Dobczyce jsou v písemných pramenech poprvé zmiňovány roku 1266. Již ve 13. století zde existovala celní stanice a pravděpodobně k její ochraně byl snad někdy koncem 13. století postaven královský hrad. Ten je výslovně zmiňován až roku 1362. Roku 1390 nařídil král Vladislav Jagello zástavnímu držiteli Klemensovi z Moskorzowa, aby hrad opravil a vyhradil mu na tyto účely větší část příjmů wieliczské župy. V zástavě zůstával hrad i v dalších staletích, vystřídaly se zde známé rody jako Lanckoronští, Lubomirští, Jordanové. Zejména Lubomirští se zasloužili o přeměnu strohého středověkého hradu na pohodlnou renesanční rezidenci, které nechyběla kaple či hodinová věž.
Během Potopy na hrad zaútočili švédská (1655) a sedmihradská vojska (1657), přesto neutrpěl vážnější škody, jak dokládá kontrola provedená roku 1660. Jiná situace nastala na počátku 18. století, kdy hrad zpustošila (pravd. roku 1702) švédská vojska Karla XII. Tím začal celkový úpadek hradu, který byl roku 1782 definitivně opuštěn a rychle se změnil ve zříceninu, která byla v první polovině 19. století z větší části rozebrána okolním obyvatelstvem – stavební materiál se přemístil z hradu do nového kostela a domů v jeho sousedství. Další škody má na svědomí kamenolom v té době zřízený. Úplnému zániku hradu zabránil až roku 1900 zásah Památkového spolku Západní Haliče, z jehož iniciativy proběhly v letech 1901-1902 zabezpečovací práce. V 60. a 70. letech 20. století proběhl archeologický průzkum, po němž následovala nepříliš šťastně provedená rekonstrukce.Text: historie
23.5. 2005 - Zany
|
Přihlášení |
