Bezděz

U málokterého hradu můžeme si představiti obtíže jich vysoké polohy jako u Bezděze. Rozsáhlá vyhlídka, jíž se pobaví zrak toho, kdo s Bezděze shlíží, odpovídá také těm mnohým místům, v nichž se Bezděz spatřuje, a to jsou většinou místa v nižších krajích severních Čech, pokud se Bezděz nějakou horou nebo výšinou nezakrývá. Zdálí již objevuje se tato hora zvláštní podoby, vybíhající ve dva vrchy, kteréž tvarem svým na kupy senné upomínají. Hory ty se nazývají Velký a Malý Bezděz. Podstavcem jich jest lesnatá výšina Severozápadně od města Bělé, nad níž se vypínají do znamenité výšky, onen do 605, tento do 577 m. Z blízka objevují se obě hory jako obrovské pitvorné hmoty, skládající se ze skal zubatých. Strmý a skalnatý jest zvláště Velký Bezděz, jehož vrchol vybíhá v skalnaté a vysoké bradlo, na němž hrad stojí. Bradlo to táhne se od severovýchodu k jihozápadu takovým způsobem, že se na straně jižní a východní neobyčejnou svou příkrostí stěně podobá, kdežto severní boky sice jsou příkré, ale proti oněm mnohem volnější, pročež se tu aspoň tolik země uchytilo, aby tu vyrostla suchá tráva. Na Velkém Bezdězi jest také něco křoví a lipového a bukového stromoví, tak že jest způsoby veselejší, nežli býval před lety. Malý Bezděz jest skorem všechen obrostlý pěkným stromovím, buky, duby, jilmy, lipami atd., tak že barvitosť jeho za doby podzimku jest velice rozmanitá, přecházejíc od sivozelené barvy boroví a zelené a žluté živého lesa až do červené a rudé barvy listí na třešních a bukoví odumírajícího. Jest hora tato tvaru homolovitého, ač na vrchu zakulacená, a jak již řečeno, jest všude obrostlá kromě západní částí, kdež bok její se velmi příkře sráží. Na východním úbočí jde se na ni širokou a pohodlnou pěšinou. Na vrchu spatřují se skrovné zbytky starodávného opevnění. Ačkoliv se udává, že to jsou začátky a základy pevnosti, kterou tu stavěti obmýšlel kníže Frydlantský, přece tomu není tak. Byloť zvykem u všech hradů, které měly v blízkém okolí hory nebo výšiny, postaviti tu buď věže nebo bašty, dílem aby se bránilo nepřátelům tu se usazovati, dílem aby také viděti bylo do kraje v tu stranu, na kterou se hledícím ze hradu vyhlídka zavírala.

Vrchol Malého Bezděze, jak již řečeno, poskytoval místa k založení hrádku, který však nebyl samostatným opevněním, nýbrž takořka venkovskou pevností Bezděze. Pro svůj velmi příkrý sklon byl na západní straně nedostupný, a poněvadž se vrchol od severu k jihu v podobě pecky táhne, obrácena byla všechna opevnění k východní a nejslabší straně. Asi uprostřed západní, skorem rovné čáry vrcholu leží temeno s mírným sklonem na tři strany, odkud jest neobyčejně krásná vyhlídka, zvláště na Velký Bezděz. Zbytků tu není žádných a lze za to míti, že buď úplně vzaly za své nebo že tu bylo nějaké stavení ze dřeva. Jižně odtud jsou základy okrouhlé zděné bašty, k níž přiléhá hrubá zeď jdoucí podlé západního srázu, ale jsou již tak sešlé, že ani nad zemi nevynikají. Ostatek vrcholu východně od těchto zdí a od temene jest buď rovinkou nebo mírným sklonem, ale byl na všech stranách (kromě strmé západní) zavřel zdí sdělanou z pouhého kamene bez malty, tedy vlastně valem způsobeným z narovnaného kamení, jaký se nachází na příklad také na Valdece a Choustníce. Opevnění toto zřízeno bylo bezpochyby teprve za Vácslava IV., když se ukázalo, že není radno nechati Malý Bezděz bez opevnění. Opevnění tomu říkalo se Nový hrad, od Němců Neuschloss, a odtud také pochází německé pojmenování hory, totiž Neuberg, které by samo sebou nemělo smyslu, poněvadž hora přece není nová. Také