Vesnice Deblín leží na jihozápad od Tišnova při soutoku Bolehlávky a Ochozského potoka. Historicky je doložen Ratibor z Deblína, který byl r. 1234 královským jídlonošem, v r. 1240 purkrabím v Brně. Buď on, nebo některý z jeho předků dostal patrně hornatý kraj na potoce Bolehlávce výsluhou a asi položil základy hradu. V 30. letech 13. století tu byli Deblínští už pevně usazeni a těšili se patrně velké vážnosti u zeměpánů, takže nemuseli postoupit nic ze svého majetku klášteru cisterciaček, který v Tišnově, téměř na samých hranicích deblínského statku, založila v r .1233 vdova po Přemyslu Otakarovi I. královna Konstancie.
Deblínští páni, kteří měli těsné styky s dvorským prostředím, si vybrali k stavbě svého opevněného sídla planinu na levém břehu potoka Bolehlávky, proti osídlenému ostrohu a rozsáhlý areál ohradili příkopem a hliněným valem. Tam, kde nebylo účelné budovat val a příkop, zvýšili stavitelé deblínské pevnosti sklonový úhel svahu, po němž byl přístup ke hradu znemožněn náspem s příkrou vnější stěnou. Současně založili na hradě románskou trojlodní baziliku, jejíž výstavbu můžeme zařadit do 30. let 13. století. Na stavbu kostela i hradu se používalo červeného drásovského pískovce. Byl z něho vytesán podstřešní obloučkový vlys, jehož části byly odkryty při zemních pracích u kostela, i nárožní kvádry, jichž se později, když hrad zanikl, použilo na stavby domků, hospodářských objektů i pilířů stodol, kde je můžeme vidět dodnes. Výstavba hradu a kostela pokračovala až do 90. let 13. století. Prováděl ji Archleb z Deblína, který se v pramenech připomíná v l. 1233 - 1286, a Jenec z Deblína, o němž máme záznamy z l. 1234 - 1274. Někdy na počátku 90. let 13. století nastává zlom, protože deblínský rod vymřel po meči. Tehdy došlo k dělení rodového majetku. Největší část deblínského panství dostala dcera Jence z Deblína Kateřína a přinesla je věnem svému manželu Tasu z Lomnice. I za těchto rodinných zvratů byl hrad nepochybně dokončen a později dále upravován, obdobně jako většina ostatních hradních staveb. Sídlili na něm páni z Lomnice, kteří se zvali po Deblíně z Deblína. V l . 1371 - 1389 to byli bratři Jenec a Proček. R. 1390 uznala Markéta, dcera Jence z Lomnice a Deblína, svého manžela Čeňka z Kunštátu za spolumajitele hradu Deblína a vsí, jež k němu patřily, ale téhož roku postoupila deblínský statek bratrům Benešovi, Vaňkovi a Čeňkovi z Lomnice. Čeněk tu sídlil ještě r. 1412. R. 1415 prodal Jan z Lomnice Deblín s příslušenstvím Archlebovi z Věteřova. Po něm držel hrad r. 1449 Jan z Drahotuš, v r. 1464 Vaněk z Boskovic, který se syny Václavem, Albrechtem, Jaroslavem a Ladislavem prodal hrad r. 1470 městu Brnu. Deblínský hrad nebo, jak se později uvádělo, zámek, se stal středem správy městského statku, k němuž patřilo na 20 větších i menších vesnic. Stával ještě v druhé polovině 16. století; nejstarší hospodářský záznam panství, urbář, sepsaný v r. 1570, mluví o vesnicích příslušejících k zámku Deblínu. Město Brno nemělo zájem na udržování pevnostní stavby a ta zvolna chátrala. Možná, že vrchnost sama uspíšila její zničení, když dovolila nebo nařizovala, aby se z bývalého hradu odebíral stavební materiál. Dnes se z hradu zachovaly jen mělké příkopy a nevysoký val a jen zasvěcený místní znalec dokáže určit polohu bývalého hradiska; na jeho prostranství byla postavena někdy v druhé polovině minulého století prostorná školní budova a za ní několik domků, jež svým nepravidelných uspořádáním naznačují, že některé navazovaly na zbytky hradních budov.Text: historie
20.4. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava
