městské opevnění

V roce 1260, když král Přemysl II. Otakar vyhrál bitvu u Kressenbrunnu, připojil území Strážnicka k českému státu a založil zde hrad. O 10 let později se kousek od něj zformovala trhová osada stejného jména, která se za vlády Václava II. rozrostla v městečko. Počátkem 14. století se pak stalo poddanským městem pánů z Kravař. Někdy v té době byla Strážnice opevněna zemním valem s branami a příkopem – ze severu pak město chránila řeka Morava.

Během husitských válek bylo město téměř zničeno, ale poté bylo obnoveno a rozšířeno směrem k hradu o tzv. Nové město – a bylo celé opět opevněno valem a příkopem. V polovině 16. století bylo kvůli ohrožení Turky opevnění vylepšeno, hlavně obě vstupní brány – Veselská a Skalická – nyní je tvořila hranolová věž s válcovými dvoupodlažními baštami po stranách. V hradbě byly i dvě menší věžové vrány – Svačinovská a Vinohradská – a mezi těmito branami byly v hradbě ještě malé cihlové bašty. Panský dvůr na severovýchodě měl samostatné opevnění. Celé toho ohrazení uzavíralo plochu 65 hektarů, což tehdy byla největší opevněná plocha v Čechách (kromě Prahy). Samostatný okruh hradeb získal i hrad přestavěný Žerotíny na renesanční zámek. Ve válečných letech dalších století se ale opevnění města příliš neosvědčilo, protože nepřátelské armády dokázaly vždy město obsadit – na rozdíl od zámku, který se obléháním ubránil. Opevnění nikdo neudržoval, takže příkopy se postupně zanášely a zdivo se rozpadávalo. V roce 1848 byla část opevnění odstraněna a v roce 1876 byly zbořeny městské brány, takže se dochovaly pouze boční bašty.

Text: historie
27.10. 2009 - Ivka (Kol.: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri, Praha 2002)