Czorsztyn

dějiny hradu

Počátky hradu jsou i přes dlouhodobý archeologický výzkum stále nejasné. Okolní pozemky patřily na přelomu 13. a 14. století klášteru klarisek v nedalekém Starém Sączi. Někdy v té době byl na vysokém kopci na levém břehu Dunajce založen zřejmě jen jednoduchý dřevohlinitý hrádek. Jeho úkolem byla ostraha důležité obchodní cesty z Uher do Krakova, která právě zde překonávala tok řeky. Hrádek je jako „castrum Wronin“ zmiňován v listině z roku 1320 potvrzující rozsudek z roku 1307. Podle některých pramenů však dějiny sídla sahají ještě hlouběji do dějin, právě zde prý nalezl úkryt kníže Boleslav Stydlivý během tatarského vpádu r. 1241

Již roku 1348 je hrad královským majetkem a nese dnešní jméno Czorsztyn. Hrad byl významným vojenským bodem strážícím hranici polského království a celní stanici na zmíněné obchodní stezce. Hrad spravovali královští purkrabí pokud zrovna nebyl i s okolními pozemky dán do zástavy některému z významných šlechtických rodů. mezi zástavními držiteli (tenutariusz) nalezneme i slavná jména jako např. slavný polský rytíř Záviš Černý z Garbowa. Posledním z nich byl haličský hejtman Josef Potocki. Czorsztyn často navštěvovali polští králové na svých cestách na střetnutí s uherskými králi. Hrad v exponované pohraniční poloze byl během svých dějin několikrát poškozen při obléhání. roku 1598 byl dobyt a vyloupen Olbrachtem Łaskim. Roku 1651 se jej bez odporu zmocnil vůdce selského povstání dobrodruh Alexander Kostka Napierski. Z Krakova bylo ihned vypraveno vojsko, které hrad s nevelkou selskou posádkou oblehlo. Po třech dnech se horalé za slib volného odchodu vzdali, pouze vůdci byli zajati a o měsíc později v Krakově popraveni. Během Švédské „Potopy“ krátce nalezl na Czorsztynie úkryt i král Jan Kazimír s korunním pokladem. V letech 1733-36 byl během bojů o trůn mezi Augustem III. a Stanislavem Leszczynskim hrad obsazen kozáky, kteří odtud plenili statky Leszczynského přívrženců. Podle popisu z r. 1769, kdy se zde ukrývala vzbouřená šlechta barské konfederace, je hrad rozlehlý, leč zpustošený. Nádavkem po úderu blesku roku 1790 shořely všechny střechy. Po dělení Polska připadla tato oblast Rakousku. Císařská vláda o zchátralý a vyhořelý hrad neměla zájem, tím spíš, že se ocitl v rakouském vnitrozemí a jeho poloha tím pozbyla strategického významu. Hrad byl dán do dražby, ve které jej roku 1819 koupil rod Drahojowskych, již od roku 1811 však byl hrad bourán a kámen použit na výstavbu lihovaru v blízkém sousedství. Stanislav Konstantni Drahojowski prováděl na přelomu 19. a 20. století amatérské výzkumy, kolekce jeho nálezů byla vystavena v rodovém sídle pod hradem. Roku 1945 byl majetek Drahojowskich rozparcelován a hrad přešel pod správu Tatranského muzea v Zakopanem. Od 50. let pak na hradě probíhal dlouhodobý archeologický průzkum. Po roce 1992 byl hrad pod taktovkou Pieninského národního parku zabezpečen, zakonzervován a zpřístupněn veřejnosti. V 90. letech byla dokončena a napuštěna Czorsztynská přehradní nádrž, která obdobně jako u našeho Orlíku výrazně změnila siluetu hradu, bývalé orlí hnízdo nyní ční jen několik metrů nad její hladinu.

Text: historie
12.3. 2006 - Zany