Ditlinův dvůr

Historie barokní budovy (Božetěchova č. 1) na rohu Božetěchovy a Kolárovy ulice v brněnské čtvrti Královo Pole je dodnes úzce spjata s osudy protějšího kartuziánského kláštera. Dnešní bývalá budova správy klášterního velkostatku, někdy nazývána „zámeček“, patří k nejstarší zástavbě horní části Mojmírova náměstí, které tvořilo střed – náves – historického městečka Královo Pole už ve středověku. Budova tvořila jižní okraj klášterního velkostatku, který mimo správní budovu obsahoval také nízké barokní budovy koníren, bytů čeledi atd. a mohutný barokní pivovar.

V prostoru tohoto velkostatku vznikla nejprve ve 13. století osada s několika dvorci. Dva náležely královské komoře a jeden Oldřichu Schwarzovi (obdržel ho od Václava I.), který roku 1240 založil klášter augustiniánek v Brně a věnoval jim pozemky a nemovitosti včetně svobodného královopolského dvora. V tehdejším Králově Poli mělo dvory mnoho brněnských měšťanů. Vesnice měla svého rychtáře. Od brněnského měšťana Ditlina Mořice (ten zde získal dvůr r. 1353), jeho manželky Kateřiny a od Ortlina z Loukovic získal markrabě Jan Jindřich statek, pole, sady, zahrady, louky, lesy, právo rybolovu v Ponávce a rybník. Postupně skoupil téměř všechny majetky brněnských měšťanů. Markrabě si zde vybudoval své vedlejší sídlo – měšťanský dům či tvrz – a velice rád zde pobýval. Jan Jindřich těsně před svou smrtí věnoval svůj majetek nově vzniklému kartuziánskému klášteru a celý Jindřichův areál pohltila podle dosavadních informací stavba kostela a konventu. O dalším vývoji hospodářského dvora u kláštera nám po celý středověk a raný novověk prameny nic dalšího neříkají. Musíme si pomoci archeologickými poznatky. V l. 2003 a 2004 došlo ke zbourání barokních přízemních domů dvora na Božetěchově ul. a archeologové dostali možnost tento prostor prozkoumat. Zjištěné okolnosti se do značné míry kryjí s dosud známými historickými fakty. Jednak byly v prostoru zjištěny sklepy vesnické zástavby z období od 13. do 16. století vyhloubené do spraše, což dokládá nejstarší osadu. U většiny objektů došlo k zániku během 14. století. Přímo proti západnímu průčelí dnešního kostela byl nalezen zbytek kamenného sklepa, který byl vystavěn v polovině 14. století a zanikl o sto let později. Není známo zda se jedná o zbytek např. historicky doloženého Ditlinova dvora či přímo tvrze Jana Jindřicha, každopádně to, že stavba byla z kamene, napovídá o jejím významu a určitě se nejednalo o zemědělský objekt, ale o reprezentativní sídlo. Nedaleko odtud vznikla cihlářská pec (později využívaná i na pálení vápna) s jámami na těžbu cihlářské hlíny. Unikátní pec zanikla na přelomu 14. a 15. století. Předpokládá se, že sloužila k produkci cihel a střešní krytiny na stavbu kartuziánského kláštera. Archeologové zachytili i konstrukce dřevohlinitých staveb z 2. poloviny 14. stol., které byly nahrazeny koncem 14. století kamennými konstrukcemi a v renesanci rozšiřovány směrem na jih. Zde se našlo ohrazení dvora z 15. století se vstupní bránou vymezenou dvěma mohutnými kůly. Zcela určitě se jedná o zbytky nejstaršího hospodářského dvora kláštera. Jak vyplývá z nálezových situací, v prostoru pozdějšího velkostatku byla ve 13. století vybudována osada a v polovině 14. století vznikl naproti dnešnímu kostelu kamenný měšťanský dům, který existoval až do poloviny 15. století. Má souvislost buď s majetkem brněnských měšťanů nebo přímo s aktivitou Jana Jindřicha. Nedaleko byla kvůli stavbě kláštera