na sedle, které spojuje obě hory a odkud jde pěšina na Malý Bezděz, nacházejí se dvě dvě hradby jdoucí od hory k hoře, jež lid švédskými šancemi nazývá. Hradba výše položená jest nižší, druhá výše vyčnívá a jest na stranu Kurovodskou chráněna hlubokým příkopem. Patrný byl u nich účel, v čas nebezpečí obsazování sedla od nepřátel zabraňovati a snad i spojení mezi oběma horami umožniti. Na Velký Bezděz jsou dvě cesty. Jedna z nich jest na severozápadním úbočí na tu stranu k Malému Bezdězi a zřízena teprve v pozdějších dobách, když uvedeni mniši na Bezděz. Tato cesta jest kratší než druhá cesta, kterou se od prvopočátku ke hradu chodívalo a jezdívalo. Neboť cesta tato založena tak, aby nebyla příkrá jízda, a také tak, aby lidé po ní jdoucí nebo jedoucí z hradu nejen pozorováni, nýbrž i zasahováni býti mohli. Proto jde cesta zvolna ode vsi Podbezděze pod hradem ležící asi až do prostřední výšky hory, tu pak náhle se otočíc jde až do samého hradu. Kromě toho byla cesta ta několika branami zavřena, mezi nimiž šly hradby vysoké; brány jsou do končitých oblouků sklenuty a pocházejí z dávných dob, nyní ovšem jsou velice sešlé, ale přes to v takovém stavu, že se jich bývalá úprava poznává. Cesta mezi nimi jest kamenitá a ač dosti široká, přece pro vozy nepřístupna, poněvadž jest za ta drahná léta od dešťů vymleta a od povětří pokažena. Ale i za starých dob asi o mnoho lepší nebývala, jak svědčí Balbín („ani na koni, ani na voze se nahoru přijíti nemohlo“), a proto nelze zavrhovati pověsť, že položeny byly na ní moštěniny, čemuž rozumíme tak, že to bývalo na těch nejhorších částech. Nejspodnější či první brána byla na patě hradiště tam, kde se cesta náhle otáčí. Byla pěkně sklenuta bez venířův a silnou závorou zavírána. Na venkovskou stranu podepřena byla silným pilířem Za branou touto začíná hradba nízká, z níž se jen nepatrné zbytky zachovaly. Buď nešla pořád pryč, totiž jen až tam, kde příkrosť hory samé byla pevností, nebo - což víře podobnější - rozemleta jest ze všech částí hradu nejdříve od povětří, tak že z ní skorem nic nezbylo. Druhá brána stojí na místě velmi důležitém, poněvadž jest tu skála tak strmá, že pro cestu jen skrovně místa zbývá. Z boku hory proto udělána podpěrací zeď, aby se brána neodlamovala. Před branou viděti na skále, jak šla prvotní cesta, jak nynější cesta povstala rozemletím a že proto pata brány je ve vzduchu; i za branou viděti jest na skále starou cestu, která šla mnohem výše než nynější, jež se úvozu podobá. Nad druhou branou býval ochoz s cimbuřím zubatým, které také hradby krášlívalo. Třetí brána a zároveň vchod do hradu postavena byla tam, kde cesta, opouštějíc směr svůj od východu k západu, náhle se k severovýchodu zatáčela. Jako předešlé jest i tato brána prosta, t.j. jen v hradbě, a paty její jsou rovněž ve vzduchu. Má vroubení z tesného kamene, ale s hlavicemi asi ve výšce dvou m. Sice jest tak stavěna jako druhá brána a zavírala se jen závorou. Až k ní chránila se cesta (nyní křížová cesta s kapličkami) s hořejší hradby, a to s dostatečnou mocí, poněvadž každá střela se znamenité výšky a proto velikou silou dopadala. Než třetí brána se již takovým způsobem brániti nemohla a proto ostříhání byla hrubou, okrouhlou věží, kteráž stojí nad ní, t.j. na skalnatém hřebenu hory stále do výšky se nesoucím. Zvýší jest asi 30 m., v obdobu má 14 m., a zdi jsou přes 2 m. hrubé. Jediný vchod do této věže jest na severní straně o něco výše, nežli jest hradba; pode vchodem jsou dvě díry na malé lešení, na něž se s ochoze hradby po žebříku lezlo. Jiného přístupu