Stejně jako mnoho jiných hradů i Blansko se postupem času proměnilo v teskno zříceninu. Stalo se tenkrát, že se na opuštěném hradě usídlil obr. Nejprve lidem nijak neškodil, ale netrvalo dlouho a hromotluk se na hradě začal nudit. Začal s drobnými neplechami, kradl hospodářům ovoce, lámal stromky a strašil děti. Později si udělal rak a vrhal malé i velké kameny až do Ústí. Celé dny se bavil tím, jak se lidé zlobí. Nastal suchý podzim, když obr braberské hory porodila, aby se koupal v řece, v místě, kde se řeka Bílina vlévá do Labe. To ale bylo přímo před ústeckými hradbami. Obr se bál k Ústí jen přiblížit, ale nemoc ho trápila stále víc a víc, a tak se jednoho dne do města přece jen vydal. Měšťané obrovi povolili každodenní koupel v řece, když se každý den před klekáním vrátí na Blansko a zanechá všech neplech. Chorý obr se zprvu opravdu uzdravil a začal se zlobit méně, protože lidé v městě byli vlídní. Jenže se mu nevěřilo, že se obr svých zvyků zbaví, a tak se lidé domluvili, že se ho zbaví. Jednou večer nechali obrovi vzkaz, aby přišel do města dříve, než zazní zvony. Obr se vypravil, ale když přišel k řece, lidé se schovali a čekali. Když obr vstoupil do vody, strhli ho proudy a utopil se. Tak skončilo jeho řádění. Od té doby se Blansku všichni obři vyhýbali velkým obloukem.
Text: pověsti
7.4. 2026 - Spolek pro záchranu hradu
Zdroje
Cedule u místa
