Hrad Frymburk byl založen zřejmě někdy počátkem 14. století dnes již neznámým zakladatelem. Vzhledem k rozsahu stavby nemohl být investorem žádný bezvýznamný šlechtic, ale některý z významných feudálů té doby. Frymburk je zajímavou kombinací síly, vzdornosti, mohutného opevnění i malého půdorysu. Je typem hradu svérázným a u nás neopakovatelným. Proto i velmi vzácným. Bez nadsázky lze konstatovat, že se jedná o hrad v rámci soustavy českých hradů unikátní. O významu hradu svědčí mimo jiné fakt, že severní část dnešních Orlických hor, včetně hory Vrchmezí, byla po staletí nazývána horami Frymburskými.
Prvním známým držitelem hradu Frymburk (v té době se hrad jmenoval Friedenburg) je Matouš z Frymburka, připomínaný 11. června roku 1354, kdy podával nového kněze ke kostelu v nedaleké Olešnici. Po něm měl hrad v držení Čeněk z Lipé, který byl v letech 1349 – 1360 nejvyšším maršálkem království českého (tj. v době vlády Karla IV.). Díky tomuto šlechtici je i první zmínka o Novém Hrádku (tehdy jen Hrádku), který je po staletí s Frymburkem svázán. První známí majitelé hradu se v jeho držení střídali velmi rychle. Roku 1367 koupil panství pan Hynek z Dubé a držel ho spolu se svým bratrem Leškem. Dalšími známými majiteli hradu jsou Štěpán a Jan z Opočna (rok 1376), později pak pouze Jan. Pod panství Frymburské kromě Hrádku v té době zřejmě patřila i Dobruška, Dobřany, Olešnice, Slavoňov a další vsi v okolí. Tento majitel se později již výhradně psal jako Jan z Frymburku a v historii hradu je jeho zřejmě nejdelším majitelem. Umřel někdy před rokem 1430 a hrad tedy držel v té době téměř neuvěřitelných více než padesát let. Po smrti Jana z Frymburka zdědil panství Frymburské jeho synovec Jan Městecký z Opočna, který zřejmě již několik let spolu se svým strýcem hradu užíval. Tento Jan Městecký z Opočna proslul nechvalně jako jeden z nejkrutějších lidí té doby a rovněž jako „korouhvička“ – vždy se přidal na tu stranu, kde mu to nejlépe vyhovovalo. Před husitskými válkami byl známý jen jako loupežník, který roku 1415 na den Všech Svatých vyplenil Opatovský klášter a opata umučil. V té době též opanoval hrad Hradiště a bez vědomí jeho pravého majitele tento hrad prodal. V té době se hlásil k husitům, avšak již v roce 1420 stál na straně králově, ačkoliv slíbil být na straně Pražanů a Žižky. V roce 1421 dobyl Chotěboř a na tisíc Táboritů tam jsoucích povraždil a jednoho nechal v Chrudimi uprostřed náměstí upálit. Když potom Pražané Chrudim oblehli, prosil je pokorně, aby mu odpustili, že byl odpůrcem pravdy. Dva roky pak držel s Pražany, ale roku 1423 se opět spojil s protivníky husitů a společně chtěli porazit Žižku poblíž Hořic. Ten je však rozprášil a tak Jan Městecký se svými kumpány ze vzteku vypálil jednu ulici na předměstí Hradce a zabil jednoho kněze. Protože bylo zjevné, že podporuje krále Zikmunda, dočkal se brzy husitské odplaty. Nejprve bylo mnoho jeho lidí zabito a zajato roku 1424 v bitvě u Skalice a v roce 1425 dobývali husité Janova hradu Landšperku. Na chování svého pána doplatil i Hrádek, protože někdy kolem roku 1425 dobyli husité i městečka Hrádku. Že na to mnoho obyvatel městečka doplatilo životem, zdravím a majetkem, o tom nelze pochybovat. Když v roce 1429 byl dobyt vedle Landšperku i další Janův hrad Lichtemburk a zůstaly mu Žampach a Frymburk, dal se zase k husitům (Sirotkům). V roce 1432 tento hradní pán, který kolem sebe šířil pouze zkázu, zemřel v Hostinném. Po Janovi Městeckém z Opočna držel Frymburk Jiřík z Dubé a z Vízmburku, který se o panství soudil s Alešem ze Štenberka. Jak soud dopadl, není známo a rovněž nejsou známy žádné zprávy o Frymburku až do konce 15. století. Před rokem 1534 Frymburk a celé panství koupil Jan Trčka z Lípy. Dne 8. července roku 1537 se o panství Frymburské rozdělil rovným dílem se svým strýcem Zdeňkem mladším. Roku 1538 prodal svůj