k ní nebylo. Nejvýše na ní jest cimbuří.Název Čertova věž, u lidu obyčejný, vykládá se odtud, že tu čert pokladův ostříhává; patrně lid již zapomněl, proč se jí tak říkávalo, neboť předkové jeho, z nichž mnohý ve dnu jejím kosti své složil, asi lépe by byli smysl toho pojmenování vyložili. Poklady zde hledali, k vůli tomu také udělali do ní díru, ale nedodělali. A tak se nikdo do vnitřku jejího nedostal kromě jediného souseda Dokezského, který se do vnitřku po provaze spustil, ale kromě rumu se zdi spadlého nic nenašel. K této věži jde od třetí brány hradba, kteráž nejdouc po rovině ovšem má na ochozi schody a věnčena jest cimbuřím, které má stříšky z kamení na maltu zdělané a na obě strany se sklánějící, ale stínky nejsou stejně od sebe vzdáleny. Také od věže nahoru až k hornímu hradu jde po hřebenu příkře stoupajícím vysoká hradba s cimbuřím, docházejíc nahoře hradeb podobně upravených. I u této hradby jest ochoz. Podlé pověsti lidu jest prý v této hradbě úzká chodba, kterou se z horního hradu k Čertově věži chodívalo, ale sotva tak bylo v této na hradbu dosti široké, na chodbu však úzké zdi, a bezpochyby ten, kdo to slyšel, nerozuměl člověku vypravujícímu o hořejší ochozi. Jak již řečeno, zatáčí se cesta ve třetí bráně, i jde potom podlé druhé zdi sesílené třemi trojhrannými baštami či lépe řečeno ústupky. Praví se, že přistavěny byly ke hradbě v 17.století; zdali přistavěny nebo nepřistavěny, nechci určitě tvrditi. Přistavění drobet nasvědčují zbytky bašty druhé jakož i zbytky starší hradby odtud až k baště třetí. Zdá se tedy, že pro chatrnosť staré hradby postavena v 16.století tato nová hradba i s baštami. Cesta jde tedy mezi oběma hradbami; jest dlouholetým ošlapováním ohlazena a ozdobena také kapličkami křížové cesty, jichž jest až k hornímu hradu 15. Dala je zříditi r. 1686 hraběnka Anna z Valdšteina, r. 1741 opraveny hrabětem Františkem Arnoštem a ozdobeny dobrými obrazy, které (kromě tří posledních) od té doby zase chatrnými malbami zaměněny, když prvotní obrazy povětřím zkázu vzaly. Za druhou baštou súžuje se prostor dolního hradu. V levo máme hradbu, v pravo stavení v gotickém slohu, jež má dole malá okna, nahoře okna kostelní nepodepřená. Poznáváme na něm hned způsob paláců, jaké bývaly za Přemysla II, a seznáme tím také nejstarší čásť horního hradu. Při další cestě máme v pravo novější stavení hradu a pořád jdouce dojdeme severovýchodního konce hradu, kdež bradlo skalnaté sráznými stěnami spadá. Na tomto konci stávalo čtverhranné opevnění, jsou na všech stranách hradbami zavřeno; hradby ty byly nízké proto, poněvadž místo sloužívalo k postavení velkých strojů válečných; neboť se odtud daleko mohlo dohoniti. Na prázdném prostranství, kteréž jest mezi touto baštou a horním hradem a jež zavírají na jedné straně hradby a na druhé hřeben skalnatý horního hradu, nachází se v levém severovýchodním rohu malý loch, v němž mniši, když byl na Bezdězi klášter, potravu svou chovali a ji také o poutích v dřevěném domku naproti lochu tomuto v pravém rohu stojícímu prodávali. Po zrušení kláštera odneseno břevnoví a prkna tohoto domku a sroubeny znova u haltéřů rybních v Dokzách. Na venkovském úbočí skály před kaplí hradskou stávala tehda dřevěná věž se dvěma zvony, která byla r. 1732 postavena a po zrušení kláštera rozmetána, tak že se jen holé místo spatřuje. Před tím (totiž za knížete Frydlantského) byl zde stroj s velikým kolem, po němž si mniši z dolejška chléb, dříví a jiné potřeby vytahovati dávali. Z dolejška až nahoru položeny byly na kostrbatých skalách dva trámy k sobě na