Coonagh

Král Jan Bezzemek daroval na začátku 13. stol. oblast kolem dnešního hradu Vilému de Braose. Šlo o irské panství Okonagh (Oconagh), které mělo krále z rodu Uí Chuanach ještě ve 12. stol. Vilém mohl na místě dnešního hradu postavit dřevěný hrad. Kvůli dluhům ale o své pozemky přišel v roce 1210. Král poté převedl majetek na církev v Dublinu (Holy Trinity).

Dublinský arcibiskup Jindřich z Londýna daroval oblast své příbuzné, paní Matyldě k jejímu sňatku s Vilémem de Marisco. Není přesně známo, kdy ke sňatku došlo, odhadem to mohlo být někdy v letech 1220-1224. Vilém s Matyldou vzápětí nechali postavit dnešní kamenný hrad, který je poprvé zmiňován v roce 1234. V tom roce o něj totiž oba přišli pro účast na vzpouře Richarda Marshala, hraběte z Pembroku. Král jim hrad zkonfiskoval, aby si zajistil jejich poslušnost. K tomu ale nedošlo, Vilém se proti králi postavil znovu v roce 1235. Vězení ale unikl a až do své popravy v roce 1242 byl pirátem. Král Jindřich III. Anglický mezitím uvěznil Matyldu a hrad s panstvím předal zpět dublinskému arcibiskupovi. Arcibiskup Luke v roce 1242 vytušil, že král bude chtít panství vrátit Matyldě. Dal je proto do dvacetiletého pronájmu Morisi Fitz Geraldovi. Matylda byla v roce 1243 propuštěna z vězení a v následujícím roce král skutečně arcibiskupovi přikázal majetek vrátit. Tak jednoduché to ale nebylo. Následný majetkový spor král řešil převzetím panství do královské správy. Jan Fitz Geoffrey dostal v lednu 1245 příkaz hrad obsadit ve jménu krále a vyčkat dalších rozkazů. V červnu 1245 král rozhodl, že panství Okonagh odsouzenému Vilému de Marisco nikdy nepatřilo, protože bylo darováno jeho ženě Matyldě. Odvolal tím konfiskaci z roku 1234. Spor ale musel pokračovat u soudu, protože v květnu 1250 král odvolal své předchozí odvolání. Okonagh se stala královským majetkem s tím, že dublinské arcibiskupství bylo odškodněno jinými pozemky. K převodu hradu Coonagh do královských rukou došlo v únoru 1251. V následujícím roce král svěřil hrad do rukou Valtra Mansella. Jan Fitz Geoffrey dostal přikázáno ověřit stav hradu a zajistit opravy. Hrad byl po celou dobu sporu nejspíše opuštěný a chátral. V prosinci 1278 bylo králi Eduardu I. Anglickému řečeno, že jeho hrad Coonagh potřebuje novou střechu. Král pak přikázal dopravit dostatečné množství olova na hrad. Olovo bylo zapotřebí k utěsnění střech, ty totiž byly zapuštěné uvnitř zdiva donjonu a dalších staveb. Olověné žlaby také odváděly vodu ze střech otvory ve zdivu. V roce 1281 už byli všichni účastníci majetkového sporu po smrti a tak král věnoval hrad s panstvím Othu de Grandison. Osada Coonagh u hradu přitom dostala právo týdenního trhu vždy každou středu a ročního trhu na dobu 15 dnů. Othovým správcem panství byl Vilém de Drayton. V roce 1287 bylo celé panství dáno do desetiletého pronájmu biskupu z Elmy. Pro neplacení nájmu byl pronájem v roce 1290 ukončen. Krátce nato předal Otha hrad Coonagh s panstvím Okonagh doživotně svému synovci Petru de Estane. Hrad poté zmizel z písemných záznamů a znovu byl zmíněn až na konci středověku jako majetek irského rodu O’Brienů. Osada u hradu časem zanikla. Po stavební stránce zůstal hradní donjon (obranná a obytná věž) od svého vzniku téměř nezměněný. Hradní zřícenina byla identifikována jako hrad Coonagh teprve v roce 2009 badatelem Michalem Salterem.

Text: historie
15.10. 2018 - Pavel Semple

Zdroje
(Tadgh O’Keeffe, Building lordship in thirteenth-century Ireland: the donjon of Coonagh Castle, Co. Limerick, online).