Frymburk prý založila knížecí dcera. Zamilovala se do mladého služebníka a protože rodiče nedali souhlas k svatbě, sebrala kněžna zlato a cennosti a se svým milým a několika lidmi odešla do krajiny u Nového Hrádku. Tam postavili nový hrad. Najímali dělníky a, aby místo pobytu zůstalo neprozrazeno, rozhodli se dělníky po dokončení stavby zahubit. Pracující přicházeli do místnosti ve věži, kde se měla vyplácet odměna, a druhými dveřmi měli vycházet. Ale nikdo nikdy nevyšel, neboť se propadl padacími dveřmi do hlubokého sklepa a tam zahynul.
Otec, který svou dceru nade všecko miloval, se po jejím útěku vydal ji hledat. Přišel až do lesů u Frymburku, poznal svou dceru. Přemlouval ji, aby se vrátila, ale když odmítla, vrátil se zpět. Za husitských válek byl Frymburk obležen a měl být vyhladověn. Hradní obyvatelé i husitská vojska trpěli již velkým hladem. Frymburským zbývalo už jen půl vepře. Poslali ho obléhajícím, aby údajně zmírnili jejich nouzi. Obléhající vojska byla překvapena, že na hradě mají ještě takové zásoby. Vzdali se obléhání a během jedné noci odešli. Z hradeb a valů frymburských zazářily radostné ohně.Text: pověsti
17.12. 2003 - GroBmutter 53-4, Glatz 126-7