způsob žlabu nakloněné a břemena na dvou lanech, která se na dotčené kolo navíjela, nahoru vynášena. Až dotud byla řeč o dolní ohradě, kteráž měla jediný úkol zameziti vším způsobem přístup k hornímu hradu. Do tohoto vchází se prostou branou do okrouhla sklenutou, na níž se před lety chatrné známky maleb (bezpochyby také chatrných) spatřovaly. Brána ta má malé dírky jako pro kladky, ale příkopu před ní nebylo. Zavírala se hrubou závorou. Nad ní jest chodba s tenkou zdí a okny; patrně tu byl srub se světničkami. Branou vstupuje se do dvoku, lípovím zastíněného a na všech stranách vysokými zdmi zavřeného, v nichž se po obou stranách v přízemí výklenky spatřují. Na levé straně znáti bylo před několika lety zbytky maleb r. 1724 způsobených ; ty zmizely úplně, malta opršela, a znáti jen něco barevných skvrn. Býval tu vymalován život sv. Benedikta. Naproti bráně pod dřevěnou stříškou na zdi pustého domu jest obraz Matky boží Montserratské r.1830 neznámým dobrodincem na místě starého obrazu malovaný, cíl většiny lidstva, které na Bezděz putuje. O dnech poutních bývá na Bezdězi hlučno a malý trh. Češi a Němci, vše se to míhá mezi sebou. Vedlé tohoto obrazu a oltáře bývala kazatelna, neboť o velkých poutích, když se množství lidu do kaple nevešlo, sloužena mše svatá při tomto oltáři a s kazatelny lidu kázáno. Severně a východně při této zdi bývala dřevěná pavlač, na kteréž se též zbožní poutníci shromažďovali; chodilo se k ní buď po schodech ze dvora nebo skrze dvéře z kaple. Do dvora povydáno jest jedním rohem dlouhé čtverhranaté stavení, na jehož postranní zdi oltář umístěn jest. Bývalo s jiným stavením v levo naproti němu stojícím spojeno pavlačí nyní spustlou, která jakož i jižní chodba z polovice 17.stol. pochází. Dům severní, dvě poschodí vysoký, zcela přeměněn, když se Bezděz stal klášterem. Jak lze shledati, bývaly v něm v přízemí tři světnice. Chodbou později přistavěnou přicházelo se k západní straně domu, pod níž bývaly dva podzemní sklepy, z nich jeden jest neporušen; díra jeho jde do prostředního oddělení. V prvním patře byl velký a malý refektář čili jinak letní a zimní, z nichž tento byl na východním konci, a onen se objevuje jako starožitná světnice dvakráte do kříže sklenutá, ale s pruty bez svorníkův a hlavic. Vedlé toho na západním konci jest úzká světnice starožitné tvářnosti, neboť jest pěkně sklenuta, komínem opatřena a s blízkým stavením chodbou spojena. Také velký refektář, který byl osvětlován dvěma okny gotického slohu, má starodávný komín. Jenž byl později na kamna nebo něco jiného přeměněn. Někteří se domnívali, že tu býval šnek se schody do druhého poschodí. V tomto jest chodba a pět malých světnic (celí), z nichž má každá podlé klášterního způsobu zvláštní své dvéře. Přicházeti k nim lze pouze po žebříku, ale jediná odměna za tuto cestu namáhavou jest krásný rozhled po této straně. V tomto stavení všecky klenby jsou neporušené, také gotická okna se úplně zachovala, ovšem že jsou z větší části zazděna a v moderní okna proměněna, což se stalo, když mniši starý hrad za svůj klášter upravovali; při tom i nové dvéře s novotvárnými veníři a příslušnostmi zasazeny. Sice jest to stavení beze střechy. Naproti tomu stavení stojí na kraji skalnatého hřebene, který tu od zakladatelův ovšem na rovné místo byl upraven, od starožitné kaple až k velké věži dlouhé stavení (rceme tedy jižní dlouhé stavení), kteréž jest do pravidelného obdélníku založeno a do druhého poschodí se vypíná. Dosavadní popisovatelé Bezděze soudili, že jest to kromě kaple a věží nejstarší stavení. Ale