Skalnatý vápencový kopec (280 m n.m.) nad pravým břehem Laborce v tzv. Laborecké bráně na stezce z Uher do Polska využilo už v 9. a 10. století slovanské hradisko. Nevelký středověký hrad zde byl postaven někdy na přelomu 13. a 14. století. Stavebníkem byl podle některých názorů přímo král, podle jiných jej postavili příslušníci michalovské větve rodu Kaplon. Těm patřil roku 1307, kdy jej od nich koupil Peteňův syn Petr. Ten byl v té době straníkem krále Karla Roberta, po jehož boku stál i roku 1312 v bitvě u Rozhanovců. Už o několik let později se sám postavil do čela odboje zemplínské šlechty proti králi. Odbojné šlechtice porazilo královské vojsko v čele s mocným velmožem Filipem Drugethem, Brekov byl obsazen a i s dalším Petenyům zkonfiskován.
Roku 1321 daroval Karel Robert Brekov nejspíš za zásluhy za potlačení odboje právě Filipu Drugethovi, v jehož rodě setrval s krátkou přestávkou na konci 15. století až do zániku hradu v 17. století. Roku 1466 se pod hradem utkal král Matyáš Korvín s polským vojskem Kazimíra IV., po dalším kole uhersko-polských bojů měl na Brekově roku 1473 král Matyáš strávit zimu. Nejdůležitějším Korvínovým přívržencem v této oblasti byl šarišský župan Štěpán Zápolský, kterému Brekov v letech 1486-88 patřil. Drugethové v té době patřili k Zápolského straníkům, když však jeho syn Jan po smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče roku 1526 usiloval o uherský trůn, přešli Drughetové na stranu Habsburků, díky čemuž si mohli uchovat své majetky. Na habsburské straně setrvali i století později, kdy se proti Habsburkům postavil sedmihradský kníže Gabriel Bethlen. Brekov byl roku 1619 Jiřímu III. Drugethovi zabaven a vzápětí jej získal Bethlenův straník Jiří Széchy. Roku 1644 hrad obsadil a pobořil další protihabsburský vzbouřenec kníže Jiří I. Rakoczy. Obsazen byl i za dalšího protihabsburského povstání Imricha Thökölyho roku 1683, který jej o rok později při svém odchodu nechal pobořit. Téhož roku umírá také poslední z Drugethů Zikmund. Brekov získali Barkócziovci, kteří však o pobořený hrad již nejevili zájem a ponechali jej jeho osudu. Ještě roku 1698 byl částečně obyvatelný, na počátku 18. století je však definitivně opuštěn.Text: historie
3.8. 2010 - Zany
|
Přihlášení |