díl Janu Trčkovi z Lípy mladšímu, který byl synem druhého spolumajitele Zdeňka. Takže když Zdeněk roku 1543 zemřel, celé panství se opět spojilo pod jednoho majitele. Janovi mladšímu patřilo kromě Frymburku i Opočno, a tak se Frymburk dostal k panství Opočenskému a zůstal nadále jeho nedílnou součástí. Spojení panství Frymburského a Opočenského způsobilo, že Frymburk přestal být využíván jako feudální sídlo, neboť co se pohodlí týče, nemohl se s Opočnem rovnat. Ačkoliv se název panství Frymburské udržel až do konce 16. století, hrad byl někdy od poloviny 16. století opuštěn. Snad jen nějací úředníci nebo panští zřízenci tu ještě bydleli a panství spravovali. Žádné opravy se však neprováděly a hrad začal nezadržitelně chátrat. Zkáza kdysi mocného a nedobytného hradu Frymburku byla dokonána v první polovině 17. století, kdy při velkém selském povstání na Opočenském panství roku 1628 sedláci hrad Frymburk vyplenili. Po devastaci hradu vzbouřenými sedláky nebyl zničený objekt opraven. Jeho vlastnictví přešlo, po zavraždění Albrechta z Valdštejna a jeho nejbližších společníků v r. 1634, konfiskací na královskou komoru. 28.12.1635 byl spolu s celým opočenským panstvím zastaven Rudolfu a Jeronýmovi Colloredo z Walsee. Následujícího roku pak získali Colloredové celé panství dědičně. Co ještě z hradu zůstalo, spálili v roce 1639 při svém tažení českou zemí Švédové. Využívána byla pouze lesovna v dřívějším dolním hradě a několik dalších stavení v podhradí. Jeho vlastnictví přešlo, po zavraždění Albrechta z Valdštejna a jeho nejbližších společníků v r. 1634, konfiskací na královskou komoru. 28.12.1635 byl spolu s celým opočenským panstvím zastaven. R. 1658 je pustý hrad podrobně popsán G.B. Pieronim, ředitelem opevňovacích prací dvorské válečné kanceláře, se závěrem odmítajícím obnovu hradu. Autor zprávy uvádí jako jeden z hlavních důvodů, že pustý hrad slouží jako peleš lotrovská. Noví majitelé ponechali Frymburk svému osudu, a proto se během dalších 290 let, kdy byl Frymburk jejich majetkem, postupně rozpadal a přeměnil ve zříceninu. Dne 22. 8.1925 přechází koupí hradní zřícenina z majetku Colloredo Mansfeldů do vlastnictví pana JUDr. Josefa Bartoně Dobenína. Colloredové měli těžiště svého panství v Opočně. Frymburk jako takový je prakticky nezajímal, proto o jeho stav nijak zvlášť nedbali. 22. srpna 1925 koupil Frymburk pan JUDr. Josef Bartoň z Dobenína, a vlastnil jej dohromady se svou manželkou Marií. Pan Bartoň se stal majitelem i značně rozlehlých lesů v okolí, které, jak dodnes vyprávějí pamětníci, byly za jeho časů ve vzorném pořádku. 24. srpna 1939 přešlo vlastnictví hradu na syna pana Bartoně Václava. Stalo se tak v den jeho svatby. O tom, že JUDr. Václav Bartoň byl majitel svědomitý, svědčí například to, že 30. července 1940 vyzval Státní památkovou správu, aby urychleně vyslala na hrad Frymburk odborníka. Pan Bartoň chtěl znát názor tehdejších památkářů na celkový stav hradu a na možnosti jeho opravy. V tomto dopise se již hovořilo přímo o nebezpečí sesutí některých postranních zdí hradu. Již 13. srpna 1940 prohlédl hrad spolu s JUDr. Bartoňem technický vrchní rada z Čáslavi ing. Jan Frič. Hned nazítří odeslal Státní památkové správě tyto informace: „Nevelký hrad … má místy značně porušené zdivo, se sutinami v nádvoří, porostlém stromy, které rostou také na zdích. Bylo již započato s jedním zedníkem, a budou pracovat asi 4 zedníci a 4 dělníci“. Již počátkem října téhož roku začal JUDr. Václav Bartoň s opravami. Byly odstraněny stromy a keře ze zdí a částečně též ze dvora. Opravena byla malá prsní zeď před hlavní branou. Dohled měl známý architekt ing. Pavel Janák z Prahy. Větší opravy měly zřejmě pokračovat v příznivějších časech. Bohužel, všichni víme, že historie se v poválečných letech ubírala jinudy, než bylo lze očekávat na základě rozumných úvah. V roce 1948 byl Bartoňům z Dobenína hrad Frymburk spolu s veškerým dalším majetkem ukraden. Frymburk se stal k obrovské škodě své i naší majetkem nás všech. 