kdo taková stavení vídal, pozná, že nemá toto stavení ani o dost málo starší ráz, nežli protější (severní) stavení, ovšem však novější způsobu, než palác Otakarův za velkou věží stojící. Ačkoliv i toto stavení od mnichů k potřebám jich bylo přizpůsobováno přece lze prvotní jeho rozdělení dobře rozeznati. Všude objevují se nám známky gotického slohu, a dobře lze rozeznávati vysoká, tesnými ozdobami z pískovce okrášlená okna, jichž horní části jsou zazděny, aby měly způsobu oken moderních. V druhém poschodí jest ještě některá světnice s vysokým gotickým klenutím a úzkými, později přeměněnými okny. V prvním poschodí jest vymalovaný pokoj, v němž opat bydlíval. V jeho výklenku na pravé straně okna nachází se malá, dříve jen na půl cihly zazděná schránka, kdež prý nějaký poklad ukryt býval. Mezi tímto pokojem a kaplí nachází se velká síň, kteráž osvětlována se dvou stran dvěma vysokými okny. Nachází se tu starožitný komín, o němž se dříve myslívalo, že v něm byly točité schody, jichž spodek prý svévolně rozbit, tak že dílo ostatní pevné ve vzduchu zůstalo. Dokud byl na Bezdězi klášter, nacházelo se v tomto stavení opatství, a bývalo tu kromě velké síně jedenáct světnic, z nichž jedna byla opatova, druhá převorova , a několik bylo hostinicemi pro vzácnější hosti a poutníky. Kuchyně klášterská bývala v přízemí na tu stranu k velké věži, kdež posud jest místnosť od dýmu začazená. Místnosti v přízemí bývaly nízké a měly toliko dřevěné stropy, kdežto byly v prvním poschodí vesměs klenuté. K tomuto stavení přistavili mniši chodbu a schodiště, které je hyzdí, zakrývajíc i krásnou kapli. Roku 1844 tento dům znova šindelovou střechou pokryt a tak bohdá zase se na dlouhou dobu uchová. Dotčení dva domové postaveni jako větší a menší palác teprve tehda, když starý palác Bezdězský k úpadku se klonil; nejdříve se to stalo v 14., ale jak se víře podobá, bezpochyby v 15.století. Mezi dotčenými dvěma domy a chodbou, která je napříč spojuje, a konečně velkou věží jest malý dvorek čtverhranatý a v něm nádržka, do níž stékala všechna voda s obojích střech buď z rozpuštěného sněhu nebo z deště. Jest před 11 m. hluboká a zšíří asi 5 m., v živé skále vytesána a na Bezdězi jediná zásoba vody, poněvadž tu studnice nebývala. Dlouhé jižní stavení přistavěno jest k staré kapli, kteráž jest nejkrásnější památkou na Bezdězi a nad branou do horního hradu stojí. Dlouho stála bez krovu, pevné její klenutí odporovalo povětří, mohutná okna o lomených obloucích skel zbavená přístupna byla vší nepohodě; co tam za mnichů bylo vlepeno, zase bylo opršelo a vypadalo, tak že se stará podoba a pěkná ornamentika svědčící o starověkém vkuse zase objevovaly, ale bující na kapli křoví hrozilo zkázou skalopevnému stavení. V čas ještě tomu zabráněno za naší paměti, a kaple má krov a důkladnou střechu. Vstoupíce do kaple bezděky sobě připomeneme Zvíkov a Ojvín, a ohledáme-li blíže ráz její stavby, stává se příbuznosť se stavbami Zvíkovskými nepochybnou. Vystavěna jest zároveň při založení hradu za Přemysla II. někdy okolo r. 1260, a sloh její také se slohem této doby souhlasí. Okolo vnitřku jejího jde krytá chodba, jejíž okna rovně leží s okny kaple. Vnitřní ozdoby oken jsou velmi porouchány, nicméně poznává se v nich velmi bedlivá práce kamenická; zevnitřní ozdoby oken jsou jednodušší, ale zazděním (kteréž způsobili mniši) velmi se porouchaly. Kamenná římsa, z větší části opadaná, pod okny ležící, dělí kapli na dva díly, spodní a vrchní. Ve spodním jsou ploché dvojité výklenky, ozdobené pěkným dílem kamenickým, kteréž vedou do ambitu. V