Na místě je varování před nebezpečími, která na rozkotlaných skalních chodníčcích na hradě číhají na neopatrné návštěvníky. Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku upozorňuje také na specificky zachovalý vstup do hradních sklepů. V publikaci najdete i popis cesty na hrad, nejjednodušší je po značené cestě z Volar (z jihu) nebo od Kříšťanovického rybníka (ze severu).
Co jsem z hradu viděl? Je třeba říci, že v našich časech Hus dobýval a úspěšně dobyl smrkový les, a zanechal v hradním areálu mohutný kontingent. Branskou věž jsem na západní frontě jádra nenašel (foto 1), do hradu se vstupuje strmou stezkou, která vede přímo přes trosky uvažované hlavní obytné věže (foto 2). Ta je ovšem dost nečitelná. Pro případ, že by to někdo nevěděl, tak „zavřený“ znamená přibližně rozbořený, rozvalený směrem dovnitř, tedy stav, kdy trosky vyšších pater zcela zavalí nádvoří nebo nižší patra, takže po stavbě zbude jakýsi rov, ze kterého nejde poznat, co vlastně kryje. Je však pokladem pro systematický archeologický výzkum. Vchod do sklepů je k nalezení snadno (foto 3), sestoupit se dá nejspíš slaněním, ale podle pohledu shora není důvod – zdají se být zasypané. Co je ovšem fantastické, to je způsob, jakým stavitelé využili skálu na západní straně jádra i předhradí pro stavbu obvodové hradby (foto 4). Kusy hradeb jsou „nalepené na samý okraj, pokud byly zakončené ochozem, musel to být pohled jen pro ty, kteří opravdu netrpí závratí. Docela dobře je zachován příkop, který odděloval jádro od předhradí a jeho opevnění (foto 5 a 6). Ze „zajímavé zdi“ směrem k řece se zachoval výrazný střep, u kterého mi původní účel zcela unikal. Vypadá spíše jako kus mostního pilíře, nebo nějaké naprosto nelogicky umístěné brány (foto 7). Závěrem bych chtěl upozornit, že lesní správa podle všeho staví cestu po úbočí kopce proti hradu, která ústí pod západní frontu. Snad nepoškodí místo těžbou dřeva. Lokalita je to krásná, Blanice je romantická a občerstvení v kempu u Kříšťanovického rybníka velmi sympatické!Text: popis
20.12. 2002 - Random