10. února 1950 MNV v Novém Hrádku naléhavě upozorňoval Státní památkovou správu, že „jen urychlené opravy mohou zachránit co se dá“. Nic se však nezměnilo. V roce 1960 byl po zákroku okresního konzervátora státní památkové péče Roberta Řemínka vnitřek hradu vykácen a veškeré dřevo z něj vyklizeno. Konzervátor Řemínek se pak o záchranu hradu dlouhodobě zasazoval, často ve sporu s novohrádeckým rodákem Františkem Novotným, který v letech 1960, 1967 a 1982 předkládal návrhy na obnovu hradu. V roce 1977 byl zpracován podrobný stavebně historický průzkum hradu. Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů vypracoval obsáhlou studii a započala i projektová příprava obnovy na základě Řemínkem zpracované dokumentace. K realizaci záchranných prací však nedošlo. S výjimkou občasného vyřezání náletových keřů a stromů, ovšem jen v nadzemní části rostlin, čili bez dlouhodobějšího efektu. A co bylo dál? A co mezi tím? Odpověď na tyto otázky je jednoduchá – na rozdíl od té předešlé. Dál nebylo nic. A mezi tím byly několikrát instalovány nové tabulky se zákazem vstupu – to vždycky, kdy ty staré zub času ohlodal k nečitelnosti. V roce 1988 v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody Východočeského kraje uvážili, že „… stupeň samovolného rozpadu již překročil hranici, kdy by byla možná sanace běžnými metodami. Sanace by dnes zřejmě vyústila v dosti problematickou maketu bývalého stavu, tedy s výsledkem neúměrným nákladům. A tak, přestože hrad zůstává významnou památkou, o jeho konzervaci se v současné době neuvažuje. Lze si jen přát, aby vědeckotechnický pokrok v blízké době vyvinul metody, které by umožnily např. chemickou konzervaci takto narušeného zdiva bez nevhodných dozdívek, opěrných stěn a pilířů …“. Pěkně to tenkrát vysvětlili, že? Zjara roku 1990 se na vývěskách v Novém Hrádku objevily letáčky zvoucí ke spolupráci na záchranné akci Frymburk `90, kterou organizoval Bohumír Dragoun. Po dlouhé době konečně jiskřička naděje. 22. února 1991 byl ustaven Kruh přátel hradu Frymburku, který koncepčně navázal na výše uvedenou akci. Za prvních sedm měsíců své existence Kruh odvedl poctivý kus práce a díky nesmírné práci mnoha lidí proběhly 30. 6. 1991 první Frymburské slavnosti časů gotiky. Finanční efekt těchto akcí byl nečekaný a pomohl financovat další aktivity na hradě. V červenci proběhlo pracovní léto na hradě, což byly tři týdenní pracovní pobyty mladých lidí, kteří bez nároku na mzdu čistili Frymburk od náletových porostů – tentokrát ale pečlivě. V červnu a září se uskutečnilo několik dalších pracovních víkendů, během nichž se realizovaly především přípravné anebo naopak závěrečné práce. Rovněž byla zhruba vyčištěna a poté zabezpečena hradní studna. V roce 1992 Kruh připravil projekt Záchrana hradu Frymburku, jehož první etapa, oprava brány, byla částečně provedena v následujících letech. Hradní ruina získala v roce 1995 na nedlouhou dobu správce v osobě Zdeňka Steklého. Postupně byla mimo jiných prací v letech 1996 a 1997 provedena zmíněná oprava brány (vnější líc, doplnění vypadlých líců zdi v průjezdu, osazení vrat) směřující k uzavření hradu. Přitom došlo z nepochopení k zazdění ústí otvoru pro zasouvání závory. Velká hradní věž byla v letech 1995 – 1996 opět zbavena náletových porostů. Následovalo částečné zaměření hradu Jiřím Slavíkem a Janem Čížkem, zaměřené především na dokumentaci otvorů v obvodové hradbě. Což byly na dlouhá léta poslední aktivity, které na hradě Frymburk. Od roku 2007 je na hradě Frymburku aktivní Společnost ochránců památek ve východních Čechách, která na hradě vykácela náletové dřeviny a chystá na opravu jihozápadní nároží hradu.Text: historie
2.9. 2010 - Rudolf Khol, http://www.sopvc.cz/hrad-frymburk/
