Na konci poslední doby ledové, před 12 000. let, byla celá oblast Salcburku na dně velikého ledovcového jezera, viz fotografie ve foto-souboru. Hloubka vody dosahovala 120 m. Pod vodou byl proto patrně i vrchol Festungsbergu. Nad vodu vystupoval nedaleký kopec Kapuzinerberg. Nakonec ale došlo k protržení štěrkové hráze jezera (zdroj: místní informační tabule). Oblast města byla soustavně osídlena již od neolitu. V době laténské zde bylo keltské osídlení. Římané oblast dobyli v roce 15 př. n. l. a založili zde osadu Iuvavum. V roce 45 byla osada povýšena na Municipium Claudium Iuvavum. Město se stalo jedním z nejvýznamnějších sídelních celků římské provincie Noricum. Na místě hradu měli Římané strážní věž. Od 6. století náležel Iuvavum Bavorům. Kolem roku 696 jej bavorský vévoda Theodor II. (žil 625-716) věnoval biskupu Rupertovi (žil 660-710). Tento světec, patron Salcburku, se výrazně zasloužil o obnovu města. V roce 739 zde vznikla nová diecéze, od roku 798 arcibiskupství. V roce 739 je poprvé doloženo jméno Salzburg (Solné město). Slovo burg ve staré germánštině neznamenalo hrad v dnešním slova smyslu, ale spíše opevněné osídlení (hradiště, město). Po řece Salzach se plavily lodě naložené solí z blízkých solných dolů. Ve městě museli platit mýto. Arcibiskupové z těžby a dopravy soli náramně zbohatli. V roce 996 obdržel arcibiskup Hartwig od římského císaře Oty III. tržní a mincovní právo.
Hrad Hohensalzburg založil arcibiskup Gebhard von Helfenstein v roce 1077. Římský císař byl v té době ve sporu s papežem o investituru (právo volit biskupy). Arcibiskup proto potřeboval v Sacburku opěrný bod proti císaři. Hrad byl postupně rozšiřován. Kolem roku 1280 bylo postaveno první městské opevnění. Na konci 14. století se salcburské arcibiskupství odtrhlo od Bavorska. Stalo se z něj samostatné knížecí arcibiskupství, spadající přímo pod římského císaře. K výraznému rozšíření hradu došlo v roce 1462 za knížete-arcibiskupa Burkharda II. von Weißpriach (žil 1420/23-1466). K další přestavbě došlo za knížete-arcibiskupa Leonharda von Keutschach (žil 1442-1519) v letech 1495-1519. Z roku 1515 pochází písemná zmínka o pozemní lanové dráze Reisszug, která vede na hrad od východu. Reisszug může být označen za nejstarší provozní železnici světa. Hrad byl obléhán pouze v roce 1525 během selského povstání, nebyl ale dobyt. Během třicetileté války (1618-1648) bylo knížecí arcibiskupství neutrální, válka proto Salcburk nepostihla. Kníže-arcibiskup Wolf Dietrich von Raitenau byl na hradě vězněn v letech 1612-1617 poté, co se dostal do sporu s bavorským vévodou. Ve vězení na hradě zemřel. Během Napoleonských válek druhé koalice (1798-1802) byl hrad v roce 1800 bez boje předán francouzskému vojsku. Poslední kníže-arcibiskup Hieronymus Joseph Franz de Paula Graf Colloredo von Wallsee und Melz (žil 1732-1812) uprchl do Vídně. Důsledkem německé mediatizace bylo v roce 1803 knížecí arcibiskupství v Salcburku zrušeno. V roce 1804 bylo vyhlášeno Rakouské císařství. V roce 1806 formálně zanikla Svatá říše římského národa německého. Salcburk byl v roce 1805 připojen k Rakousku, v roce 1809 k Bavorsku a nakonec v roce 1816 znovu k Rakousku. V letech 1816-1861 byla na hradě kasárna, sklady a vězení. Vojenská role hradu skončila v roce 1861. Vojsko pak vystřídali turisté, pro které byla v roce 1892 otevřena pozemní lanová dráha Festungsbahn. Během 1. světové války byli na hradě vězněni italští vojáci. Dnes je hrad majetkem spolkové země Salcbursko. Od roku 1996 je spolu s historickým centrem města na seznamu světového dědictví UNESCO.Text: historie
22.7. 2025 - Pavel Semple
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Salzburg
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pevnost_Hohensalzburg
https://en.wikipedia.org/wiki/Hohensalzburg_Fortress
https://en.wikipedia.org/wiki/Reisszug
místní informační tabule
|
Přihlášení |
