Skalnatá ostrožna nad řekou Wye, na níž hrad stojí, má délku asi 200 m. Šířka hradní dispozice je nanejvýš 60 m. Delší osa hradu je ve směru východ–západ. Na severní straně spadá ostrožna kolmo dolů do řeky. Na jižní straně ji chrání přírodní roklina. Pouze na západní straně je hrad oddělen šíjovým příkopem od vyššího terénu.
Ve středu dispozice stojí starý románský palác z přelomu 11. a 12. stol. Ten je v místní literatuře označován jako velká věž (great tower). Palác má rozměry 36 x 14 m. Původně byl jednopatrový. V prvním patře byl velký sál a pod ním v přízemí skladiště. Dřevěnou podlahu podepíraly dřevěné pilíře. Velký sál se otevíral přímo do podkroví střechy. Namísto krbu bylo ve středu sálu ohniště a ve střeše nad ním ventilační otvor. Vstup do paláce byl prostřednictvím dosud zachovalého románského portálu v přízemí krátkého východního průčelí. Na levé straně vstupu je přímé schodiště v síle zdi které vede do prvního patra. Průčelí paláce zdobí kamenné lizény (ozdobné pilíře) a na úrovni podlahy prvního patra také vodorovný pás zdiva z římských cihel. Ty pocházejí z římských zřícenin v okolí, jmenovitě asi z nedalekého římského města Caerwent. V severní zdi přízemí jsou tři dosud zachovalá úzká románská okna. Na západním konci velkého sálu se z románského období zachovaly slepé arkády, v severní zdi pak úzký vstupní portál, který mohl vést na dřevěné schodiště a k venkovním latrínám. Druhé patro paláce bylo přistavěno ve dvou fázích. Západní konec je ze začátku 13. stol. a východní dvě třetiny z konce 13. stol, z doby Rogera le Bigoda. Gotická okna s bohatým kamenným ostěním jsou v severní zdi prvního a druhého patra. Tato strana paláce byla chráněna řekou. Zbylá tři průčelí jsou téměř bez oken. Palác byl ústřední stavbou hradu, podle české terminologie by tak šlo o hrad, kde je palác hlavní obrannou a obytnou stavbou. Na konci 13. stol. zvýraznil Roger le Bigod jeho dominantní roli instalací čtyř velikých kuší na drobných strážních věžích, které se zvedaly nad ochozy paláce v jeho nárožích. Západně od paláce se rozkládá horní předhradí (Upper Bailey), východně od paláce je střední předhradí (Middle Bailey) a dolní předhradí (Lower Bailey). Východně od paláce totiž ostrožna pozvolna klesá. Spojení mezi horním a středním předhradím zajišťuje opevněný koridor sevřený mezi severním průčelím paláce a okrajem skalní stěny nad řekou. Horní předhradí je opevněno hradbou z doby Viléma Maršála (1189-1219). V jihozápadním nároží tohoto předhradí stojí zříceniny obdélného jednopatrového paláce, který Vilém mohl nechat postavit pro svou ženu Izabelu z Clare. Jižní a západní průčelí paláce vystupují před hradbu a umožňují tak flankování (boční ostřelování hradeb). Hned vedle tohoto paláce je v západní hradbě předhradí kulisová brána. Ta byla v době Viléma Maršála první bránou na západní straně hradu, chránil ji ve skále vylámaný šíjový příkop. Dnes vede do tzv. barbakánu, nejzápadnějšího opevnění hradu. Nejde o barbakán v pravém slova smyslu, ale spíše o další hradbou obehnané předhradí z 1. pol. 13. stol. V jihozápadním nároží tohoto předhradí stojí třičtvrtěkruhová jihozápadní věž. Ta obsahuje velké množství střílen a sloužila tak jako bateriová flankovací věž pro lukostřelce. V 17. stol. byla vyplněna zeminou na ochranu před dělostřelbou. Dnes je její interiér zeminy zbavený. V západním úseku hradby je první západní brána do