Bamburgh

Protáhlá hradní dispozice o délce přibližně 350 m má celkem tři díly, jádro hradu na nejvyšším východním konci kopce, střední předhradí a nejnižší západní předhradí. Přístupová cesta stoupá do středního předhradí po východním a severním úbočí kopce pod jádrem hradu. Západní předhradí je přístupné z předhradí středního a na hlavní komunikační trase do hradu tak neleží.

První brána stojí na východním úpatí kopce. Má podobu drobného dvouvěžového branského domu (twin-towered gatehouse). Portál brány je sevřený mezi dvěma válcovými věžemi. Po levé straně stoupá hradba od branského domu k jádru hradu. Hradní posádka tak měla možnost touto hradbou rychle sestoupit z jádra hradu k první bráně. Cesta dále stoupá k obdélné branské věži s druhou bránou. Po levé straně je prudký severní svah hradního kopce a na pravé straně je cesta sevřená hradbou spojující obě brány. Stejné je to pak i za druhou bránou až do prostoru středního předhradí. Třetí brána do středního předhradí dnes již nestojí a stejné je to i se čtvrtou bránou do jádra hradu. Čtvrtá brána stála u čtverhranného donjonu (obytné a obranné věže), který je původní z 12. století. Vstupní portál donjonu je v přízemí východního průčelí, přístupný přímo z nádvoří jádra hradu. V přízemí donjonu je studna, která pochází z doby anglosaské pevnosti a je tak daleko starší než hrad samotný. Studna je 44 m hluboká a téměř 2 m široká. Voda je v ní dodnes. Za donjonem se rozkládá protáhlé jádro hradu s traktem paláců na jižní straně. Tyto paláce byly spolu s velkým sálem znovu postaveny na původních zříceninách při rekonstrukci v letech 1894-1905. Jejich interiéry jsou dnes návštěvníkům přístupné. Na východním konci jádra hradu je k vidění obrys hradní kaple. S výjimkou presbyteria se ale jedná o novostavbu z let 1894-1905 na základech kaple z 12. století. Původně tu stála anglosaská bazilika sv. Petra s relikvií paže svatého krále Osvalda. Střední a západní předhradí jsou na všech stranách vymezena hradbami. Na konci západního předhradí stojí věž větrného mlýna z 18. stol. Obyvatelstvo z okolí sem chodilo mlít mouku. K přístupu jim sloužila brána sv. Osvalda v jižní hradbě západního předhradí. Brána sv. Osvalda tu ale stála údajně již v 8. stol., kdy sloužila jako jediný vstup do původní anglosaské pevnosti. Tehdy tu snad byl mořský záliv u západní paty hradního kopce, který sloužil jako přístav. Pozůstatky zděného obdélného opevnění hradu v těchto místech naznačují, že tomu tak mohlo být i později. Zboží by tak bylo vyloženo z lodí a odneseno vzhůru bránou do západního předhradí. Pobřeží Británie se od středověku značně změnilo především díky nánosu usazenin. Moře je tak dnes dál od hradu, než tomu bylo ve středověku, a přístav zcela zanikl. Názornou ukázkou změny pobřeží vůči hradu je hrad Harlech ve Walesu. V tomto případě se pobřeží od hradu vzdálilo o 1 km. V západním předhradí je dnes malé muzeum letectví s exponáty různých letadlových částí vylovených z moře v sítích nebo vyplavených na pláž. Jedná se především o letadla sestřelená za 2. světové války. Hrad je dnes z velké části romantickou novostavbou, do značné míry tak přišel o svůj středověký ráz. Jedná se ale o historicky velice významné místo. Kvalita brožury s historií a popisem hradu stejně jako u většiny soukromých hradů v Anglii a Walesu značně pokulhává za kvalitními brožurami hradů ve státní památkové péči.

Text: popis
5.12. 2015 - Pavel Semple