Na začátku 11. stol. hrad patřil benediktinskému klášteru Sant Benet de Bages, který dosud stojí v katastru města Sant Fruitos de Bages (asi 25 km západně od hradu). Hrad je v klášterních listinách zmiňován pod jménem Castellcirvio poprvé v roce 1014. V letech 923 a 1020 je zmiňován hrad Tennes. Mohlo jít o starší jméno hradu nebo o starší hrad na místě Maurské věže (1 km jihozápadně od hradu).
V roce 1032 založil Gerard z Castellcir nový kostel sv. Ondřeje, který dosud stojí o samotě v lesích asi 2 km jihozápadně od hradu. Jeho syn Guillem Gerard ve svých listinách uvedl, že byl vychován v klášteře Sant Benet a že tamní opat Miró byl jeho příbuzný. Jeho otec Gerard zcizil Castellcir a některé další klášterní majetky. Guillem je proto v roce 1070 klášteru vrátil. V letech 1113-1120 odváděl Bertran z Castellcir dávky klášteru Panny Marie v l’Estany (přibližně 5 km severozápadně od hradu). Páni z Castellcir byli i nadále církevními vazaly, postupně ale získali reputaci místních rváčů. V roce 1228 je zmiňován Bernat z Castrociro. V letech 1269, 1287, 1294 a 1295 je výslovně uvedeno, že hrad i nadále patří klášteru v l’Estany. V roce 1294 jej dobyl a pobořil král Jakub II. Aragonský. Tehdejší majitel, Roger z Castellcir, totiž bojoval na straně pánů z Montcada proti biskupu z Vicu. Roger měl s církví neustálé spory. Lépe si nevedl ani Gilabert z Castellcir. V roce 1299 byl exkomunikován za vraždu dvou knězů. Roger a Gilabert poškozený hrad v roce 1300 opravili. O příměří mezi oběma stranami se postaral král. Gilabert a jeho synové Roger a Bernat měli v roce 1337 spory s Eimericem z Centelles, majitelem sousedního hradu. V červnu toho roku Eimeric hrad oblehl. V roce 1348 zemřelo mnoho členů rodu na mor. Hrad poté měnil majitele. Od roku 1383 jej držel Ramon z Planella. Členové tohoto rodu ale v 15. stol. přesídlili do Moià. Během Katalánské občanské války (1462-1472) král Juan II. hrad Peremu z Planella zkonfiskoval. Planellové jej ale po válce dostali zpět. Členové rodu se psali s přídomkem z Castellcir během celého 16. stol. V roce 1657 zbavil královský místodržící, markýz z Mortara, Joana Baptistu z Planella povinnosti udržovat na hradě královské vojsko. Z hradu se nakonec stala zemědělská usedlost místních farmářů, byl proto obýván až do poloviny 20. stol. Majetkem potomků rodu Planella zůstal do roku 1942, kdy jej koupil Enric Torelló i Cendra. V pol. 20. stol. byl hrad opuštěn a velmi rychle zpustl. Stejný osud potkal mnoho dalších zemědělských usedlostí ve Španělsku. Lidé přesídlili do pohodlí měst, odlehlé usedlosti, někdy i celé vesnice, nechali na pospas živlům.Text: historie
13.7. 2021 - Pavel Semple
Zdroje
(https://ca.wikipedia.org/wiki/Castell_de_Castellcir)
|
Přihlášení |
