Kdysi si téměř osmdesátiletý Boleslav Vysoký vyjel na obvyklou vyjížďku po svém knížectví. Rozhlížeje se po krajině vzpomínal na doby mládí, ztřeštěnosti a hříšnosti. Protože kvůli svému vysokému věku těžko snášel delší jízdu, když uviděl zalesněné návrší, rozhodl se, že tam zastaví se svou družinou a odpočine si.
Les vypadal půvabně, podzimní slunce pozlatilo padající listí, na louce se chystali k odletu čápi, v nedalekém rybníčku kvákaly žáby. Knížecí pacholek jménem Petr, zaujatý malebným okolím, se rozhodl, že se tu porozhlédne po nějakém úlovku a už po chvíli bylo z vrchu slyšet halasné volání: "Rychle, vaše výsosti, něco jsem nalezl!" Vytržený z dřímoty vylezl rychle kníže na vrcholek, a nemoha popadnout dech, zeptal se: "Co se stalo ničemo, proč tak řveš?" "Pane, něco jsem nalezl. Nějakou nestvůru. Není to drak ani pták. Jakési ďábelské zvíře je to. Ve jménu Otce i Syna..." A opravdu! V hustém křoví ležela ukryta dvě stvoření podobná lvům, ale s ptačími zobany a pařáty místo pracek. Ptačí vzhled doplňovaly také velké oči a opeřená křídla. "To jsou přeci mladí gryfové!" s nadšením zvolal kníže. "Dříve jich hodně žilo v Pobaltí, ale tady je to ohromná vzácnost." "A jsou ty nestvůry nebezpečné?" zeptal se pacholek. "Ne, takhle mladí ne, ale staří bývají. Proto je kvůli bezpečností lidí musíme zabít." Jak kníže řekl, tak udělal. Vytáhl ostrý meč a rozpoltil hlavu jednomu z gryfů. Z ještě před chvíli živého těla tryskala krev na hnízdo i na blízkou skálu. Druhý z gryfů vycítil nebezpečí a aby unikl osudu svého sourozence, podivně zavřeštěl a vrhl se na knížete. Ten upadl na zem, ale vzedmula se v něm dávná síla a gryfa udusil. Ještě dlouho potom kníže Boleslav vyprávěl podrobnosti této události. A na její paměť přikázal svému pacholkovi, aby na vrcholu tohoto kopce vybudoval hrad. Horu nazval Gryfí skála a hrad Gryf.Text: pověsti
22.7. 2007 - Ivka (http://www.zamkipolskie.com/gryf/gryf.html)
|
Přihlášení |
