Ještě po letech, když hrad Hus již dávno zarostl mechem, chodili sem lidé chtiví bohatství a hledali v rozvalinách poklady. Bájilo se o Husi, že loupežníci ukryli uloupené peníze a skvosty ve skrýších, jež pak zřítivší se zdivo zasypalo.
Někteří tu kopali po celé týdny a zpřevraceli kdejaký kámen, jiní sem chodili s kouzelnými proutky a zlatými kuličkami, které prý samy dovedou člověka v místa, kde se skrývá poklad. Nenašli nic, co by mělo cenu. Nejednou utíkal odtud hledač pokladů zsinalý hrůzou, vyprávěje, že se mu zjevila na hradbách Bílá paní. I báli se pak lidé vkročiti do hradu a zanechali na čas hledání pokladů. Nejvíce lidí se pídilo po zlaté huse, jež prý sedí kdesi ve skále na zlatých vejcích. Vejce prý mají takovou cenu, že by se za ně koupilo celé panství, náležející k hradu. Zoufalí marným hledáním volávali, až se to údolím rozléhalo: „Zlatá huso, dej nám svoje zlatá vejce!“ Ozvěna se pošklíbla jejich volání, skála svých pokladů nevydala.Text: pověsti
27.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
|
Přihlášení |
