Jaroměř

JAROMĚŘ HRAD.

Nejmenším z měst královských byla Jaroměř, pokud ve staré ohradě se nacházela; posud dobře pozorovati jest, že od železného mostu až k Vartě za kostelem sv. Mikuláše pouze jedna ulice jest, jejížto oboustranné domy zadky svými již na bocích a úpatích ostrohu, na němž Jaroměř postavena jest, stojí. Stanoviskem města starého jest totiž táhlý ostroh, kterýž u kostela sv. Jakuba se začíná a u mostu končí; předměstí Pražské jest na místě, kde bývaly močály, vybíhá. Pravou ozdobou města jest velebný a ve své prvotní způsobě zachovaný kostel, který v 16. a 17. věku pečlivě obnoven byl. Proti němu přes ulici nalézá se děkanství, stavení prostého slohu, ale velmi prostranné. Postaveno jest r. 1780 na místě bývalého dřevěného stavení, a to zase stálo na místě hradu a domu proboštského neb části bývalého kláštera, který prostoru od konce podloubí městského až ke kostelu a ke bráně zaujímal. Veliké sklepy z opuky postavené a prostrannosti a výšky znamenité, které se pod děkanstvím až do hloubky druhého patra nalézají, jsou jediným zbytkem domu proboštského a tudíž i hradu.

