Za dávných časů žila na Cimburku se svými dětmi vdova. Byla opravdovou matkou svých poddaných. Jak dobrým hospodařením majetek paní vzrůstal, stoupala i závist rytíře ze sousedního stříleckého hradu. Jednoho dne se paní vykláněla z ozubí mohutného cimbuří a těšila se pohledem na děti skotačící na nádvoří. V tom vidí, že se blíží družina jezdců se sousedním rytířem na čele. Vzácná návštěva! Paní sestoupila z hradeb, aby hosty přivítala. Ti se ji však chopili, zmocnili se i vzpouzejících se dětí a uvrhli je do hladomorny. Vetřelci zavedli na panství hrůzovládu. Z poddaných ani přátel se nikdo neodvážil ani muknout, jen probošt kláštera na hoře sv. Klimenta se vydal na hrad, aby surovci připomněl hříšnost jeho konání. Zpupný rytíř si z velebného kmeta tropil šašky a vypustil na něj smečku psů, kteří štvaného starce rozsápali. Z každé kapky starcovy krve vyrostl keříček barvínku, který je tam hojně vidět dodnes.
Ale loupeživému rytíři časem začala celá hrůznost jeho provinění vyvstávat před očima. Děsem šílený vyběhl z hradu, pádil cestou necestou a ukončil svůj život pod hradem ve vodách rybníka.Text: pověsti
11.1. 2005 - Jenny / Výlety
|
Přihlášení |