rozích povznášejí se štíhlí sloupové s krásnými lupenovými hlavicemi, z nichž není jedna jako druhá, nad nimiž vystupují dvojí podobní sloupové, ovšem útlejší, z jejichž makovic vycházejí pruty v lomeném oblouku ke svorníkům na klenbě se nesouce. Také oba svorníky nejsou jeden jako druhý, na jednom jest prázdný štít, na druhém kruh. V oknech a výklencích ve zdi bývali útlí sloupové jako okrasa nevyhnutelná. Dosavad drží klenutí, ale již se ukazují povážlivé díry; půdu kaple kryje rum a povalují se na něm kusy rozbitých okres, a stěny potaženy jsou lišejníky. Ze všech otlářů zbývá jediná tumba velkého oltáře (od níž v pravo ve výklenku jest sanktuář), kamenná její deska jest svržena a ve zdi její vylámali nestoudní slídiči po pokladech díru; ano neušetřili ani odpočinku mrtvých, vlomivše se do hrobky, která jest nyní na polo zasypána. Při prvotním založení Bezděze byly části naposledy popsané, totiž oba domy s kaplí, částí předního hradu, kdežto ostatek, který nyní následovati bude, byl zadním hradem, jen pro krále a jeho dvůr určeným. Zde také stála velká věž, jako všude jinde tak i zde jádro celého hradu. Jest to obrovské a mocné, do kruhu založené stavení, které se r. 1844 přístupným stalo, byvši zvenčí i uvnitř opraveno. Zvýší jest 45 m., a obvod měří 21 m. Vchod k věži jest z dlouhé chodby, ale jest zavřen, a klíč má u sebe klíčník v Podbezdězi. Dolní vchod jest v nově prolámán, prvotní vchod do ní byl v znamenité výšce nad zemí a tak umístěn, že se k němu buď s nějakého blízkého stavení nebo s hradby po dřevěné chodbě přicházelo. Zdi této obrovské věže, stojící na vrcholu skalnatého hřebene, mají při zemi přes 4 m. hrubosti, ale nahoru hrubosti zdí uvnitř ubývá, tak že každé vyšší ze čtyř oddělení, na něž vnitřní prostora shora dolů rozdělena byla, jest prostrannější než spodní, a na cimbuří nebo kanclích jsou zdi ještě přes 2 m. hrubé a tudíž k obcházení ještě dosti široké a pohodlné. Nahoru jde se napřed po 38 krytých schodech dřevěných až k pavlači z věže povydané, kdež jest vchod zavřený. Následují potom napřed rovné schody (14) a pak 83 točitých schodů se čtyřmi přestávkami až ke dveřím zapaditým. Těmi se přichází do horní místnosti s třemi okny goticky sklenutými, jichž obruba jest z litiny. Stěny jsou barevným pískem na způsob štukoví obmrštěny, a gotická klenba na šesti sloupích spočívající ozdobena jest na svorníku erbem Valdšteinským. V jihovýchodní stěně jsou schody zavřené, kterými se po 26 stupních až na cimbuří přichází. Na vrcholu věže jest kolo cihlami dlážděné a asfaltem potřené, kteréž obkličují čtyři obrovské stínky, železnými bradly spojené. Rozhled odtud jest tak rozkošný, že patří k nejkrásnějším v Čechách. Věž stojící na nejvyšším místě hradu byla také obranou pro bránu pod ní se nacházející, skrze niž se přicházelo do zadního hradu. Branka tato jest sklenuta do končitého oblouku a zavírala se z vnitřní strany závorou. Skrze ni přicházelo se do dvora, na jehož straně i severní i jižní se stavení nacházela. Nejlépe jest zachována ta čásť jižního oddělení, která svým severovýchodním rohem přiléhá k velké věži. Stavení toto velmi staré, které má jen málo oken a ta v znamenité výšce, jest se strany dvoru (hledí-li se totiž ke vchodu) jedno poschodí vysoké, ovšem zvenčí vyhlíží jako stavení o dvou poschodích vyzdvižené. V každém z těch tří oddělení nad sebou se nacházejících byly tři světnice. Klenba jest v těchto místnostech do kříže s pruty, které vycházejí z kulatých hlavic, pod nimiž jsou sloupce stojící na hlavicích, jež ze zdi vyčnívají. Prostřední