Bernart, který kdysi dávno vládl na Cimburku, byl v kraji považován za podivína, morouse a kruťase. Na svém hradě i v okolních lesích nesnesl nikoho cizího, a když na svých divokých loveckých vyjížďkách někoho takového potkal, špatně se mu potom vedlo. Jednou v lese uviděl stařenku s vnukem Adamem, kteří tam sbírali klestí. Zle se na ně obořil a odvlekl je na hrad. Tam je zavřel do plesnivého vězení a několik dní je nechal o hladu. Potom je vyvedl na nádvoří, kde na stařenku a malého hocha čekala mučidla. Stařenka prosila o milost, ale marně. Pacholci ji zmrskali pruty, a když se vrhli na jejího vnuka, stařenka nevydržela poslouchat nářek dítěte a skočila z hradeb do hlubokého příkopu pod hradem. Potom osiřelého Adama Bernart uvrhl znovu do vězení. Mrtvá stařenka byla tajně pohřbena hluboko v lesích, aby lidé nenašli její hrob. Mezitím dlel Adam v žaláři a asi by vězení nepřežil, kdyby se nad ním neslitoval žalářník. Občas mu donesl nějaké jídlo, a také ho utěšoval v jeho neštěstí. Uběhl nějaký čas a krutý pán si vzpomněl na Adama. Propustil ho z vězení a hodný žalářník ho vyprovodil do lesa, kde mu ukázal místo, kam pohřbili jeho babičku. Potom se Adam vydal do světa. Na své pouti došel do jedné myslivny, kde myslivci vypověděl svůj příběh a poprosil ho o službu. Starému myslivci se Adam líbil, a tak ho přijal. Adam se pomalu naučil rozumět lesu a zvěři, a když dospěl, převzal za starého myslivce stráž nad lesem. Adam byl šťastný, jenom litoval, že se jeho štěstí nedožila babička. Občas zašel k místu babiččina odpočinku, aby jí pověděl všechny novinky. Jednou se tam zase tajně vydal, když tu uslyšel volání o pomoc. Pospíšil si blíže a uviděl muže zápasícího s velkým vlkem. Už, už chtěl zakročit, když tu si všiml, že je to krutý Bernart. Adam si vzpomněl na všechny rány, které mu tento člověk zasadil a couvl. Ale tu se v jeho duši ozval druhý hlas, který říkal, že dobrý člověk vždy pomůže bližnímu. Přiskočil tedy a proklál vlkovi hrdlo nožem. Pokousaný Bernart Adama nepoznal a děkoval a sliboval mu vše možné za jeho pomoc. Adam však nic nechtěl a prozradil Bernartovi, kdo je. Bernartovo temné svědomí se zastydělo za své hanebné činy a od té doby byl Bernart jako vyměněný. Pryč byla jeho krutost a morouství, takže ho lid začal mít rád.
Text: pověsti
28.5. 2002 - Text ze serveru www.domek.cz
|
Přihlášení |
