytná budova, tvořící s věží jeden celek. Po této budově se v terénu zachovaly dvě terénní deprese s pozůstatky zdiva. Destrukcí této budovy, která jistě byla hmotově provázána s válcovou věží, byla stržena větší, jižní část věže. Stavební činnost se soustředila také na zvýšení obrany hradu. Jednoduché dřevěné ohrazení přední části hradu bylo nahrazeno kamennou hradbou s oválnou baštou na skalisku v čele hradu, nad příkopem. Zachovala se po ní trocha zdiva na skále nad příkopem. Po její západní straně, při patě skaliska se nacházela vstupní brána, snad jen otvor v hradbě, snad věžovité stavení. Každopádně se po ní zachovala v terénu mělká deprese. Po přestavbě se Koberštejn stal důstojným a pro svého pána reprezentativním strážním hradem. Doba zániku hradu se datuje, i za pomocí získaného archeologického materiálu, někdy po roce 1400. Definitivně hrad nepřežil doby husitských válek. Z roku 1905 pochází nejistá neověřená zpráva o tom, že blesk zapálil střechu věže. Toto je však velmi nepravděpodobné, již jen proto, že by dřevěná střecha věže nemohla přežít takřka 500 let. Hořelo pravděpodobně jen suché dřevo v blízkosti věže, které tuto iluzi vyvolalo. Historické pohlednice a fotografie dokazují, že za posledních 100 let se podoba zříceniny hradu takřka nezměnila. Střep věže je takřka stejný. Změnilo se pouze okolí hradu. Na starých fotkách vidíme, že okolí hradu bylo odlesněno a naskýtalo dokonalý rozhled do kraje a především do údolí Černé Opavy. S tím bylo zvýrazněno i samotné situování hradu čnícího na nepřístupných skalách. Dnes je celý Zámecký vrch (934 m) zalesněn a jen ze zadního skaliska je možno se pokochat výhledy.Text: historie
21.1. 2008 - Jan P. Štěpánek
|
Přihlášení |
