Dříve nežli obšťastnil jihočeský kraj, působil tento loupežný rytíř na svém hradě Lopatě u Šťáhlav na Plzeňsku. Měl tam na nepřístupné křemencové skále skryté v lesích neveliký, ale pevný hrádek – pravé dravčí hnízdo. Z něho se vydával se svými loupeživými společníky na plen do okolí, zajímal stáda nenáviděných husitských zemanů, ničil jejich majetek a olupoval i formanské vozy na silnicích. S kořistí zmizel pak v lesích a oddával se se svou nevázanou chasou hrám a hodům.
Konečně se proti němu spojili husitští páni i měšťané některých měst v jihozápadních Čechách a v říjnu r. 1432 přitrhli k hradu Lopatě, aby ho dobyli, případně vyleželi. Posádka se bránila zoufale až do února, vrhajíc kamení i dlaždice vytrhané z podlah na hlavy útočníků. Když jí však došly zásoby a když byl i poslední kůň sněden, kázal Habart v noci zapáliti hrad a vyrazil s posádkou z brány. V lesích, ozářených vysoko šlehajícími plameny, strhla se prudká šarvátka a nastala divoká honba za prchajícími loupežníky. Na čtyřicet jich bylo schytáno a po zásluze ztrestáno, jen Habart, náčelník bandy, mezi nimi chyběl. Proklouzl jako lišák kruhem, který svíral jeho hrad, a zmizel, jako by ho peklo pohltilo. Sotvaže minulo několik let, dal o sobě Habart Lopata opět věděti. Uchýlil se tentokráte na hrad Hus a provozoval odtud dále svoje loupežnické řemeslo. Zlatá stezka byla pro něho zlatým dolem, který mu poskytoval bezstarostné a pohodlné živobytí. Ne však na dlouho. Ti, kteří pocítili jeho dravčí choutky, počali proti němu smlouvati výpravu a povolali v její čelo Přibíka z Klenového, jenž řídil úspěšně obléhání hradu Lopaty. V únoru roku 1441 přitrhli spojenci k hradu Husi a sevřeli jej se všech stran. Posádka byla dobře zásobena a proto je uvítala posměchem. Po šesti měsících opakoval se však i tady osud Lopaty. Tentokráte si starý, vychytralý dravec Habart pomohl z tísně jiným způsobem. Vzdal se, vyjednav si volný odchod z hradu, a ušel tak zaslouženému trestu. Hněv oblehatelů se vybil na hradě Husi. Aby se již nikdy nestal loupežnickým sídlem, spálili jej a rozmetali do základů.Text: pověsti
27.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
|
Přihlášení |
