Tento typ drobné sakrální památky se v našich zemích začal objevovat již v gotice, nicméně podle tradice se začala stavět už za knížete Boleslava na popud biskupa Vojtěcha. Kromě Čech, Moravy a Slezska je můžeme najít na Slovensku, v Rakousku, Bavorsku a některých dalších částech Německa, Polsku nebo Pobaltí. Jinde se tento typ památky nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Boží muka představují sloup, u kterého byl připoután a bičován před svojí popravou Ježíš Kristus. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - sokl, dřík a kapličku, čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové, či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou s křížem na vrcholu. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás častěji boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky.
Text: historie
1.7. 2025 - Milan Caha
Zdroje
Paloušová, Zdenka: Kamenná boží muka v jižních Čechách a přilehlé Moravě, NPÚ, ÚOP v Českých Budějovicích, 2029, ISBN: 978-80-85033-17-5
|
Přihlášení |
