Dobronivský hrad vznikl pravděpodobně ve druhé polovině 13. století k ochraně středověké cesty prvořadého významu zvané Via magna (Velká cesta), vedoucí z Krupiny do Znojma. První zmínka o hradu Dobroniva pochází z let 1305-1306, kdy jej od Demetera a magistra Donče převzal Matúš Čák Trenčanský (asi 1260–18. 3. 1321). Po jeho smrti v roce 1321 hrad připadl královské komoře. Později patřil králi Zikmundu Lucemburskému (14. 2. 1368 – 9. 12. 1437), od něhož jej získala jeho manželka, královna Barbora Celjská (1390–95? – 11. 7. 1451). Během nepokojů v první polovině 15. století byl hrad patrně značně poškozen, protože v roce 1455 jej nechal Ladislav V. Pohrobek obnovit a přestavět. Vzhledem k důležitosti zůstal v držení krále až do konce středověku.
V novověku byl ve vlastnictví několika rodů. Od roku 1614 byl majetkem mocných Eszterházyů, kteří jej obnovili. Z roku 1668 se dochoval popis hradu, podle kterého měl dvě brány, jednu větší a druhou menší, a hlavní dvouposchoďovou budovu s obrannou baštou krytou šindelovou střechou. Patrně poslední úpravy provedli Eszterházyové v roce 1731. V jejich majetku hrad zůstal až do 19. století. V roce 1805 hrad opět převzala královská komora. Nedlouho poté začal rychle chátrat a místním lidem jistě sloužil i jako zdroj stavebního materiálu. Dodnes tak z hradu zůstala na vrcholu kopce pouze jedna vysoká zeď, která je částí obvodové stěny paláce, a menší fragment zdiva v prostoru vstupu. Ještě v polovině 20. století byly v úrovni suterénu patrné výběhy kleneb místností. V roce 1995 proběhla neodborná konzervace.Text: historie
30.1. 2017 - Luděk Vláčil
Zdroje
Encyklopedie slovenských hradů - Miroslav Plaček, Martin Bóna Vydavatelství: Libri, 2007 a další
|
Přihlášení |
