Hrad Kamýk byl postaven na západních svazích Českého středohoří na pravém břehu Labe, kde vyniká ze zvlněné krajiny kuželovitá čedičová skála, která zakončuje menší ostroh. Jméno hradu odpovídá jeho poloze, protože slovo kamýk znamená skála – kámen. Přístup k hradu je jižním svahem, kde bývala patrně nějaká brána nebo dokonce dvě, jak předpokládá plán pořízený v r. 1905 R. Šimečkem. Cesta se točila a ze západní strany se vstupovalo branou do hradu. Vlastní prostor hradu obehnaný zčásti zachovanou hradbou, a příkopem nebyl velký. Větší obytná budova byla přistavěna k jižní hradbě, do níž vedla též okna. Uprostřed se vypínala – zvýšena čedičovou skálou – nepravidelně hranolovitá věž, z níž jsou zachovány jen nevelké zbytky. Přístup k ní byl ze západu. Věž na skále připomíná svým tvarem Trosky, i když není v krajině zdaleka tak dominantní. Pod hradem byly ve skále vyhloubeny sklepy.
Prvá zpráva o Kamýku je z r. 1319, kdy hrad či spíše tvrz a ves Žalhostice přijal od krále Jana Lucemburského jako manství Jindřich, předek Kamýků z Pokratic. Jindřich tehdy uváděl, že tvrz vystavěl a nově zřídil. Jindřich získal od kláštera milevského i ves Miřejovice a měl později spory s roudnickým klášterem o pozemky u Babin. To znamená, že rozsah panství, které ke Kamýku patřilo, nebyl velký. Jindřich získal v r. 1319 od krále Jana 250 kop grošů na clu v Litoměřicích a v Ústí nad Labem obdobně jako držitel hradu Střekova Pešík z Veitmile, který králi postoupil ves Žalhostice. Vzájemný vztah Kamýka a Střekova je skutečně pozoruhodný. Oba hrady vznikly ve stejné době a král je přijal v manství – tedy v jistou formu závislosti. Hrady nebyly velké, patřilo k nim jen malé panství, ale jejich držitelé byli královským poukazem zainteresováni na clu v Litoměřicích a v Ústí nad Labem. Oba hrady leží při Labi, od něhož je Kamýk poněkud vzdálen, každý z jedné strany Českého středohoří, a to poblíž královského města účastnícího se obchodu po Labi. Těžko lze odmítnou předpoklad, že jejich vznik souvisel s královským zájmem upevnit vliv na Labe, nejvýznamnější obchodní cestu severozápadních Čech a nejdůležitější spoj se Saskem. Šlo tu zřejmě o vytvoření opěrných bodů při této cestě. V 60. letech 14. století byl příbuzný (snad syn) Jindřicha Kamýckého, Jan, litoměřickým farářem a pak i proboštem litoměřické kapituly. Jindřich měl řadu dalších potomků, kteří se psali z Kamýka. Kamýčtí měli vztah ke kostelu sv. Vojtěcha na litoměřickém předměstí Zásadě; zde byli pohřbíváni a zdejší farář sloužil mši v kamýcké hradní kapli. Kamýčtí se psali též z Pokratic, kam přesídlili, a hrad Kamýk získal opět král, který jej dal r. 1352 v manství Zbyňku Zajíci z Házmburka. Tím byl rozšířen rozsáhlý házmburský majetek na dolní Ohři (Házmburk, Libochovice, Buryně nad Ohří) o další statek na pravém břehu Labe. Počátkem 15. století se na Kamýku připomínají drobnější šlechtici, kteří však byli nejspíše jeho správci. R. 1410, při dělení házmburského dědictví, dostal hrad Kamýk Jan z Házmburka, později ho však držel Mikuláš, který ho též r. 1425 prodával. Za husitských válek získal Kamýk husitský hejtman Hynek z Kolštejna, pověřený v r. 1421 pražany správou Litoměřic, kolem nichž se tak vytvářelo větší území, jež ovládali. Hynek Kolštejnský se však s pražany rozešel, ale hrad zřejmě držel dále. Krátce před svou smrtí získal i Českou Lípu. Zahynul v r. 1427 při pokusu o opanování Prahy. R. 1428 ovládli Kamýk Zikmund z Vartemberka a Jan Smiřický, s nimi patrně i Zbyněk Zajíc z Házmburka, a zpustošili okolí. Hrad dostal zpět Mikuláš z Házmburka, který ho r. 1431 prodal Vilémovi z Konic a ze Lstiboře, jenž vlastnil i pátecké panství a získal též Pokratice. Kamýk s dvorem odkázal v r. 1468 Petrovi Kamýckému (Klučovskému) ze Lstiboře; na hradě se tehdy připomínají pušky, měl tedy ještě vojenský význam. R. 1478 udělil Vladislav II. Petrovi kamýcké panství v manství a v r. 1482 ho dokonce z lenného svazku propustil. Kamýk pak drželi Petrovi potomci; v r. 1504 měli nesnáze kvůli manské povinnosti a hrad měl připadnou králi, proces však vyhráli. Kamýk byl v době napětí mezi městy a šlechtou na počátku 16. století pro město Litoměřice obtížným sousedem, protože se mohl stát základnou šlechtických nepřátel města. Vilém Kamýcký ze Lstiboře držel ve 40. letech 16. století nejen hrad Kamýk a dvůr, ale i tvrz a dvůr Velké Žernoseky a řadu vsí. R. 1547 dal na Kamýku vybudovat zdi a nad branou vytesat svůj erb. Hrad měli pak jeho synové, zvláště Jan Všebor; tehdy byl hrad ještě obýván. Ale asi kolem r. 1600 již jeho držitelé sídlili v nové tvrzi při dvoře a hrad pustl. Poslední držitel hradu z rodu Kamýckých ze Lstiboře, Jan Jiří, měl po Bílé hoře odejít pro víru ze země, a proto prodal v r. 1628 starý hrad Kamýk s tvrzí, sklepy, dvorem, starým pivovarem a vesnicemi Heřmanu Černínovi z Chudenic. Jan Jiří se sice na Kamýk vrátil v době saského vpádu v r. 1631, ale Sasové na ústupu hrad vyplenili a kořist odvezli. Po smrti Heřmana Černína připojila vdova Sylvie Kateřina Kamýk k lovosickému panství. Po jejím druhém manželu zdědila pak veškerý majetek markrabata z Badenu a r. 1783 Schwarzenberkové. Neobývaný hrad pustl a v l. 1809 a 1819 dokonce vyhořel.Text: historie
7.3. 2006 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1984
