Doubravská Hora

Nad Teplicemi se vypíná zalesněný vrch Doubravská hora. Dosud nejstarší památkou, která se k němu vztahuje, je únětická nádobka, objevená u studny na hradě v 19. století a pocházející patrně z hrobového nálezu. Dominanta území mezi Středohořím a Krušnými horami přitahovala odedávna pozornost a byla opředena pověstmi. Podle nich byl na vrcholu kopce pohanský chrám starých Slovanů a později klášter, který jiná pověst klade do míst, kde stojí bývalý doubravický dvůr (patřící dnes státnímu statku), spojený prý podzemními chodbami s hradem na Doubravské hoře a s Kyšperkem.

Hrad, jehož zříceniny dosud vyčnívají nad okolím, vybudoval na Doubravské hoře v 15. století vnuk husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic Jan Ilburk, který zdědil vesnici a statek Doubravici, k němuž patřila i hora. Avšak podle znění listiny z r. 1478, kterou Vladislav II. Jagellonský povolil vystavět Janu Ilburkovi nad vsí Doubravice znovu hrad nebo opevnění, byl vrch zřejmě opevněn už předtím. R. 1478 se již Jan Ilburk psal ""seděním na Doubravské hoře"". Od konce 15. století se hrad začal jmenovat také Nový hrad. I když podstatná část hradu byla zničena, přece jeho zbytky dovolují utvořit si obraz celého objektu. Přístupová cesta vedla od úpatí směrem k jihu až na východní stranu kopce, kde se prudce stáčela na západ přímo ke vstupu na hrad. Dnešní cesta je téměř totožná s původní a prochází zbytky starého opevnění. V místě zatáčky stávala zřejmě první brána, z níž se dochovala část zdiva ve svahu. Nedaleko byla umístěna druhá brána do předhradí, obklopeného hradbami. Předhradí bylo od vlastního hradu odděleno hlubokým příkopem, vedoucím napříč celým prostorem. V místě, kde nyní přetíná příkop násep, býval padací most. O několik metrů dále jsou trosky zdí vstupní brány a věže. Po stranách jsou drážky pro zvedací mříž. Za branou byl úzký průjezd, který ztěžoval nepříteli postup. Hradby obepínaly prostor nepravidelného mnohoúhelníku s osmi okrouhlými věžemi v nárožích. Nejstarším stavením příslušejícím k hradu byl obytný palác na severní straně, z něhož se zachovaly výklenky dvou oken a arkýř. Jejich sklípkové klenby, jakož i systém opevnění napovídají, že hrad byl vystavěn pod vlivem saské architektury. Stavebník hradu Jan Ilburk zemřel v r. 1486 a zanechal nezletilého dědice Viléma, kterého vychovávala vdova Eliška z Landštejna. Vilém se stal pánem Doubravské hory v r. 1488. Doubravský statek byl manstvím mosteckého hradu a tento závazek přešel i na hrad; proto si Vilém v r. 1507 vyžádal u krále propuštění Doubravské hory z manství a získal ji do dědičného držení spolu s vesnicemi Trnovanami a Šanovem. Jeho syn Volf z Vřesovic založil pod hradem oboru, obehnanou zdí. Byl výborným hospodářem a postupně získal statky Teplice, Krupku, Kyšperk a mnoho dalších. Byl věrně oddán králi Ferdinandovi I. a působil ve veřejném a politickém životě země. Zemřel v r. 1569 a byl pochován v teplickém zámeckém kostele Povýšení sv. Kříže, který založil. Své manželce Voršile z Weitmile odkázal statek Malhostice, bratru Bernardovi a dcerám Anně, Magdaleně a Barboře ostatní majetek. Pro velké neshody a finanční potíže dědici brzo o hrad přišli. R. 1578 přenechaly Anna a Magdalena (provdaná za Kašpara ze Schönberka) Doubravskou horu svému hlavnímu věřiteli Vilémovi z Rožmberka, který dal odtud převézt na Krumlov mnoho důležitých listin. Císař Rudolf II. chtěl získat hrad Kyšperk, zastavený Jindřichu Brozanskému z Vřesovic, a proto požádal Viléma o výměnu za Doubravskou horu. Po sjednání výměny byl z Doubravské Hory odvezen na Kyšperk také nábytek a část dalšího zařízení. Správu panství převzal císařský hejtman Jan Felzar z Felzova, ale císař je záhy dal jako zástavu několika šlechticům, mezi nimiž byl i Jan starší z Lobkovic. Ten se stal r. 1581 jediným držitelem panství a v r. 1586 je postoupil výměnou za statek Nedvědice Bohuslavu Kaplíři ze Sulevic. R. 1590 získal Doubravskou horu Radslav starší z Vchynic, který vyplatil Vilémovi z Vřesovic 10 250 kop míšeňských a stal se jejím jediným vlastníkem. K Doubravské hoře patřily Trnovany s pivovarem a mlýnem, Šanov, dvůr Doubravice s vinicemi, rybníky, chmelnicí a část platů z Teplic a Bohosudova. Radslav zvolil Doubravskou horu načas za hlavní sídlo teplického panství. Začal také s budováním vnější pevnosti, ale dílo nedokončil, a když zemřel, byl majetek podle závěti rozdělen mezi jeho strýce, z nichž Vilém Vchynský obdržel s teplickým panstvím a