Historie hradu začíná krátce po roce 1066, kdy Vilém Dobyvatel dobyl Anglii a jižní část Walesu. Chepstow připadlo v roce 1067 Vilémovu věrnému a oblíbenému šlechtici Vilému fitz Osbern. Ten hrál klíčovou roli během invaze do Anglie a sám přispěl do invazního loďstva šedesáti loděmi. Kniha Domesday Book z roku 1086 jej uvádí jako zakladatele hradu Estriguil (Chepstow). Vilém fitz Osbern ale zemřel již v roce 1071 v bitvě u Cassel ve Francii. Jeho syn Roger de Breteuil bez ohledu na odkaz svého otce zosnoval vzpouru proti králi v roce 1075. Byl zajat a uvězněn a jeho majetek byl králem zkonfiskován. Působení tohoto rodu v Anglii a Walesu tak skončilo pouhých devět let po invazi.
Od roku 1075 až do roku 1115 byl hrad královským majetkem. Právě v této době mohl vzniknout velký kamenný palác v nejvyšší části ostrožny. Ten je dnes nejstarší částí hradu a s velkou pravděpodobností také nejstarší zachovalou kamennou hradní stavbou v celém Walesu. Někdy kolem roku 1115 získal Chepstow Valtr fitz Richard de Clare. Valtr byl strýc slavného Richarda de Clare, přezdívaného Strongbow (Silný luk), dnes známého dobyvatele Irska. Valtr zemřel bezdětný někdy kolem roku 1138 a jeho panství tak přešlo na Richarda. Richardova dcera Izabela byla ve své době jako dědička otcova majetku nejžádanější nevěstou v celé Anglii. Král Richard I. ji v roce 1189 zasnoubil s Vilémem Maršálem. Vilém byl nízkého šlechtického původu, ale postupně se vypracoval na nejmocnějšího šlechtice v zemi. Sňatkem s Izabelou získal její dědictví, mimo jiné tedy také hrad Chepstow. Vilém nechal zmodernizovat opevnění hradu, dnešní první brána pochází z jeho doby. Původní dřevěná vrata této brány byla dendrochronologicky datována do období kolem roku 1190. Jde tak údajně o nejstarší zachovalá hradní vrata v Evropě. V roce 1217 navštívil hrad tehdy teprve desetiletý král Jindřich III. O dva roky později, v roce 1219, Vilém Maršál zemřel. Jeho titul hraběte z Pembroku zdědilo postupně jeho pět synů jeden po druhém. Žádný z nich ale neměl potomka. O tomto faktu se dnes občas mluví jako o irské kletbě, ke sňatku rodičů jeho ženy totiž došlo na základě okupace Irska. V roce 1228 držel hrad Vilémův syn Vilém Maršál II. V tomto roce mu král daroval deset dubů na stavbu věže na hradě. Vilém zemřel v roce 1231 a hrad přešel na jeho bratra Richarda. Za něj, v prosinci 1232, hrad znovu navštívil král Jindřich III. Richard se ale s králem nepohodl, téměř vyvolal občanskou válku a nakonec utekl do Irska, kde byl v roce 1234 zabit. Hrad poté přešel na Richardova bratra Gilberta, který s králem vycházel lépe. Král mu věnoval padesát dubů na zvýšení starého paláce. Gilbert zemřel v roce 1241 na následky zranění při turnaji. Jeho dva zbylí bratři, Valtr a Anselm, oba zemřeli v roce 1245. Dědictví Viléma Maršála pak bylo rozděleno mezi jeho pět dcer. Chepstow získala jeho nejstarší dcera Maud, která byla provdána za Huga le Bigod, třetího hraběte z Norfolku. Po její smrti v roce 1248 získal její část dědictví jejich syn Roger le Bigod. Pátý hrabě z Norfolku, další Roger le Bigod (synovec předchozího Rogera), pomáhal králi Eduardu I. Anglickému při okupaci severního Walesu v letech 1276-1277 a 1282-1283. Roger nechal obehnat město hradbou a postavit nový palác na dolním předhradí. Král Eduard I. a královna Eleonora navštívili hrad v prosinci 1284. Zdrželi se po dobu čtyř dnů. Roger zemřel v roce 1306 bezdětný a jeho majetek připadl koruně. V roce 1312 bylo panství svěřeno Tomáši Brothertonovi, polovičnímu bratru krále Eduarda II. Později byl královským správcem hradu šlechtou nenáviděný Hugo Despenser, oblíbenec a snad také milenec krále Eduarda II. V říjnu 1326 oba utekli na hrad před vojskem Eduardovy manželky, královny Izabely. Hrad byl dobře připraven na dlouhé obléhání. Král a Hugo se ale pokusili odplout do Irska. Byli ale donuceni zakotvit v Cardiffu. Oba pak utíkali před pronásledovateli jako štvaná zvěř. Nakonec byli chyceni, král zemřel ve vězení a pro nenáviděného Huga měla šlechta připraveno obzvlášť kruté mučení. Na konci 14. stol. byl hrad v držení Tomáše Mowbraye, hraběte z Norfolku. V roce 1403 mu bylo nařízeno opevnit hrad proti velšským povstalcům. K obléhání ale nakonec nedošlo. Během Války růží (1455-1487) se na hradě uchýlili Richard a Jan Woodwille po prohrané bitvě u Edgecote v roce 1469. Jejich pronásledovatelé je stíhali až ke hradu. Posádka ale nebyla ochotná za Woodwilly bojovat a vydala je nepřátelům. Po zbytek 15. stol. byl hrad v držení rodu Herbertů a v 16. stol. jejich potomků Somersetů, hrabat z Worchesteru. Jejich hlavním hradem byl Raglan, hrad Chepstow byl ale také udržován. V době Anglické občanské války (1642-1651) byl hrad dobyt parlamentním vojskem v říjnu 1645. Stačilo k tomu 64 mužů a 17 děl. V roce 1648 se hradu zmocnila skupina royalistů pod vedením sira Mikuláše Kemeyse. Parlamentní vojsko pak prostřílelo děly díru v opevnění. Royalisti se vzdali a Kemeys byl zastřelen. Po válce připadlo Chepstow Oliveru Cromwellovi, veliteli parlamentního vojska. Hrad byl využit jako kasárna a vězení pro royalisty. Po obnově království v roce 1660 byl na hradě vězněn republikán Jindřich Marten.Ten byl jedním z padesáti devíti lidí, kteří podepsali rozsudek smrti nad králem Karlem I. Jindřich dostal doživotní vězení a téměř dvanáct let svého trestu strávil ve věži na hradě. Tato věž je dnes po něm pojmenována jako Martenova věž. V 18. stol. sloužilo dolní předhradí jako manufaktura. Vyráběly se tu například hřebíky a sklo. Od konce 18. stol. sem začali přijíždět první turisté. Rodina Williamsů sloužila jako vrátní a správci, bydleli v části paláce v dolním předhradí a k bráně je volal zvonek. V 19. stol. nechal osmý vévoda z Beaufortu zbavit zříceniny vegetace a vystavět chodníky pro návštěvníky. Od konce 19. stol. probíhala konzervace zdiva. V roce 1905 se stala majitelem hradu rodina Lysaghtů. V roce 1953 svěřil D.R. Lysaght hrad do péče státu. Dnes se o něj stará státní památková péče CADW.Text: historie
15.12. 2017 - Pavel Semple
Zdroje
(R. Turner, Chepstow Castle, HSW Printers, 2002).
