Granada

Římané měli na místě Granady obec zvanou Aslliberri. Spekuluje se o tom, že v té době mohla stát na místě dnešního hradu (alcazaby) římská pevnost. V roce 711 zahájili muslimové ze severní Afriky invazi na Pyrenejský poloostrov. Zpočátku přišli pod záminkou pomoci vizigotskému králi Witizovi proti jeho soupeři Roderikovi. Během tří let ale zabrali většinu poloostrova a vytvořili muslimské teritorium známé jako Al-Andalus. Toto území pak bylo součástí velikého Umajského kalifátu. Ten se táhl od Pyrenejského poloostrova přes celé severní pobřeží Afriky až do dnešního Iránu. V této době byla založena Granada.

První zmínka o alcazabě (hradě) v Granadě pochází z 9. stol. (podle internetu z roku 889). Umajský kalifát se na začátku 11. stol. rozpadl. Granada se pak stala v období let 1027-66 centrem mocného židovského království Taifa Granada. Loutkovým králem byl muslimský vládce Zawi ben Ziri. Skutečný vládce, žid Samuel ibn Nagrilla, nechal zesílit městské hradby. Právě z této doby mohou pocházet některé dosud stojící městské brány a části městského opevnění Od roku 1090 vládli Granadě Almoravidové a od roku 1166 Almohadové. V roce 1228 založil Muhammad ibn al-Ahmar (Muhammad I.) novou Nasridskou dynastii. Nasridští sultáni vládli Granadě od roku 1237 až do konečného zániku muslimské vlády na jihu Španělska na konci 15. stol. Nasridové museli od začátku čelit nejen vnitřním nepokojům, ale také soustavným křesťanským útokům. Proto byla alcazaba ve 13. stol. výrazně přestavěna. K další přestavbě došlo za Yusufa I. (1333-54). Na široké ostrožně před alcazábou nechal Muhammad I. (1232-73) založit opevněné královské město, dnes známé jako Alhambra. Muhammad I. a jeho syn Muhammad II. (1273-1302) ještě žili na hradě. Další panovníci už ale sídlili v nově postaveném paláci v královském městě. Od alcazaby bylo město odděleno přírodní roklí. Teprve Yusuf I. (1333-54) spojil město s hradem hradbami na obou koncích rokle. Původně samostatný hrad od té doby sloužil jako vojenská citadela královského města. V 15. stol. vláda Nasridské dynastie slábla. Nakonec došlo k válce o trůn mezi Muley-Abul Hassanem (1464-85) a jeho synem Abu-Ahd-Illahem. Syn se stal posledním emírem. Granadě vládl pod jménem Muhammad XII. do roku 1492. Byl znám také pod přezdívkou Boaddil. Poslední emír musel čelit silné vládě královny Isabely Kastilské a jejího manžela Ferdinanda Aragonského. Ti měli za cíl Granadu dobýt a muslimy z Pyrenejského poloostrova nadobro vyhnat. Pod tlakem se Granada 2. ledna 1492 bez boje vzdala. Na základě mírové dohody měla být respektována náboženská svoboda muslimských obyvatel města a okolí. Už o devět let později, v roce 1501, byli ale muslimové donuceni přejít na křesťanskou víru. Mnozí z nich emigrovali do severní Afriky. Židé byli na rozdíl od muslimů donuceni k přijetí křesťanství nebo k emigraci hned po kapitulaci Granady. I ti muslimové a židé, kteří přešli na křesťanství, neunikli utlačování. Postupně byli vytlačeni z centra města do chudých předměstí. V roce 1494, dva roky po křesťanském ovládnutí Granady, nechal hrabě z Tendilla postavit v rokli mezi alcazabou a Alhambrou vodní cisternu. Tu pak zakryl novým nádvořím, které rokli zcela překrylo. Cisterna byla stejně jako alcazaba a Alhambra napájena vodou z muslimského vodovodu. Ten nechal postavit Muhammad I. ve 13. stol. Císař Karel V. (1519-56) chtěl z Alhambry udělat své hlavní sídlo. Jeho záměrem bylo dobytí severní Afriky. Kolonizace Ameriky ale odvrátila jeho pozornost. Granada pak byla příliš daleko na okraji jeho říše a stranou jeho zájmu. V 16. stol. došlo k zesílení opevnění alcazaby. V roce 1522 bylo zapotřebí opravit škody po zemětřesení. V roce 1590 v údolí pod hradem vybuchla továrna na střelný prach. Celé královské město i s hradem pak upadlo v zapomnění. Z Alhambry se stala obytná čtvrť Granady a v královských palácích sídlila chudina. Napoleon se pokusil Alhambru vyhodit do povětří. Teprve poté bylo královské město znovu objeveno nejprve britskými badateli a pak romantickými cestovateli. Ve 20. stol. proběhla důkladná rekonstrukce celého komplexu, včetně hradu. Alcazaba je dnes jako součást Alhambry památkou UNESCO.

Text: historie
23.3. 2019 - Pavel Semple

Zdroje
(Aurelio Cid Acedo, The ALHAMBRA and Granada in FOCUS, Edilux S.L., 2008).