Bazilika svatého Pavla za hradbami, italsky Basilica di San Paolo fuori le mura, je jednou ze čtyř římských papežských velkých bazilik. Byla postavena ve 4. století nad pravděpodobným hrobem apoštola Pavla, vně městských hradeb. Jako jediná mezi římskými kostely si po 1425 let uchovávala svůj původní charakter. V téže době byla také zbořena starobylá chrámová předsíň a odstraněny byly i sloupy ze staršího čtyřstranného portika. Otevřená sloupová hala, portikus, baziliky byly přestavěny, jelikož předchozí se roku 1724 zřítily. Původní stavba, svého času větší než bazilika sv. Petra, se dochovala až do roku 1823. Tehdy ji zničil mohutný požár. Roku 1823 bylo rozhodnuto, že místo zbudování kostela v modernějším slohu obnoví se bazilika v její původní kráse. Na její obnovu přispěl celý svět. Práce začaly po organizování sbírek roku 1826. Hlavní oltář byl znovu vysvěcen roku 1840. Nově byla bazilika vysvěcena až o dalších patnáct let později za přítomnosti papeže Pia IX. Práce na hlavním průčelí obráceném k Tibeře dokončila italská vláda, jež kostel prohlásila za národní památku. Obnova baziliky pokračovala až do 20. století. Kryté portiko před průčelím v neoklasickém stylu bylo přistavěno při rekonstrukci v 19. století. Vrata z 20. století obsahují zbytky původního portálu se scénami ze Starého a Nového zákona.
Text: historie
12.6. 2021 - Pavel Vítek
Zdroje
https://rim.maweb.eu
|
Přihlášení |