Benešovem nad Ploučnicí i Doubravskou horu. Vilém se v politickém životě choval velmi obojetně. V r. 1618 se přidal k odbojným stavům, ale v r. 1620 naopak na stranu císaře Ferdinanda II. V r. 1624 musel odejít ze země, záhy se však vrátil a pomáhal Valdštejnovi budovat armádu a dokončoval opevňovací práce na Doubravské hoře, které vedli patrně nizozemští stavitelé. Kolem příkopu vybudovali mohutné valy zesílené klínovitými bastiony. Ve vnitřních prostorách valů byly v některých částech vybudovány kasematy. Bastiony a příkop byly propojeny chodbami. Nejmohutnější severní val je dosud dobře zachovalý a jeho vnitřní prostory se využívají i v dnešní době. Vídeňský dvůr nedůvěřoval české šlechtě, a proto požadoval zboření pevnosti. Vilémovi se však podařilo hrad uchovat a dokonce dal ulít velká děla ke zvýšení jeho obranyschopnosti. Zbytek jednoho děla se znakem a jménem majitele hradu, datovaný rokem 1625, byl v 18. století nalezen v sutinách Doubravské hory a je uložen v teplickém muzeu. Když v r. 1626 byla na hradě dokončena stavba panského sídla, požár budovu úplně zničil a Vilémovi způsobil škodu ve výši 16 000 tolarů. V r. 1630 se objevilo nebezpečí saského vpádu do Čech, a proto byla na hrad dosazena posádka císařského vojska v síle 100 mužů pod vedením Pertolda z Valdštejna. V r. 1631 vtrhli do země Sasové, obsadili Teplice a po houževnaté obraně, která trvala sedm týdnů, se pevnost Doubravská hora vzdala. Vilém Vchynský byl zajat a odvezen do Dráždan, avšak nepřátelé se k němu nechovali jako k zajatci, a proto nabídl saskému kurfiřtovi, že slabou saskou posádku na pevnosti zesílí z řad vlastních lidí. Ale již v červenci 1632 císařští hrad znovu obsadili a drželi jej až do 20. května 1639. Vilém Vchynský, který se postavil proti císaři, byl zavražděn společně s Valdštejnem v Chebu r. 1634. Jeho jmění bylo zabaveno a císař je věnoval polnímu maršálkovi Janu z Aldringenu. V červenci 1634 vpadli do Čech Švédové a Sasové následováni emigranty a obsadili také Teplice. Doubravská hora byla dvanáct týdnů obléhána, ale velitel Michal Glotzeisen ji s posádkou ubránil. Znovu byla Doubravská hora dobývána v r. 1639, když se švédský velitel Banér snažil podrobit Saskou Kamenici a Freiberg. Tepličtí občané se uchýlili pod ochranu hradu, avšak v květnu jej Švédové pod vedením Zdeňka z Hodic dobyli. Pod Doubravskou horou vzniklo velké vojenské ležení, odkud vojáci pustošili široké okolí. Na jaře 1640 byli Švédové vypuzeni ze země. Posádka na Doubravské hoře se vzdala v květnu. Až do r. 1644 zde sídlili císařští a pak byla pevnost opuštěna a odvezeny z ní všechny zásoby. Protože doba byla příliš neklidná a panovaly obavy, že by se nepřítel při příštím vpádu znovu zmocnil hradu, začal jej Maxmilián z Aldringenu bořit. Za měsíc bylo zničeno opevnění na východní straně u vstupu, parkány a dvě mohutné věže. Na západní straně byla zbourána obytná stavení a vypáleny věže. Na severní straně byla odbourána polovina věže, část hradby a bašta. Protože i pobořená pevnost by se mohla stát útočištěm nepřátelských vojsk, nařídil v r. 1655 hejtman Litoměřického kraje Gottfried ze Salhauzenu provést úplnou destrukci. Pak už zbyly z hradu jen holé trosky, pouze sklepení a kasematy byly ušetřeny. Doubravská hora zůstala pustá až do r. 1791, kdy si zde panský hlídač Josef Ritschel upravil kasematy na obydlí. V r. 1884 provedl Edmund Clary-Aldringen na zřícenině značné stavební úpravy. K malé hospůdce zřízené v r. 1855 vybudoval v prostoru dřívějšího rytířského sálu jídelnu a přistavěl další restaurační místnosti. Zbytky západní věže byly přizděny do původní výše a zakončeny špičatou střechou. Věž pak sloužila jako rozhledna. Roku 1896 bohužel restaurace vyhořela. Carlos Clary–Aldringen nechal hrad obnovit v novogotickém stylu, tímto úkolem pověřil architekta Bedřicha Ohmanna. Roku 1966 převzal objekt teplický Svazarm (dnes AVZO TSČ ČR - občanské sdružení Asociace víceúčelových základních organizací technických sportů a činností ČR), který silami svých členů, za pomoci dotací mnoha organizací, nechal provést úpravu terénu a rekonstrukci hradu do současné podoby. Hlavním zaměřením společnosti AVZO TSČ ČR je radioamatérský sport, navazování spojení s radioamatéry po celém světě, radiový orientační běh, stavba elektronických zařízení atp., vše zejména s orientací na mládež. Společnost má na hradě dílnu s.r.o., která provádí zejména opravy a údržbu hradu.

Text: historie
28.5. 2002 - var, http://www.hrad-doubravka.cz/