hradu, původně kulisová. Roger le Bigod ji na konci 13. stol. zesílil výstavbou flankovací branské věže na vnější straně hradby. Brána byla přístupná po mostě přes příkop a měla padací most. Hradby obou horních předhradí končily na severu latrínou nad skalním útesem. Opevňovat tuto stranu hradu nebylo zapotřebí. Střední předhradí východně od starého paláce je stejně jako horní předhradí také z doby Viléma Maršála (1189-1219). Východní a jižní hradba mají obě po jedné válcové flankovací věži. Třetí věž stojí v jihovýchodním nároží. K východní hradbě byly v 16. stol. z obou stran přistavěny obytné a provozní stavby lehké konstrukce. Dnes po nich zbyly na obou stranách krby, které byly do hradby vestavěny. Dolní předhradí je také z doby Viléma Maršála (1189-1219), na rozdíl od středního a horního předhradí bylo ale rozsáhle přestavěno v pozdějších dobách. Z Vilémovy doby pochází první brána hradu na severovýchodní straně. Ta má podobu dvouvěžového branského domu. Průjezd brány je sevřen mezi dvěma válcovými flankovacími věžemi. Původní dřevěná vrata této brány byla dendrochronologicky datována do období kolem roku 1190. Jde tak údajně o nejstarší zachovalá hradní vrata v Evropě. Toto zjištění zároveň posunulo odhad stáří brány ze začátku 13. stol. právě do doby kolem roku 1190. Tento branský dům tak může být nejstarší svého druhu v Británii. Severní stranu dolního předhradí na okraji útesu nad řekou zaujímá nový palác Rogera le Bigoda z konce 13. stol. Stejně jako u mnoha jiných hradů ve Walesu a v Anglii i zde předhradí plnilo roli jádra hradu pro nedostatek prostoru. Nejblíže k první bráně je bývalá kuchyně. Nejblíže ke druhé bráně je velký sál. Do něj se i dnes vstupuje z prostoru předhradí vstupním vestibulem zaklenutým dvěma poli křížové žebrové klenby. Právě zde jsou dnes k vidění vrata brány z doby kolem roku 1190. Hluboko pod palácem je v bývalé skalní rozsedlině vinný sklep zaklenutý třemi poli křížové žebrové klenby. Víno se do něj vytahovalo kladkou přímo z lodí na řece. Obytné prostory paláce byly ve druhém patře jeho střední části. Roger le Bigod nechal na konci 13. stol. postavit také velkou Martenovu věž v jihovýchodním úseku hradby dolního předhradí. Jde o půlkruhovou flankovací věž s plochým průčelím na straně předhradí. V prvním a druhém patře byly obytné pokoje s krby a latrínami. Druhé patro sloužilo také jako průchod pro stráže na ochozu hradby. Vstupní portály na ochozech byly stejně jako vstup v přízemí chráněny hřebeny. Věž tak byla samostatně bránitelná. Komunikaci mezi jednotlivými patry zajišťuje točité schodiště v síle zdi. Na úrovni ochozu má věž také drobnou kapli na severní straně. Přímo pod ní je vstupní portál z ochozu hradby. Hřeben tohoto portálu byl zvedán právě do prostoru kaple. Podobné řešení bylo také na hradě Harlech na severu Walesu. Při bohoslužbě nebo modlitbě tak nezbylo než hřeben spustit nebo se dívat na oltář přes něj. Půlkruhové čelo Martenovy věže má skarp postavený na čtvercovém základu. Nároží skarpu se tak zvedají v úhlu proti válci věže. V anglické terminologii je tento druh skarpů označován jako ‘spur buttresses’ (skarpy s ostruhami či bodci). V dolním předhradí je poblíž Martenovy věže studna. Další studnu měl hrad na břehu řeky pod skalním útesem. Voda se vytahovala lanem pomocí kladky.Text: popis
15.12. 2017 - Pavel Semple
Zdroje
(R. Turner, Chepstow Castle, HSW Printers, 2002).
