Bzovík

Bzovícký klášter s opatstvím založil někdy v letech 1124-1131 Lampert Hunt-Poznan (Hont-Pázmány) spolu se svou manželkou Žofií (Sophia), sestrou uherského krále Ladislava a synem Mikulášem (Nicolao). Nově vzniklý benediktinský klášter zvaný Bozouk (Bzovík) také obdaroval rozsáhlými majetky, které klášteru potvrdil král Bela IV. listinou datovanou rokem 1135. Koncem 12. století benediktiny vystřídali premonstráti. Klášterní kostel zasvěcený sv. Štěpánovi se prvně vzpomíná v roce 1285, ale zřejmě byl postaven již v době vzniku kláštera. V letech 1443-1446 Bzovík zpustošili vojáci Jana Jiskry z krupinské posádky. Po ničivých požárech zahájili premonstráti velkolepou gotickou přestavbu, při níž vznikla nová křídla s křížovou chodbou kolem rajského dvora. Přestavěn byl i původní románský kostel. Znovu byl klášter vypálen ve druhé polovině 15. století.

Zásadní události se odehrály v roce 1530, kdy klášter obsadil Zikmund Balaša z rodu Balašů (Balašovcov). Řeholníci byli pobiti a přeživší vyhnáni. Tento čin odůvodnil nezbytností vybudovat protiturecké opevnění po prohrané bitvě u Moháče. Vývoj palných zbraní vedl k zásadním změnám ve fortifikačním stavitelství a toto místo bylo pro stavbu moderního opevnění vhodné. Zikmund okamžitě zahájil renesanční přestavbu kláštera na protitureckou pevnost - hrad (někdy se uvádí i jako opevněný kaštieľ {zámek}). Byla postavena čtyřúhelníková hradba, kterou na nárožích zpevňovaly kruhové bašty s mohutnými střílnami v několika úrovních nad sebou. K hradbě byly přistavěny z vnitřní strany obydlí pro vojáky a hospodářské budovy. Celý areál chránily široké příkopy s padacím mostem. Do jaké míry bylo využito původní opevnění není známo. Z kostela zničeného při obléhání se zachovala pouze sakristie přestavěná na hradní kapli a dolní část věže, která byla zvýšena a sloužila jako pozorovatelna. Ostatní budovy, uvnitř hradeb, byly upraveny k novému účelu. Přestavba byla dokončena zřejmě do roku 1548. Po smrti Zikmunda připadl Bzovík jeho manželce Barboře Fánčiové (Fánchyová). Příslušníci rodu Fánčiů se za jeho hradby uchylovali v dobách tureckých nájezdů. Církev se nároků na Bzovík nevzdala a čekala na vhodnou příležitost, která přišla v 2. poloviny 17. století. Katolické duchovenstvo obvinilo Pavla Fánčiho a Sidiónu Balašovou z krvesmilstva, za což byli v roce 1655 oba odsouzeni ke ztrátě majetku i života. Král sice rozsudek změnil, ale Bzovík museli odevzdat proboštství a jezuitům. V roce 1678 hrad násilně obsadil Imrich Thököly. Následně pevnost nechal opravit ostřihomský arcibiskup Juraj Selepčéni. Tyto barokní opravy probíhající do roku 1680 hrad nijak nepoznamenaly a zůstal téměř v původní podobě. Pevnost sice vlastnila církev, ale klášter již obnoven nebyl. V roce 1908 předala ostřihomská kapitula nevyužívaný Bzovík do soukromého vlastnictví. Areál však brzy začal opět chátrat. V roce 1945 byly při bojích poškozeny vnitřní budovy a po válce došlo k jejich zboření. V roce 1969 byl zahájen archeologický výzkum a postupná rekonstrukce.

Text: historie
20.6. 2017 - Luděk Vláčil

Zdroje
Za tajomstvami zrúcanín II. Jaroslav Nešpor Gu100 2007, Hrady, zámky a kaštiele na slovensku, E. Križanova a B. Puškova, Šporot, Bratislava 1990, Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku. Martin: Osveta, 1973 a další