Hričov

Velmi zajímavé zříceniny hradu Hričov leží na výrazném skalním vrchu, v severním konci chráněné oblasti Suľovských skal, asi 1 km jižně od obce Hričovské Podhradie.

Hrad zaujal velmi výhodnou polohu, a to nejvyšší vrchol kopce, se skalnatými srázy. I přes to mu to, jak se v průběhu několika staletí ukázalo, nepomohlo a byl několikrát dobyt. Okolí hradu bylo osídleno podle archeologických nálezů už dříve, prokazatelně v 9.století. Ve své konečné podobě zástavba hradního jádra pokryla celou plochu skalního suku a od severu a východu pod ním se připojovala dvě větší předhradí. Dá se mluvit ještě o třetím, které svírala druhá brána a vstupní věž do jádra. Spíše však šlo o vstupní přihrádek. Vstup do hradu vedl úbočím stoupajícího hřebene od jihovýchodu, vstupní branou do prvního předhradí. Dnes v těchto místech stojí informační cedule. Vstupní brána byla situovaná mezi dva menší skalní bloky. Zdivo zde již chybí, ale dosud jsou patrné zasekané drážky v balvanech po jejich ukotvení. Stejně tak již nezůstaly žádné pozůstatky po ohrazení prvního předhradí, jeho průběh se dá však vysledovat podle dalších drážek ve skalách. Zajímavým pozůstatkem je v západní části předhradí (hned pod jádrem) zahloubený objekt, patrně věžovitého charakteru, částečně zasekaný do skály i se zbytkem klenutí. Využití jako zastřešená cisterna na vodu se přímo nabízí, ovšem potvrzení mi není známo. Ale zpět k přístupové trase. Od první brány cesta stoupala vpravo nahoru, a to severním směrem k druhé bráně (dnešní pěšina tedy vede jinudy). Z brány zůstaly dodnes menší, ale výrazné pozůstatky. Nešlo však jen o jednoduchou bránu, ale o zalomený a protáhlý vstupní objekt, ze kterého cesta pokračovala do hranolové vstupní věže, severovýchodně pod jádrem. Z té dodnes stojí její spodní část, která je ve svahu zpevněna nevelkým opěrákem. A právě pod ní, v poměrně strmém svahu se nacházelo druhé předhradí, dnes bez náznaků zástavby či utváření terénu. Že zde existovalo opět napovídají drážky ve skalách, značící průběh hradby. Ze vstupní hranolové věže cesta pokračovala vlevo, mezi skalní bloky, které využila brána do prvního paláce. Dnes už zde není, pouze vysoko nad místem, kde stála, se tyčí severní stěna paláce. Z něj dnes stojí zdi do výše druhého patra, s několika otvory po oknech a výklenkem na východní straně. Zdi výškově kopírují skály, které byly do stavby vhodně využity a upraveny. Od jihu se k prvnímu paláci připojoval druhý, z něj se však dnes již mnoho nezachovalo, jeho průběh však vyznačují nevysoké zídky. Zda byl mezi těmito paláci malý dvorek je otázkou, na kterou neznám odpověď. Od západu se k druhému paláci připojoval tzv. zadní palác, jehož obvodové zdi s několika okny stojí snad částečně bez patra téměř v plné výšce. Nad ním, a zároveň západně od prvního paláce se nacházel horní palác. Všichni čtyři tak tvořily kompaktní celek, přibližně nepravidelně čtvercového utváření. Z horního paláce, jak z názvu vyplývá, situovaného na nejvyšší skále se nezachovalo téměř nic. Zajímavý je však částečně do skály zasekaný výstupek z něj, v severozápadním koutu, ze kterého se zachovaly zbytky klenutí dvou místností nad sebou. Pod horním palácem je patrný ve skále vytesaný a zahloubený obdelníkový útvar, snad nádržka na vodu. Hričov je sám o sobě velmi hezký hrad a díky své poloze v malebných Suľovských skalách a dalekému rozhledu rozhodně stojí za návštěvu. Určitě je dobré ji spojit s neméně zajímavým, i když poměrně méně zachovalým Suľovským hradem, nacházejícím se asi 5 km po červené jihozápadním směrem. Zajímavé je také srovnání reality s měděnou rytinou hradu J.Nypoorta z roku 1686. Na ní hrad stojí ještě v plné výšce, i se střechami. Přesto je na ní vidět, že patrně druhý palác je již bez střechy a vrchní patro už je poškozené. Zajímavé také je, že na rytině je zhruba uprostřed dispozice vidět okrouhlá věž, s přízemím a dvěmi patry. Na žádném půdorysu, ani v dnešní situaci na místě však nejsou patrné její pozůstatky, ani se nedá určit kde stála. Je tedy otázkou, zda se na rytině věž jako okrouhlá jen jeví, či se rytina lišila od skutečnosti nebo při výzkumu nalezena nebyla a půdorys hradu Z.Gardavského z let 1972 – 1974 s ní tedy nepočítá, případně byla její existence tehdy vyvrácena.

Text: turistické
21.9. 2005 - Roman Řezáč