Cieszyn

Zámecké návrší bylo osídleno již ve 2. století př. n. l. Stálé osídlení je zde datováno však až od přelomu 9. a 10. století. Tehdy zde Slované založili opevněné hradiště, chráněné palisádou a valy. V pozdější době nabylo toto hradiště na významu jako hraniční pevnost na jižním okraji území polského krále Boleslava Chrabrého. Hradiště se stalo sídlem kastelána a střediskem státní správy prvních piastovských knížat. Právě v této době je Těšín poprvé zmíněn v bule papeže Hadriána z roku 1155.

Význam hradiště narostl v polovině 11. století, kdy zde byla vystavěna románská rotunda sv. Mikuláše, jedna z nejstarších křesťanských svatyní na území dnešního Polska. Rotunda byla dokonce spojena se sídlem kastelána a v případě útoku mohla být použita k obraně hradu. Po rozdělení Polska ne jednotlivá menší knížectví započala na Zámeckém vrchu intenzivní stavební činnost. Těšín se stal sídelním místem Piastovců. Prvním z významných knížat byl kníže Měšek I., který vytvořil základ samostatného knížectví. Jeho syn Kazimír I. a vnuk Přemysl I. započali se stavbou okázalé gotické residence. O honosnosti a významnosti sídla svědčí i přítomnost žáků takového stavitele jakým byl Petr Parléř ze dvora císaře Karla IV. Tito výrazně ovlivnili vzhled hradu a vytvořili množství sochařských děl (např. dodnes zachovalé erbovní štíty s piastovskou orlicí na Piastovské věži). V průběhu 15. a 16. století byl hrad mnohokrát postižen požáry, a pokaždé byl znovu opraven a přestavován v duchu nových architektonických trendů. V roce 1625 zemřel poslední mužský potomek Piastovců, kníže Bedřich Vilém. Dědictví po něm převzala jeho sestra Alžběta Lukrécie, za jejíž vlády bohužel knížectví postihlo mnoho ničivých válek mezi katolíky a protestanty. Období 30. leté války znamená pro knížectví dobu úpadku. Roku 1636 dobyla hrad, v té době spíše již zámek, švédská vojska. Kněžna musela uprchnout za hranice. Teprve v roce 1647 zaútočila na hrad císařská vojska a donutila Švédy na ústup. V roce 1653 kněžna Alžběta Lukrécie umírá a knížectví těšínské se jako odumřelé léno českých králů dostává do rukou Habsburků, kteří knížectví a hrad drželi až do roku 1918. Habsburkové zřídili na hradě hospodářskou správu Těšínské komory, spravující všechny bývalé knížecí statky a majetky. Vraťme se však do doby po skončení 30. leté války. Hrad byl po mnoha bojích ve velmi špatném stavu, mnohé objekty byly pobořené a knížecí palác chátral. Již od roku 1659 byly zchátralé hradní objekty rozebírány na stavební materiál a na jejich místě postaveno několik hospodářsko – administrativních objektů. Zbylé objekty někdejší knížecí rezidence byly odstraněny ve 30. létech 19. století, kdy Habsburkové přeměnili Dolní hrad na svůj letní zámek a na místě Horního hradu ponechali pouze Piastovskou věž a rotundu. Zbytek nadzemních torz byl odstraněn a plocha přeměněna na park. V současnosti byly odkryty a zakonzervovány odkryté pozůstatky hradní kuchyně s přilehlou okrouhlou věží a základ okrouhlé věže při bráně do Horního hradu.

Text: historie
8.8. 2006 - Jan P. Štěpánek

Zdroje
Šlechtická sídla na Těšínském Slezsku (M. Makowski, Regio 2005)