Podle všeobecně uznávaného příběhu, založil v letech 1003–1004 kníže Jaromír (syn Boleslava II.) hradiště v ohybu řeky Labe. Pravděpodobnějším zakladatelem se ale jeví Břetislav I. (někdy po roce 1050), který potřeboval důležitý opěrný bod u stezky do Polska. Teprve později na akropoli vznikl (v první polovině 13. století) kamenný hrad, který ale není v písemnostech doložen. V roce 1307 se Jaroměř připomíná jako královské věnné město. V 70. letech 20. století bylo při opravách kostela sv. Mikuláše nalezeno opukové kvádříkové zdivo s jednoduchými románskými okénky a pískovcová ostění, která lze přisoudit raně středověké stavbě. Poloha hradu uzavírá v nejužším bodě ostrožnu, chráněn byl příkopy a valy s kolovou hradbou. Podle T. Durdíka mohlo jít o kastel středoevropského typu. Buď byl průchozí, nebo vedla brána do města vedle něj. Přesnou podobu hradu však už dnes nelze určit. Situace hodně připomíná zaniklý hrad v Chrudimi – i tam byl na místě někdejšího hradu postaven kostel. Mohlo jít o záměr měšťanů vytěsnit z prostoru města královský hrad – tím, že na jeho místě vznikl kostel, bylo zabráněno jeho obnově.
Biskup Jan IV. z Dražic věnoval jaroměřský farní kostel kapitule Všech svatých na Pražském hradě a později byl svěřen augustiniánům. Zdá se, že v té době byl farním kostel Panny Marie na Pražském předměstí (dnes zhruba v prostoru velkého kruhového objezdu u Penny a Tesca), kde si augustiniáni vystavěli první zdejší konvent. V těchto místech také archeologický průzkum při stavbě silnice Náchod – Hradec Králové odhalil pozůstatky středověkých konstrukcí a hřbitov. Na počátku 15. století kanovníci požádali o přesun konventu ke kostelu sv. Mikuláše, který byl už tehdy označován jako farní. Bylo jim vyhověno s tím, že mají stávající budovy kanonie strhnout. Kostel Panny Marie pak zanikl během husitských válek. V roce 1404 se mluví o zahájení stavby dnešního trojlodního chrámu sv. Mikuláše. Když v roce 1421 město obsadili husité, jsou zprávy o hradu v Jaroměři. Někteří autoři uvádějí, že mělo jít o stavbu v prostoru bývalého hradu-kostela. Jiní mluví o přestavěném augustiniánském proboštství – což je pravděpodobnější. U kostela sv. Mikuláše vzniklo dnešní děkanství (a možná i tzv. stará škola), ale z důvodů nedostatku místa bylo nové proboštství postaveno na západní straně náměstí u Pražské brány (dnes zhruba č.p. 38). Později Jaroměř patřila vdově po císaři Zikmundovi, Barboře Geljské. Hrad, připomínaný r. 1448 byl tehdy sídlem jejího hejtmana, avšak měšťané si uhájili rozsáhlou samosprávu, kterou získali za husitských válek. Jiří z Poděbrad prosadil do Jaroměře jako purkrabího svého stoupence Vaňka z Valečova a z Kněžmostu a vymohl u krále Ladislava, že mu r. 1454 Jaroměř zastavil. Vaněk hájil velmi rozhodně zájmy Jiřího z Poděbrad a postupně omezoval moc jaroměřských měšťanů. Odňal jim některé pozemky a získal nazpět i jaroměřskou rychtu a ves Čáslavky. Když manželka krále Jiřího Johana z Rožmitálu vyplatila zástavu, stala se r. 1465 Jaroměř i s hradem, "kterýž jest udělán z domu proboštského" znovu věnným městem českých královen. V následujícím období, kdy Jaroměř jako královské město prožívalo za vlády Jagellonců „zlaté období" českých měst, zůstal hrad v majetku měšťanů. Budova, která obsahovala konstrukce nového hradu, snad včetně věže, byla zbořena v roce 1931.Text: historie
9.3. 2015 - Iva K.
Zdroje
dle T. Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 1999; Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Východní Čechy; P. Vlček, P. Sommer, D. Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha 1998
|
Přihlášení |