světnice horního poschodí má dvě gotická, kamenickým dílem ozdobená okna, pod nimiž jdou do přízemí dva úzké otvory čili lépe střílny též v tom slohu. Klenba v této světnici jest velmi řemeslně a čistě vypracována. Vedlejší světnice k východu byla také tak klenuta jako předešlá místnosť, ale klenutí spadlo. Za to má velmi krásné okno s širokým výklenkem a pěkný starý komín. Paměti a podívání hodny jsou ohromné skály, které se ve východní světnici při zemi nacházejí a na nichž jako základech toto stavení stojí. Klenba této poslední světnice z části spadla, tak že zůstal v ní velký otvor do kruhu. Západní, ve stejné výšce s předešlou se nacházející světnice nebyla již tak úpravně zřízena jako předešlá. Všechny tyto světnice a komory jsou starodávnými komíny opatřeny. K tomuto stavení přiléhá na západní straně čtverhranná bašta s cimbuřím a ochozí, v níž bývala komora velice těsná a jediným malým oknem na stranu venkovskou. Spodek stavení toho posud velmi hluboký svědčí, že tu bývalo vězení a komora nad ním snad mučírna. Hradbou jest bašta tato spojena s hradbou, která jde od Čertovy věže. Stavení tuto popsaná bezpochyby pocházejí z druhé polovice 13. století, ale byla později přizpůsobena vkusu toho věku, za kterého Bezděz po druhé a na obydlích důkladněji stavěn, než se stalo poprvé. Naproti tomuto oddělení jest jiné oddělení na severní straně, o němž se domnívali předešlí badatelé, že jest to stavení nedostavěné. Z části je to pravda a zase také není pravda. Stavení má na sobě známky, že jest to palác z doby Přemysla II., jaký je na př. V Písku a na Křivoklátě, který však záhy spustl a spadl. Při pozdějším obnovování hradu bezpochyby měl býti přeměňován, jako se stalo u protějšího stavení, ale z práce této pak sešlo. Stavení to má tři oddělení. Západní oddělení k Čertově věži obrácené má vespod hlubokou místnosť s oknem ven na cestu. Nad tím jest místnosť bez oken. V druhém oddělení spodku není, nýbrž stojíme na rovni s podlahou předešlého na trávníku, ovšem co je pod ním, nevíme. Místnosť tato velká byla pěkně gotickým slohem sklenuta, o čemž svědčí také zbytky sloupův otlučené, z nichž podlé zřejmých známek klenutí vystupovalo. V levo jest krásné zazděné stavení, v pravo jest okno z dob pozdějších, docela dobře upravené; nad tím jest viděti, že bývalo sem přistavěno stavení, z něhož jiná památka nezbyla, než to, co tuto popisujeme. Hledí-li se pozorně, viděti jest, že tu starožitné okno i s výklenkem zazděno, kdežto u předešlého výklenek ponechán. Vedlé k východu jest zase oddělení takové, jako první námi popsané; spodní čásť byla s jedním oknem zasypaným, svrchní byla pěkně sklenuta, a posud je tu veliké gotické okno a komín v severozápadním rohu. V tomto stavení založil si r. 1635 nějaký mnich poustevnu a tu po sedm let bydlíval. Všechny tři části spojovaly dvéře, a venkovská jich zeď podepřena jest pilíři. Více nelze říci o stavení tomto, které jest zasypáno mnohým rumem. Zdá se, že i proto vystavěn taras před ním, aby rum nepadal do dvora, jejž si byli mniši za kořennou zahradu zřídili. Dotčené dva domy spojeny jsou dvěma tarasy teprve od mnichů postavenými, a za nimi k západu jest hradba, která byla dříve prsní braní opatřena. Asi v prostředku jejím jest zazděná gotická branka, již jen zvenčí jest viděti, poněvadž jest uvnitř zasypána. Nevedla k ní a nevede žádná cesta uměle zdělaná po mnohých a srázných skalách, nýbrž šlo s k ní pěšinou po skalách a trávě pohodlně podlé samých hradeb.

Text: popis
10.4. 2017 - August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého X.