Jaroměř založena jest, jak se víře podobá, Jaromírem Přemyslem a potomním biskupem Pražským († r. 1090), jenž Hradecko na svůj úděl držel. Tato prvotní osada podobala se ve všem staroslovanským osadám, ohrazena jsouc plotem, v jehož zavření se dvůr a domy hradčanův nacházely. Proto osada ta výslovně hradem (arx, r. 1126) se nazývá. Jakožto věnné město právem městským vysazené připomíná se již r. 1307. V témže století povstal tu také klášter prvotně mimo hradby města (na Pražském předměstí „na Kameních“); ale poněvadž bylo místo to veliké a proto ozdoby klášterní i knihy velice se kazily, také proto, že sklepy a špižírny špatné byly, též kostel sv. Mikuláše v městě k témuž klášteru připojený vzdálen byl a konečně i za válek poloha kláštera málo bezpečnosti poskytovala, povolil arcibiskup Zbyněk (roku 1404 dne 5. května) aby klášter ke kostelu sv. Mikuláše přenesen a tu znova postaven byl. I zbořen starý klášter kromě kostelíka P. Marie a postaven nový v městě, při němž zbudován jest dům proboštský. roku 1421 dobyli Husité Jaroměře, klášter vytloukli, řeholníky některé upálili a toliko probošta Štěpána při živobytí zachovali. Krutosť tuto lze vyložiti krutostí Jaroměřských proti kališníkům za dvou let předešlých. Klášter nebyl nikdy více postaven, zboží jeho zachvátili držitelé zápisní a z domu proboštského udělán hrad. Kdo jej založil, není sice nikde psáno, ale jistě se tak stalo za císařové Barbory († roku 1451), která Jaroměř u věně svém držela; neb tři léta po její smrti již hrad stál. Roku 1454 dne 28. května postoupil Vácslav Valečovský ze Kněžmosta, podkomoří královský, tvrze Psář, dvoru Košíře, vsí Holubic a Pnětluk králi Ladislavovi za 1000 kop, za něž mu měl směnou užitku jisté v Jaroměři zapsati. Toho r. dne 28. srpna potvrdil král Jaroměřským výsady a dne 16. října zapsal dotčenému Vaňkovi ve 300 kopách hrad královský v Jaroměři s mlýnem pod kostelem, tak aby Vaněk hrad opravovati a stavěti mohl. V ostatních penězích zapsal mu král (snad již dříve) požitky některé z města Jaroměře vycházející. Dotčený Vácslav pocházel ze slavné rodiny vladycké a byl po rodičích svých horlivým kališníkem. Když byl Jiřík zvolen na sněmě za správce zemského, přidán mu Vaněk k radě sám dvanáctý a stal se potom podkomořím, jsa měšťanem Pražským i kališníkem, jako to předepisoval majestat krále Sigmundův z r. 1435. Zachovalo se nám dosti zpráv o činnosti jeho v tomto úřadě, kterak se horlivě přidružil ke snaze Jiříkově po upokojení země, chtěje toho dosíci povznesením moci královské skrze stav městský a mír s církví, uklízeje přečetné spory obcí se starými obyvateli, kteří v čas husitských válek od obcí byli odběhli. Také ve věcech náboženských jal se zaváděti pořádek a jednotu u víře, při čemž trestaje duchovní, kteří se z kázně církevní vytrhli, prudce a přenáhleně si počínal. Pronásledování dělo se tak hromadně a kvapně, že s tím M. Rokycana nesouhlasil a maje soud konati nad vězni, kteří mu od úřadu podkomořského dodáni byli, nejednou propouštěl a vracel je k soudům s psaními omluvnými a ochrannými. Nemoha podkomoří pak hned pořádek zavésti pro odpor kněžstva, dával vinu nezřízenosti tohoto stavu M. Rokycanovi, a nevycházeje s ním ze sporův, dal se strhnouti k urážkám obviněním naprosto nespravedlivým. Asi v ten čas, když ujal Jaroměř, sepsal traktát proti Rokycanovi a jeho kněžím, ve kterém sice spravedlivě horlí proti pánovitosti a pletení se kněží do záležitostí městských, ano chtí národ do nových válek a nebezpečenství uvrci, nešetře při tom i bojovných kněží Táborských, ale též, jak již dotčeno, M. Rokycanu nespravedlivě osočuje. Jak viděti z toho, byl Vaněk muž účinlivý a rázný, porážeje napořád odpory, které mu v cestu přicházely. K tomu lze dodati, že držel Jaroměřské v tak přísném poslušenství, že mu ani neodporovali, když jim vzal některé grunty obecní a rychtu městskou se vsí Čáslavky, kterouž jim byla králová Barbora r. 1445 darovala. Král Jiří zapsav město Jaroměř a jiná města u věně manželce své Johance z Rožmitála, dal jí moc, aby je od Vaňka vyplatila. Když bylo po vyplacení, podržel Vaněk nejen hrad, kterýž mu zvláště byl zapsán, nýbrž i mnohé příslušenství městské, kteréhož i na žádosť královninu vydati nechtěl. I vznesena jest pře tato na krále, který vypověděl r. 1464 dne 26. června takto: Při domu proboštském a co k tomu se drží budiž podkomoří vedlé zápisu krále Ladislava zachován, avšak což obce Jaroměřská drží, postoupí králové na sv. Prokopa nejprve příštího; z dědin okolo města, kteréž mu patří, bude šos platiti k městu a co by on dlužen byl měšťanům Jaroměřským aneb oni zase jemu, to buď na obě strany zaplaceno. Nález o rychtě a vsi Čáslavkách odložil král k jiné době. Roku 1465, 22. listopadu prodal Vaněk „hrad v Jaromíři, kterýž jest udělán z domu proboštského, s mlýnem pod kostelem“ obci Jaroměřské, zdělav jim na to dobrou vůli. V následujících letech se zamlčelo, že jest stavení toto zbožím královským, a zůstalo v držení města. R. 1547 vzat jest Jaroměřským všecek jich statek a sním i „dvůr za kostelem“ (snad také příslušenství kláštera), poněvadž se byli s jinými proti králi Ferdinandovi zapsali; čásť toho odprodána a vsi Jezbiny, Hořenice, Dolany, Čáslavky, řeka při městě, dva rybníky a dvůr pod kostelem roku 1549 obci na vychování kněží, chudých a žákův navráceny.

Text: historie
24.5. 2024 - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, II.