Chrám Božího hrobu se nachází v západní části historického centra Jeruzaléma. Jedná se o nejvýznamnější poutní místo křesťanského světa – právě na tomto místě mělo za tehdejšími hradbami Jeruzalému na Velký pátek, 4. nebo 7. dubna roku 33 (Peter Walker), dojít k ukřižování Ježíše Krista a k jeho pochování do Josefovy hrobky (Lukáš 23;50-53).
Toto místo se tehdy nazývalo a stále nazývá Golgota (Kalvárie), což v aramejštině znamená „lebka“. Místní návrší se buďto mohlo podobat lebce, anebo to byl jednoduše odkaz na popraviště. Byl tu starý, již nepoužívaný kamenolom a v něm několik ve skále vysekaných hrobek. Římanům to tu vyhovovalo jako místo k ukřižování odsouzenců. Podle Bible Josef Aramejský zabalil Ježíšovo tělo a uložil je do své hrobky. Ta měla být shodou okolností hned vedle místa ukřižování. Právě proto se dnes Chrám Božího hrobu rozkládá nejen nad hrobem samotným, ale také nad místem ukřižování. Jsou v něm tedy obě poslední zastavení křížové cesty Via Dolorosa. Po Ježíšově smrti se k velké nevoli Říma začalo křesťanství šířit po celé říši. Lidé sem přicházeli zdaleka, aby viděli místo jeho ukřižování, pochování a zmrtvýchvstání. Možná právě proto se Římané rozhodli někdy po roce 135 celé místo zavézt zeminou a postavit tu chrám bohyni Afroditě. Po nástupu císaře Konstantina na římský trůn roku 312 bylo hned následující rok ukončeno pronásledování křesťanů. Křesťanství se nakonec stalo oficiální vírou Římské říše. V roce 325 císař Konstantin přikázal Afroditin chrám zbourat a Ježíšovu hrobku odkrýt. Za nalezení hrobky byl zodpovědný jeruzalémský biskup Eusebius, který bořením pohanského chrámu hodně riskoval. K jeho velké úlevě se jisté, ve skále vylámané hrobky na očekávaném místě skutečně našly. Konstantin poté přikázal nad nalezeným hrobem stavbu kostela. Poslal do Jeruzaléma svou matku, sv. Helenu, aby na tuto stavbu dohlížela. Na místě ukřižování byla postavena bazilika. V jejím interiéru se nacházel nově odkrytý blok skály, na němž měl být Ježíš ukřižován, ona Golgota neboli Kalvarie. Sv. Helena tu měla také při odkrývání místa najít ve staré vodní cisterně Ježíšův kříž. Jedna ze skupiny nalezených hrobek byla vybrána jako ta pravá, patrně na základě popisu v Novém zákoně. Okolní skála pak byla odsekána a ostatní hrobky zničeny. Nad vyvolenou hrobkou byla nejspíše až po smrti císaře Konstantina roku 337 postavena mohutná rotunda. Mezi rotundou na západě a bazilikou na východě bylo původně otevřené nádvoří. Tato stavební koncepce jasně rozlišovala obě zastavení křížové cesty, v bazilice bylo místo ukřižování a v rotundě Ježíšův hrob. Orientace obou staveb byla směrem k západu, což bylo dáno vzájemnou polohou Kalvárie a hrobky. V této podobě obě stavby přežily asi až do roku 1009, kdy byla bazilika zničena sultánem Hakimem. Byzantský císař Konstantin Monomachus ji nechal ve zmenšené podobě znovu postavit roku 1040. V roce 1099 dobyli Jeruzalém křižáci. Chrám Božího hrobu byl ústředním cílem celé jejich válečné kampaně a tak není divu, že se na něm výrazně podepsali. Původní bazilika byla zbourána a na místě nádvoří mezi ní a rotundou byla postavena dnešní loď kostela, která se tak na rotundu napojila. Dnešní východní průčelí lodi se nachází v prostoru původního západního průčelí baziliky. Kalvárie je stejně jako předtím uvnitř lodě kostela. Původní krypta baziliky přežila tuto rekonstrukci a byla po jejím zboření zastřešena. Dnes se nachází východně od kostela a je přístupná z jeho interiéru. Je v ní kaple svaté Heleny. Ještě níže je pak ona stará vodní cisterna, zvaná Inventio Crucis (Objevení kříže), v níž měla svatá Helena najít Ježíšův kříž. Nějaký kus dřeva se tu při odkrývání místa opravdu našel. Byl prohlášen za Ježíšův kříž a během dvaceti let po kouscích rozeslán věřícím po celé říši. Ježíšovu hrobku zničil sultán Hakim roku 1009. Na jejím místě je dnes mramorová hrobka z roku 1810, z období oprav po velikém požáru roku 1808. I přesto, že hrobka není příliš stará, působí dost archaickým dojmem. Při zemětřesení v roce 1927 popraskala a byla zpevněná železnými traverzami. Během těchto oprav byly také postaveny dvoupodlažní arkády uvnitř rotundy. Ze 4. století je jen vnější zeď rotundy do výšky 11 m. V současnosti je hrobka opravená a traverzy byly odstraněny. O kostel se dnes dělí církev katolická, řecká, arménská a koptská. Tyto církve se mezi sebou po staletí dohadovaly ohledně vlastnictví kostela. Spory byly ukončeny roku 1852, kdy turecký sultán Abdulmecit I. vydal dosud platný dekret, který přesně vytyčil, co patří které církvi, některé části kostela jsou společné. Kostel je také každé ráno odemčen muslimem, aby se předešlo sporům o klíče. Chrám Božího hrobu je dnes často přeplněný lidmi a tak je dobré si přivstat a jít sem brzo ráno. Na vstup do Ježíšovy hrobky se čeká ve dlouhé frontě někdy i přes dvě hodiny.Text: historie
29.6. 2013 - Pavel Semple
Zdroje
(Peter Walker, In the Steps of Jesus, Lion Hudson plc, Oxford, England, 2006).
|
Přihlášení |
