První historická zpráva o hradu se nachází v listině krále Jana Lucemburského z 10. 1. 1319. Král dává Jindřichovi z Kamýka hrad Kamýk do manského držení jako náhradu za vynaložené prostředky na jeho stavbu a přidává ves Žalhostice.
Kamýk je v listině označen termínem "munitio" – tvrz, který hovoří o stavbě menších rozměrů. Z formulace latinského textu: "pro eo, quod mihii munitionem Kamnik dictam, quam construxi et in ipso regno Bohemiae de novo instaravi ..." ("...jemu, který mou tvrz Kamník řečenou, jak postavil, tak v našem království českém znova obnovil..."), lze vyvodit, že Jindřichova stavba byla znovuobnovením staršího, snad provizorně opevněného strategického bodu na rozeklaném čedičovém sopouchu na kopci východně od vsi. Výběr místa nebyl učiněn náhodně. Úloha hradu jistě spočívala v ochraně cesty procházející okolo hradu a vedoucí do Litoměřic přes Miřejovice, sedlem mezi Plešivcem a Bídnicí a pokračující do Libochovan k přívozu do Prackovic. Cesta pak pokračovala přes České středohoří do údolí Bělé a směřovala k zemským hranicím. Široký výhled do krajiny a přímá viditelnost nejdůležitějších míst v oblasti, jakým byly Lovosice, Litoměřice, stejně jako viditelnost výrazných dominant vrcholů kopců – např. Sovice u Hoštky, Říp u Roudnice n. L., Radobýl nad Litoměřicemi, Klapý a hrad Házmburk, hrad Košťálov, rozložitý Lovoš nad Lovosicemi, strmé kužele Milešovky a Kletečné, průhledy do údolí Labe u Žernosek a Libochovan a severozápadním směrem k Dubici, dávají možnost vyslovit doměnku, že pozice hradu Kamýku mohla být předurčena také funkcí signální. Na vrcholu čedičové skály byla postavena nepravidelně pětiboká věž o šířce přibližně 6 m na jižní, okolo 8 m na severní straně a 10 m v nejširším místě. Délka protáhlého pětiúhelníku činila asi 14 m. Půdorys věže téměř v úplnosti pokryl využitelnou plochu temene skalního ostrohu tvořící jakousi podkovu úzce otevřenou na jih. Vrchol nebyl před započetím stavebních prací nijak výrazně upravován. Skalní výčnělky a celé bloky jsou do konstrukce zdiva pojaty zcela záměrně. Síla obvodových zdí je okolo 2,2 m. Stavebním materiálem se stala světlá opuka a tmavý čedič. Původní výška věže se dá ze současných reliktů odhadovat velice obtížně. Ze starých vyobrazení z konce 18. století a začátku 19. stol. je zřejmé, že věž přes značné poškození byla vyšší. Torzo stávající zřícené věže je nejvyšší v jihozápadním koutě. Asi 3,54 m nad úrovní skalního podloží. Zde je dosud zachovalý vchod orámovaný opukovými kameny s viditelně lepším opracováním než mají kameny v dolním zdivu. Půlkruhově zaklenutý otvor široký 0,65–0,75 m vysoký okolo 2 m (úroveň prahu není přesně zjistitelná ) ústí v nitru věže na jižním konci západní zdi. Je veden šikmo s dvojím zalomením k jihozápadní vnější hraně. Ukosení mělo pravděpodobně smysl obranný. Podobně je řešen přístup do věže tvrze v Hradeníně. Při projektování architektonických prvků pasivní obrany se přihlíželo k pozicím obránců.Text: historie
28.5. 2002 -