vybudována cihlářská pec a vznikl velký klášterní dvůr. Ten byl původně jen ze dřeva a hlíny, později byl nahrazován kamennými stavbami a ohrazen. Hospodářské zázemí sdílelo společné osudy s klášterem. Utrpělo značné škody r. 1428 při pokusu Sirotků dobýt Brno, za česko-uherských válek v l. 1468 – 1478. Kartuziáni se přidrželi krále Jiřího z Poděbrad, za čož jim uherská vojska způsobila značnou majetkovou škodu, která se odstraňovala s obtížemi. Je možné, že se v těchto obdobích dvůr neustále obnovoval či stavěl znovu. V l. 1619 – 20 byl vypleněn stavovským vojskem a v l. 1643 – 45 Švédy. Asi někdy v 17. stol. byl dvůr radikálně přestavěn a de facto se jeho areál posunul více na jih. Starší literatura sem klade Ditlinův dvůr, ale toto tvrzení nebylo dosud potvrzeno. Na severu (v místech někdejšího měšťanského domu a cihelny) byla podle nejstaršího vyobrazení kláštera vesnická zástavba. V polovině 18. století patřilo ke kartuziánskému dvoru kolem 800 měřic polí, zahrady a louky, vinice, lesy, klášterní pivovar a hospoda, dva mlýny a tři rybníky. Opat Anastasius Gottfied nechal v letech 1765 – 1780 radikálně přestavět jednak budovy samotného kláštera, ale i přilehlý hospodářský dvůr, z něhož vznikl velkostatek zaujímající celou plochu mezi ulicemi Kolárova, Metodějova a Božetěchova. Dvůr se tedy natáhl směrem na sever a na rohu dnešní Metodějovy ul. vznikl dům s pozoruhodným žudrem, kde byla roku 1778 zřízena česká škola. Na něj navazovaly nízké domky se stájemi a byty čeledi. Na jihu vznikla patrová správní budova velkostatku tzv. "zámeček" a na západě velká sýpka a pivovar včetně hlubokých studní. Zmíněné nízké barokní domky i dům s žudrem byly nedávno nekompromisně (i přes protesty památkářů) zbourány a nyní v jejich místech stojí obludná skleněná budova elektrotechnické fakulty VUT, která navíc díky propojovací lávce nad silnicí nevhodně zasahuje do hmoty kláštera. Jediné co z velkostatku zůstalo, je správní budova a pivovar. Klášter založený roku 1375 byl zrušen josefínskými reformami a od roku 1782 sloužil jako kasárna. Kostelík sv. Víta, který sousedil s dvorem, byl zbořen (v jeho místech stojí o něco mladší kříž). Majetek bývalého kláštera začal spravovat náboženský fond, který však do areálu velkostatku už nijak stavebně nezasahoval, budovy jen udržoval a tehdejší správní budovu velkostatku – „zámeček“ – ponechal jako sídlo vrchnostenského úřadu, kancelář a byt správce statku. Státní správa velkostatku trvala až do roku 1825. Tehdy ho koupil statkář, býv. panský inspektor Josef Schindler z Raczicburgu, který využíval správní budovu k bydlení. Tehdy se areál bývalého klášterního velkostatku označuje jako „zámecký dvůr“. Schindler roku 1831 umírá a od r. 1860 je jeho majitelem kníže Jindřich Schönburg-Hartenstein a v objektu byly zřízeny znovu kanceláře a byty úředníků statku. V roce 1945 připadl dům na základě Benešových dekretů státu. V 80. letech 20. stol. zde byly byty a sklady Školního lesního podniku VŠZ Brno. Na konci 90. let 20. století správní budova velkostatku – „zámeček“ – jen tak tak unikl demolici. Kolem sousední budovy býv. pivovaru a přes nynější barokní budovu měla vést silniční přípojka. Jen díky aktivitě místních občanů k tomu nedošlo a barokní správní budova v současnosti čeká na rekonstrukci pro potřeby Vysokého učení technického.

Text: historie
2.12. 2007 - Milan Náplava, F. Musil (1987): Hrady a zámky na Moravě, Dějiny města Brna 2 (1973), Archaeologia technica 16/2004